Po stopách architekta a stavitele Josefa Hlávky ve Vídni
Klub seniorů ČVUT v Praze s podporou rektorátu ČVUT v Praze uspořádal ve dnech 7. až 9. 10. 2008 tematický zájezd „Po stopách Josefa Hlávky ve Vídni“ odborně připravený Prof. Ing. arch. Josefem Pecharem, Dr.Sc. [1] jako vyvrcholení akcí k Roku Josefa Hlávky 2008.
Již od začátku roku 2008 se senioři ČVUT účastnili řady akcí pořádaných zejména Nadáním Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových v rámci Roku Josefa Hlávky, které měly připomenout Josefa Hlávku, od jehož úmrtí uplynulo sto let, jako významného českého architekta, stavitele a hlavně mecenáše, jehož zásluhy o českou společnost byly v minulosti opomíjeny [2], [3], [4]. V rámci těchto akcí jsme navštěvovali přednášky v Městské knihovně, výstavu Portae vitae Josefa Hlávky v Lobkovickém paláci, podzimní výstavu Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Jiřském klášteře a při procházkách Prahou místa spojená se životem a prací Josefa Hlávky jako je budova staré polytechniky, kde studoval, porodnice na Albertově, kterou postavil, budova AVU na Letné, o jejíž výstavbu se zasloužil, dále Hlávkova kolej vzniklá zcela jeho zásluhou a ze značné části i za jeho peníze, nebo domy ve Vodičkově ulici, které dal vybudovat a kde v Praze sám bydlel. O těchto stavbách Josefa Hlávky jsme psali v časopise Stavebnictví a interiér již v r. 2008 [5], [6].
14. května 2008 uspořádal Klub seniorů ČVUT opět s významnou podporou rektorátu ČVUT zájezd do rodiště a současně místa posledního odpočinku Josefa Hlávky Přeštic a do sousedních Lužan, které byly Hlávkovým domovem od doby jeho nemoci až do konce života. Tam jsme se seznámili nejen s bohatým společenským životem mecenáše, který nemá v české společnosti obdoby, ale díky dochovaným dokumentům i s jeho nejvýznamnějším architektonickým i stavitelským dílem, komplexem biskupské rezidence řeckopravoslavné církve v Černovicích na Bukovině, dnešní Ukrajině, i s díly, které budoval ve Vídni.
Obr. 1: Vídeňská radnice
Cesta na Bukovinu pro velkou vzdálenost a finanční i fyzickou náročnost přesahovala možnosti Klubu seniorů, ale Vídeň je celkem dostupná. Josef Hlávka ve Vídni žil od roku 1851, kdy začal studovat architekturu na vídeňské Akademii výtvarných umění a současně se ve firmě českého stavitele Františka Šebka učil zedníkem. Již během studia upoutával pozornost výsledky své práce a proto se po absolvování studia ve spolupráci s řadou významných architektů té doby účastnil výstavby řady objektů a později jako samostatný architekt a stavitel vybudoval neuvěřitelné množství významných i běžných staveb. Bohužel řada z nich se již nedochovala, byly zničeny během druhé světové války nebo podlehly běžné modernizaci či přestavbě. Mnohé však zůstává a bylo možné je vidět.
Obr. 2: Votivní chrám na Rooseveltplatz
V době Josefa Hlávky se ve Vídni bouraly hradby a výstavba nové vznikající třídy Ringstrasse poskytovala možnosti obrovské stavební činnosti. Budovaly se zde nejen paláce šlechty a bohatých měšťanů, ale i významné úřady a instituce. Mladý Hlávka, který se již při studiu zaměřil na stavby v neogotickém slohu, se hned v počátcích své činnosti účastnil výstavby vídeňské radnice podle projektu Friedricha Schmidta (obr. 1) a spolu s Heinrichem Ferstlem vypracoval plány na výstavbu Votivního chrámu (obr. 2), vídeňské burzy a rakouské banky. Tuto práci přerušil, když v r. 1956 získal stipendium na studijní cestu Evropou.
Obr. 3: Hrobka rodiny Šebkovy v Trhové Kamenici v ČR
Před odjezdem na tuto studijní cestu ještě vypracoval návrh na hrobku pro manželku svého příznivce Františka Šebka, která zemřela v r. 1857. Jako materiál Hlávka vybral odolný organogenní vápenec zvaný lumachela [7]. Hrobka byla umístěna na jednom z vídeňských hřbitovů a později do ní byl pohřben i František Šebek. Hřbitov však byl v r. 1897 zrušen a tehdy Šebkův prasynovec, Ing. Jan Nevole, dal hrobku rozebrat a i s ostatky zemřelých převézt do Čech do Trhové Kamenice, kde sloužila jako rodinná hrobka a zůstává jako památka rané činnosti Josefa Hlávky (obr. 3).
