Dvě výročí stavitele Vácslava Havla

V letošním roce bohatém na životní výročí řady známých osobností jsme již vzpomněli na Františka Bílka [1], Jana Kotěru [2] i Josefa Gočára [3]. Ale mezi významné jubilanty patří také Vácslav Havel [4], dědeček bývalého prezidenta Václava Havla.

Vácslav Havel je dvojnásobným jubilantem, neboť uplynulo stopadesát let od jeho narození 23. 3. 1861 a devadesát let od jeho úmrtí 6. 9. 1921. Byl známým stavitelem a podnikatelem a v Praze postavil řadu obytných domů, ve kterých se stále dobře bydlí, a zejména palác Lucernu, který je známý i z televizních přenosů koncertů a jiných společenských akcí [5,6].

Curriculum vitae

Narodil se jako jedináček ve zchudlé rodině. Jeho dědeček sice vlastnil mlýn a další nemovitosti, ale předčasně zemřel a jeho syn, otec Vácslava Havla, musel mlýn a ostatní nemovitosti prodat, aby mohl vyplatit věno svým osmi sestrám. Sám byl poté zaměstnaný na Státním nádraží a také brzy zemřel, již v roce 1884. Po jeho smrti matka Vácslava Havla přijímala studenty na byt a stravu, mezi jinými i otce Prokopa Drtiny. (Vácslav Havel své křestní jméno psal stejně jako jeho otec, tedy Vácslav. Až jeho syn a vnuk volili dnes obvyklou formu Václav.)

Vácslav Havel studoval na české reálce a poté stavební inženýrství na české technice. Ale přesto, že si přivydělával kondicemi, musel z finančních důvodů těsně před ukončením studia přerušit a titul stavební inženýr obdržel až v roce 1917. Zprvu byl zaměstnaný u obce jako technický úředník.

Již v roce 1887 se osamostatnil a založil stavební firmu, zpočátku na různé dlažební a kanalizační práce. V roce 1891 se výhodně oženil a začal rozvíjet své podnikání. Havlovi vlastnili velkostatek Zběšičky u Tábora, kde se roku 1897 narodil starší syn Václav, ale brzy statek prodali a Vácslav Havel získané peníze využil pro svou stavební činnost.

Kupoval volné stavební parcely v Praze, hlavně na Starém Městě v místech asanace židovského města, na Novém Městě mezi Morání a Myslíkovou ulicí a na nábřeží, kde při regulaci Vltavy vznikaly nové parcely. Na těchto parcelách stavěl na své náklady činžovní domy, byty v nich pronajal a když dům začal vynášet, tak ho prodal. Vlastní kapitál mu samozřejmě nestačil, takže pracoval pomocí úvěrů od bank či spořitelen. Působil jako investor, stavitel, autor půdorysných řešení i projektů. Neměl však dokončenou vysokou školu a proto se nemohl stát civilním inženýrem a musel přijmout oprávněného stavitele. Nestavěl na objednávku, jedinou výjimkou byla budova pro Národní listy v Opletalově ulici z roku 1911. Dnes je z ní zachována jen přední stěna, která se má začlenit do nové budovy (obr. 1).

Projektant, investor a stavitel

První dům v Praze postavil Vácslav Havel v roce 1892 na nároží ulic Žitné a Příčné, pro který neorenesanční průčelí navrhl Havlův bratranec architekt František Niklas (obr. 2). Další budovy ve stylu historismu byly postaveny v ulicích Na Zderaze 3, Malé Štěpánské 7–9 (obr. 3), Skořepce 4. Od roku 1900 se styl Havlem stavěných budov změnil na secesi, příkladem je dům v Haštalské ulici 4–6, pro který průčelí se štukovou výzdobou navrhl Oskar Polívka. Ve výzdobě je uplatněn motiv vzrostlého stromu, kovové vstupní dveře jsou zdobeny motivy slunečnic (obr. 4). V novostavbě v Resslově ulici čp.1969-II rodina Havlových bydlela, v dalších bytech žili Jaroslav Kvapil s Hanou Kvapilovou a další nájemníci.

V roce 1905 Havel dostavěl dům čp. 2000/78 na dnešním Rašínově, tehdy Palackého nábřeží (obr. 5), dnes vedle Tančícího domu od architektů Ghery a Miluniče z 90. let 20. století. Havlovi se tam přestěhovali do prostorného bytu ve 3. patře, kde Vácslav Havel i pracoval a kde s přestávkami rodina bydlí stále. Bydlel tam i budoucí prezident Václav Havel a dnes tam žije jeho bratr Ivan Havel. Později Vácslav Havel postavil ještě stejný dům dále na nábřeží, dnes Rašínovo nábřeží č. 70. Všechny jím postavené byty měly prostorné světlé pokoje, balkony a všechny tehdejší vymoženosti pro pohodlné bydlení, takže se rychle obsazovaly a domy výhodně prodávaly. Další domy jsou v ulici Vězeňská 4 a V Kolkovně 5–7.

Obr. 4: Detail vchodu do domu v Haštalské ulici

Obr. 5: Dům na Rašínově nábřeží

Havlova rodina žila velmi kulturně. Paní Havlová v Brně sice navštěvovala německé školy, ale přesto oba manželé byli uvědomělí vlastenci a oba chlapci, Václav (1897–1979) i Miloš (1899–1968) navštěvovali jen české školy. Vácslav Havel byl členem družstva Národního divadla a koncem 90. let byl zvolen do výboru s funkcí hospodáře, kterou vykonával až do roku 1909. I zde prokázal smysl pro dobré hospodaření a docílil aktivní finanční bilance. S divadelní společností se Havlovi i hojně stýkali, mezi jejich přátele patřila rodina Karla Kovařovice, Hana a Jaroslav Kvapilovi a mnozí další.

