Technické požadavky na okna: ČR přísnější než Evropa
Technické echnické požadavky na okna a dveře patří dnes u nás k nejpřísnějším v Evropě a předbíhají je jen skandinávské země. V segmentu střešních oken asi ani ty ne. Doporučované hodnoty tepelně technických požadavků na okna nás pak posouvají daleko před celou Evropu. Výrobci oken, zejména zahraniční, tak mohou pociťovat výzvu vyrábět okna a dveře specificky navržená pro regionální trh v ČR, což není zadarmo.
Přísnost našich technických požadavků na okna vyplývá z tab. 1 uveřejněné nedávno v odborném časopise [1]. Její autor1 v komentáři říká, že porovnáním platného komplexu ČSN 73 0540 pro jednotlivé konstrukce s požadavky v zahraničí zjistíme, že se Česká republika zařadila do evropského průměru. Zřejmě se to ale netýká oken a zejména ne střešních.
Speciální okna pro Českou republiku?
Čeští distributoři panevropských značek oken neskrývají nad touto situací rozpaky. Mají teď přesvědčit zahraničního dodavatele, že standardní, tudíž i nejprodávanější řady oken, které vyhovují v Británii, ve Skandinávii i jinde po Evropě, se v Česku ocitají na hraně normy a že by tudíž měl pro Česko vyrábět lepší okna, ovšem za českou cenu. Prosadit takovou žádost rozhodně není snadné, ani okamžité.
Přísné požadavky na tepelný prostup okny fakticky vešly v závaznou platnost letos v dubnu, kdy do tabulky 3 tepelně technické normy ČSN 73 0540-2, na kterou se odkazuje prostřednictvím vyhlášky č. 137/1998 Sb. stavební zákon, byly nově zařazeny okenní konstrukce a to s parametry z tab. 1 v řádku pro Českou republiku.
Výrobci oken říkají, že vyrobit okno s vynikajícím součinitelem prostupu tepla, překonávajícím i doporučované hodnoty normy, není dnes principiálním problémem, okno je ale dražší. Vyšší cena spoustu zájemců odradí a raději žádají standardní výrobky. Cestou, kdy vlastnosti okna jsou na samé povinné hranici normy, se díky její přísnosti ubírá mnoho domácích i zahraničních výrobců. Základem pro okno s vysokou ochranou proti úniku tepla (při kvalitním rámovém systému) je volitelné zasklení, které lze vybrat podle požadavku a peněženky zákazníka. Argumentaci, že ten či onen výrobek od nějakého výrobce je na hraně normy, považují mnozí jen za součástí konkurenčního zápolení, neboť spotřebitel si za příplatek může poručit lepší výrobek.
Na druhé straně přísné požadavky normy na okna, přestože jsou závazné tak krátce, přinesly rychle některé pozoruhodné výsledky. Zejména menší tuzemské firmy s pružnou organizací řízení jakosti, vývoje a výroby přišly pohotově na trh s okny, která vysoce předčí normové požadavky a jsou nabízena za cenu, která je pro tuzemského zájemce velmi příznivá. Nadšení krotí hlasy, že dobré okno se neměří jen velikostí prostupu tepla, ale musí být dobré i v celé řadě dalších vlastností, zejména mechanických, musí se snadno ovládat, nabízet systém doplňků a - co je také důležité - musí mít dobře vyřešeny všechny detaily pro zabudování. Konečně musí být také trvanlivé.
České normy a jejich dodržování
Sama norma a praxe při „práci" s ní budí rozpaky. Po vstupu ČR do EU až do letošního dubna bylo možné zabudovat do stavby jakékoliv okno, které bylo uvedeno na trh někde v EU, aniž by bylo nutno posuzovat jeho vlastnosti podle našich předpisů. Tím vznikla aféra tzv. „polských oken". Řada zavedených výrobců oken nebo okenních profilů si připomněla, že normy sice jsou trvalým předmětem kritiky z nejrůznějších stran, ale nelze se bez nich obejít.
Dnes by uvedený případ zabudování nekvalitních oken byl díky letošní novele normy ČSN 73 0540 už protizákonný, ale starý nešvar, že někdy jsou do staveb zabudovány výrobky, které tam buď nepatří nebo jsou zabudovány špatně, nezanikl. Týká se nejen oken. Naše redakce, která se často pohybuje mezi výrobci stavebních materiálů a výrobků, slýchává nářky na nerespektování norem a správných postupů výstavby takřka denně. Existují různé cesty jak montážní a normová pravidla obcházet, ale to, že tyto jevy v nezanedbatelné míře existují, má dva hlavní jmenovatele.
Za prvé je to bojácnost a slabá technická a právní vyspělost investorů (zejména drobných stavebníků), kteří neuplatňují svá práva vyplývající z postavení odběratele díla. Zejména nesvedou kontrolovat průběh výstavby, odhalovat nedostatky a nakonec převzít pouze kvalitní dílo.
Druhým je spekulace některých realizátorů, že investor si nevšimne, že má např. zabudována horší okna, než měly být, nebo že horší kvalitu nebude schopen dokázat.
Literatura a zdroje:
[1] Vaverka, Jiří: Geneze vývoje součinitele prostupu tepla U, Střechy, fasády izolace, 11/ 2005.1 Prof. Ing. Jirí Vaverka, DrSc., Fakulta architektury, VUT Brno