Obr. 4: Dvorní opera ve Vídni
Po návratu ze studijní cesty Hlávka pokračoval ve své činnosti, ale pro samostatné podnikání potřeboval získat stavební licenci a kancelář, což pro nemajetného Hlávku byla těžká překážka. Pomohl mu jeho příznivec a mecenáš František Šebek, který po smrti své manželky nechtěl ve Vídni pokračovat a celou svou kancelář Josefu Hlávkovi daroval. Ten mohl přijmout nabídku na stavbu chrámu Panny Marie kláštera lazaristů podle projektu architekta Friedricha Schmidta na Kaiserstrasse.
Obr. 5: Činžovní dům, Kegelgasse 29
V té době byl už Josef Hlávka ve Vídni známý jako vynikající stavitel a organizátor, takže již v r.1860 dostal nabídku na projekt a výstavbu již zmíněného komplexu v Černovicích na Bukovině, ale téměř současně získal zakázku na výstavbu Dvorní opery podle projektu svých bývalých profesorů z techniky, architektů Augusta von Siccardsburga a Eduarda van der Nülla. Tuto zakázku přijal a vedle práce na Bukovině a brzy na to i na projektu a stavbě Zemské porodnice v Praze postavil v letech 1861–1869 ve Vídni budovu opery, která byla po druhé světové válce obnovena v původní podobě (obr. 4). Za tuto práci byl Hlávka vyznamenán titulem Císařský stavební rada a obdržel stříbrné zednické náčiní použité při zahájení stavby, které je uchováváno v Lužanech.
Obr. 6: Činžovní dům, Löwengasse 22
Při cestě po Ringstrasse jsme ještě viděli novorenesanční palác arcivévody Viléma stavěný podle projektu arch. Theophila van Hansena (Ringstrasse 8) a budovu burzy, ale to jsme se již přesunovali do míst, kde Hlávka stavěl převážně ve druhé polovině šedesátých let a kde poté sám bydlel.
V tehdy nově budovaném třetím okrese, dnes velmi známém experimentálními domy architekta Hundertwassera, stavěl Josef Hlávka převážně podle vlastních projektů činžovní domy. Dochovaly se jen některé z nich, viděli jsme dům v Kegelgasse 29 (obr. 5), dům v Hetzgasse 33 a zejména dům v Löwengasse 22, kde v nárožním bytě v prvním poschodí sám bydlel (obr. 6). V této čtvrti Josef Hlávka postavil i kostel sv. Othmara na náměstí Kolonitz podle projektu architekta Friedricha Schmidta (obr. 7).
Obr. 7: Kostel sv. Othmara, Kolonitzplatz
Horečné stavební úsilí, které Josef Hlávka vyvíjel a díky kterému se dopracoval velkého majetku, však vedlo k velkému vyčerpání organizmu a v r. 1869 těžké nervové chorobě. Musel ukončit svou stavební činnost, uchýlit se na zámek v Lužanech a začít se léčit. Léčba trvala dlouhých deset let, ale po uzdravení již svou stavební činnost neobnovil a po zbytek života se věnoval organizační a mecenášské činnosti ve prospěch českého národa [7]. Domovem mu byl zámek Lužany, který dnes zdobí v parku umístěná Hlávkova socha od Josefa Mařatky (obr. 8), replika sochy z kaple Zemské porodnice a nádvoří domů ve Vodičkově ulici
Obr. 8: Hlávkova socha od Josefa Mařatky
Prohlídka Hlávkových staveb ve Vídni nám doplnila obraz života této významné osobnosti a pomohla pochopit řadu vztahů a okolností. Samozřejmě jsme při pobytu ve Vídni věnovali pozornost i známým památkovým objektům, ale sledováním staveb Josefa Hlávky byl tento zájezd nevšední a zajímavý.
Literatura
[1] Pechar, J.: Vídeň a Josef Hlávka. Materiál připravený pro cestu Klubu seniorů ČVUT do Vídně, 2008
[2] Materiály vydané Nadáním Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových, 2008
[3] Hora-Hořejš, P.: Toulky českou minulostí, díl 11., s. 57–96, nakladatelství Via Facti, Praha 2007, ISBN 978-80-239-6717-3
[4] Pechar, J.: Jubilejní rok Josefa Hlávky. Akademický bulletin 3, 2008, s. 2–5
[5] Michálková, A. – Kašpar, M.: Josef Hlávka, architekt, stavitel a mecenáš (1. část).
Stavebnictví a interiér ročník 16., 2008, č. 4, s.102–103
[6] Michálková, A. – Kašpar, M.: Josef Hlávka, architekt, stavitel a mecenáš (2. část). Stavebnictví a interiér ročník 16., 2008, č. 5, s. 50–51
[7] Ries, P.: Josef Hlávka, největší český mecenáš. Nakladatelství TV Spektrum 1991, ISBN 80-85334-08-9