Vácslav Havel již od počátku 20. stol. snil o tom, že v Praze na výhodném místě postaví moderní víceúčelový palác, kde budou společenské sály, restaurace, kino, obchody a byty. Proto již v roce 1905 jednal o koupi starého paláce Bělských do Vodičkovy ulice a domu a části Aehrentalské zahrady do Štěpánské ulice. V té době dokončoval a prodával rozestavěné domy a rozhodl, že rodina si nechá jen dům na nábřeží, kde bydleli, a budoucí palác. Získané peníze použil na nákup pozemků.

Palác Lucerna

V roce 1907 zahájil první etapu výstavby Lucerny, části do Vodičkovy ulice (obr. 6). Při návrhu fasády spolupracoval se sochařem Václavem Prokopem a poprvé v Praze neuplatnili secesní styl. Dalším prvenstvím byla železobetonová konstrukce. Se schvalováním projektu byly určité problémy, ale nakonec byla stavba povolena. Dokončena byla již v roce 1908, prvním otevřeným podnikem byla japonská čajovna a kavárna Jokohama, kterou provozovali bratři Hlouchové. Obsluhu tvořily místní dívky, ale oblečeny byly v pravých kimonech, která Joe Hloucha přivezl z Japonska. Kavárna byla v místech dnešní restaurace Černý kůň.

V budově byl dále nadzemní sál pro 500 osob. Byl projektován jako divadelní s otáčivým hledištěm, ale brzy byl upraven na Bio Lucerna, které zahájilo provoz 3. prosince 1909. Později se stalo doménou mladšího Havlova syna Miloše. Pod kinem byl umístěn podzemní sál s jevištěm využívaný jako kabaret s asi 360 místy u stolů. V přízemí byly obchody, v domě dále byty i různé provozovny jako krejčovský salon a další.

Pro další etapu výstavby Lucerny Havel využil koupenou část Aehrentalovy zahrady a prostor po domě ve Štěpánské ulici. Výstavba začala v roce 1913 budováním základů pro víceúčelový podzemní Velký sál (obr. 7), který měl mít i zařízení pro ledovou plochu, ale pro potíže, které nastaly během 1. světové války, se ledovou plochu nepodařilo realizovat. Základy se stavěly jako mohutné pilíře v místech, kde pod povrchem byl až do hloubky 14 m kvalitní štěrkopísek z dob, kdy zde tekla Vltava. Zkoušky prokázaly, že štěrkopísek je vhodný pro tvorbu betonu a proto byl přímo na místě těžen a zpracováván. Při přípravě projektu i realizaci působil jako konzultant Dr. Ing. Stanislav Bechyně, který ještě při své slavnostní promoci na čestného doktora technických věd 4. 12. 1972 v Karolinu ocenil odvahu a velkorysost stavebníka Lucerny, ovšem jméno Havel uvedeno být nesmělo.

Současně se základy pro Velký sál se rozšiřovalo kino do dnešní podoby (obr. 8). Od vypuknutí 1. světové války se tempo stavby zpomalilo, začaly problémy s financováním a s nedostatkem materiálu i pracovních sil. Přesto byla dokončena základová deska pro Velký sál položená na základových pilířích a nad Velkým sálem další deska, která tvoří pasáž do Štěpánské ulice.

Velký sál a pasáž byly dokončeny roku 1916 a nad nimi byl budován Mramorový sál využívaný jako taneční škola a nad ním nižší přednáškový sál, později změněný na kanceláře. Budova má plochou střechu, na které měla být vyhlídková kavárna a terasy, ale usazovalo se zde příliš mnoho sazí a proto se tato plocha využívala jen příležitostně. Často zde natáčeli filmaři, neboť Lucerna měla po určitou dobu i vlastní výrobu filmů. Vácslav Havel již v roce 1912 koupil filmovou výrobu Kinema a vytvořil rodinnou firmu Lucernafilm. Od roku 1915 měla první laboratoře v Lucerně, natáčeli hlavně významné události, ale od roku 1916 vyráběli i hrané filmy. Bylo to pole působnosti Miloše Havla, zatím co Václav Havel následoval otce jako stavební podnikatel, zejména budováním Barrandova.

Velký sál bez ledové plochy byl otevřen 25. 12. 1920 a tím byla výstavba Lucerny dokončena (obr. 9).

Stavitel Vácslav Havel byl již těžce nemocný, zahájení se zúčastnil, ale slavnostní projev za něho musel přednést jeho syn Václav. Dne 6. 9. 1921 Vácslav Havel zemřel. Poté pět let vedla Lucernu jeho žena, od její smrti 7. 10. 1926 oba bratři Václav a Miloš Havlové.

Další osudy Lucerny se odvíjely podle historického a politického vývoje naší země, ale palác jako takový nám slouží stále.

Literatura

[1] Milan Kašpar, Alena Michálková: Galerie ve vile Františka Bílka. Stavebnictví a interiér 19, 2011, č. 5.

[2] Milan Kašpar, Alena Michálková: Výročí Jana Kotěry. Stavebnictví a interiér 19, 2011, č. 6.

[3] Milan Kašpar, Alena Michálková: Josef Gočár, nejvýznamnější žák Jana Kotěry. Stavebnictví a interiér 19, 2011, č. 7.

[4] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník 20. stol. Nakl. Paseka 1999. ISBN 80-7185-245-7.

[5] Zdeněk Lukeš: Vácslav Havel, to není jen Lucerna. Lidové noviny, příloha Orientace, ze dne 16. 4. 2011.

[6] Václav M. Havel: Mé vzpomínky. Nakl. Lidové noviny, 1993, ISBN 80-7106-026-7.