Pro a proti v zateplování pórobetonového zdiva
Pórobeton, který je u nás reprezentován hlavně značkou YTONG, zdomácněl a rozšířil se v českých zemích a na Slovensku natolik, že jej lze - na rozdíl od okolních zemí - pokládat za tradiční a prověřenou stavebninu pro hrubou výstavbu. Tuzemci čerpají z nesporných výhod pórobetonu, které jsou charakteristické pro jednovrstvé zdění - rychlost, přesnost, snadné zpracování a nízká cena. Zároveň se někdy pokoušejí vylepšit toto zdivo dodatečnou izolací, pro což chybí zkušenost i ekonomické důvody.
Na českém trhu existuje mnoho kvalitních, řádně otestovaných a certifikovaných zateplovacích systémů, jejichž použití je bez pochyb velmi vhodné pro tepelně technické zhodnocení starších staveb, jako jsou panelové, rodinné a jiné domy, jejichž obvodové zdivo je tvořeno materiály s velmi nízkým tepelným odporem. Příkladem je kámen, beton, plná cihla a podobně.
Jiná je ale situace v případě zdiv z nových materiálů s vysokým tepelným odporem, které jsou určeny k jednovrstvému zdění. Příkladem je systém YTONG, o jehož přednostech jsme psali v minulém čísle. Aplikace kvalitního, certifikovaného a navíc i precizně provedeného zateplovacího systému zde může někdy znamenat veskrze nesystémové řešení, kterým si investor zadělá na budoucí problémy. To neznamená, že zateplení zdiv typu YTONG nelze technicky správně provést; většinou je ale nutno rezignovat na návratnost takové investice a věnovat nevšední pozornost technickému návrhu.
Zlatá »zateplovací« pravidla
V prvé řadě je nutno spočítat minimální tloušťku izolantu, abychom docílili požadované úrovně tepelné ochrany. To je většinou triviální. Dále je potřeba hlídat, aby zateplovací řešení nevedlo k nadměrnému hromadění zkondenzované vodní páry v konstrukci. V případě izolací z vnější strany (vnitřní izolací se tento příspěvek nebude zabývat) odtud vyplývají další klíčová pravidla:
a) izolační vrstvou je nutno dostatečně teplotně odclonit vnitřní nosnou zeď od vnějšího prostředí,
b) souvrství je třeba sestavit tak, aby specifický difúzní odpor pro vodní páru klesal vrstvu po vrstvě směrem ven.
Oba poslední požadavky jsou často opomíjeny, ačkoliv vyloučí riziko kondenzace difundující vodní páry v konstrukci. Praktické provedení obou požadavků vede k dvoupláš ťovému řešení s odvětrávanou mezerou na vnější straně izolace, kvůli níž se místo jednoduché kontaktní omítky na izolantu musí zhotovit samostatně založená nebo zavěšená fasádní konstrukce vzdálená několik centimetrů od izolace. Jako izolant se volí rohož z minerální vlny, která je snadno prostupná pro vodní páru. Toto řešení je zcela univerzální a hodí se na zateplení prakticky jakékoliv stavby. Mnozí investoři ale považují takové řešení za pracné a drahé. Málo si uvědomují, že když z něho sleví, je to vždy na úkor univerzálnosti použití.
Aby se realizace zateplení urychlila a zlevnila, rezignuje se většinou na požadavek b), nosná zeď se zateplí pěnovým plastem a na něj je aplikována kontaktní omítka. Pěnový plast není nutné odvětrávat, neboť sám brání prostupu páry. Základem tohoto kompromisu je, aby byl skoro bezpodmínečně splněn bod a) a tedy aby se teplota nosného zdiva udržovala na hodnotě blízké pokojové teplotě. Uvnitř zdiva se pak neustálí strmý teplotní spád a tím pádem zde nehrozí žádná kondenzace. Dochází k ní sice v izolantu, ale má se za to, že ve velmi omezené a tudíž snesitelné míře. Slovo skoro vymezuje jen vzácné případy, kdy sama nosná konstrukce brání prostupu vodní páry.
Zateplování Ytongu po česku
Drtivá většina českých realizací, kdy je zateplováno termoizolační zdivo YTONG, ignoruje zároveň bod a) i b).
Protože má YTONG vynikající tepelný odpor, postačí většině zhotovitelů na »doladění tepelného odporu« tenká vrstva izolantu z pěnového plastu; velmi oblíbené jsou tloušťky 4 až 5 cm. Tím dojde k tomu, že v pórobetonovém zdivu, které vede teplo jen asi třikrát hůř než plast, se v zimě ustálí značný teplotní spád. Zcela naopak je to s průběhem částečného tlaku vodní páry ve zdivu: plast, který propouští vodní páru mnohem méně než zdivo, má tendenci udržovat částečný tlak vodní páry v celé tloušťce zdiva na úrovni vnitřní (absolutní) vlhkosti.
Výsledkem je, že už při nevelkých rozdílech mezi vnitřní a venkovní teplotou klesne teplota ve zdivu v blízkosti izolantu pod rosný bod. Přírůstky vodní páry, která difunduje z vnitřku, v pórobetonové zdi kondenzují, místo aby ve zdivu zvyšovaly parciální tlak páry, který by další difúzi brzdil. Ustaví se konstantní difúzní potenciál daný rozdílem tlaku vodní páry v interiéru a tlaku syté páry v pórobetonu. Od této chvíle difunduje do zdiva sice pomalu, ale nerušeně takřka jakékoliv množství páry, která v konstrukci kondenzuje. Jejímu odpařování pak dlouho potom, co se oteplí, opět brání vnější plastový plášť. Řečeno lidověji: tenký pěnový plast na vnější straně pórobetonového zdiva způsobí, že po podzimním ochlazení vznikne ve zdivu rosný bod mnohem dříve, kondenzace probíhá mnohem intenzivněji a po jarním oteplení zanikne rosný bod mnohem později, než kdyby zdivo zůstalo bez izolace. Izolace v teplých dnech brání odpařování.
Životnost zateplení je konečná
Často se zapomíná, že dodatečné nevětrané kontaktní zateplení nemá stejnou životnost jako nosné zdivo. Většinou se uvádí životnost 20 let, avšak praktická zkušenost u nás zatím neexistuje. Špatné vlhkostní poměry v zateplené konstrukci tuto dobu sníží (tiskem prošly zprávy, že zateplení bylo nutno předělat již po několika letech). Dnešní ekonomicky výkonní pětatřicátníci, kteří se vrhají nepromyšleně do zateplování tepelně izolačních zdiv, se mohou připravit, že před důchodem, kdy možná budou mít potíže s uplatněním na trhu práce, budou nuceni předělat celý zateplovací systém.
