Architekt Jan Gillar (1904–1967)

Mezi architekty, jejichž výročí narození či úmrtí jsme v loňském roce vzpomínali, bylo třeba zařadit i tvůrce slavného areálu bývalých Francouzských škol v Praze Dejvicích, Jana Gillara, od jehož narození uplynulo sto deset let. Chceme vzpomínku na něho uvést dodatečně jako náš první článek v tomto roce 2015.

Jan Gillar patří mezi nejmladší architekty funkcionalismu v období první republiky [1]. Narodil se 24. 6. 1904 v Příboru v rodině gymnaziálního profesora češtiny a němčiny, ale již před první světovou válkou se rodina přestěhovala do Plzně. V Plzni Jan Gillar absolvoval průmyslovou školu a od r. 1923 studoval v Praze, nejprve na ČVUT a v letech 1925–1928 na Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára.

Kariéra

Po absolvování studií pracoval nejprve v ateliéru Jana Zázvorky, kde se účastnil prací při přípravě a stavbě Vojenského muzea a Národního památníku na Žižkově [2]. Další praxi mladý Jan Gillar získával ve stavební firmě Záruba-Pfeffermann a v ateliéru Jaromíra Krejcara.

Projekt Francouzské školy

Velmi brzy se však osamostatnil a vzápětí zvítězil v soutěži na projekt tzv. Francouzských škol v Praze Dejvicích na nároží dnešních ulic Bílé a Božkovy [3]. Stavebníkem areálu škol od mateřské přes základní po gymnázium byla Společnost pro výuku francouzského jazyka. Soutěž byla vypsaná v r. 1931 a mladý, teprve sedmadvacetiletý, Gillar zvítězil projektem, kdy do plánovaného areálu rozmístil moderní účelné pavilony takové velikosti a typu, aby odpovídaly stáří dětí, které v nich budou pobývat [4].

Na jeden konec areálu umístil přízemní budovu mateřské školy, která měla celou jednu stěnu prosklenou tak, aby se za vhodného počasí dala úplně otevřít a třídy se tím propojily se zahradou. Následovalo nízké křídlo s pavilony základní školy postavené ve stylu „open air” škol, který vznikl v Holandsku. Spočíval v tom, že podél tříd vedly terasy, které se opět za vhodného počasí daly propojit se třídami a využít pro výuku (obr. 1). Třídy měly okna po obou stranách, na neslunné severní straně byla velká osvětlovací okna, na slunné straně menší, slunečná, takže se v učebnách netvořily stíny a nábytek se dal volně seskupovat. Bylo to velmi účelné řešení, ale zvyšovalo stavební náklady a v hlavní budově již nebylo použito.

Hlavní budova areálu, ve které bylo umístěno gymnázium, je výšková (obr. 2) a obsahuje prostorné posluchárny a potřebné vybavení. Velkoryse a moderně je řešené i schodiště (obr. 3). Ve zvláštním pavilonu je umístěna tělocvična a divadelní sál (obr. 4). Součástí projektu byl i internát pro chlapce a dívky, studovny a technické zázemí včetně kuchyně a bytů pro správce areálu a další zaměstnance, ale to se již nepostavilo. V prvním období po dokončení škol chyběly finance a poté další plány zmařila válka.

Jan Gillar je i autorem vnitřního vybavení, které se zčásti dochovalo a je i dnes plně funkční. V opravených budovách je dnes umístěna mateřská a základní škola. Areál patří mezi významné funkcionalistické stavby nejen v naší republice, ale je znám i mezi architekty v zahraničí, kteří jej přijíždí studovat.

Školy byly dokončeny v r. 1934, tedy v Gillarových třiceti letech a autor se jimi nesmírně proslavil. Tím se zvýšila i jeho společenská prestiž a význam ve spolkové činnosti. Od mládí byl levicově orientovaný a jeho nejlepším přítelem byl Karel Teige (1900–1951), vůdčí osobnost levicového spolku Devětsil. Jan Gillar se stal jeho nejmladším členem stejně jako spolku Levá fronta a řady dalších architektonických organizací. Také se mu otevřela možnost vystavovat a publikovat nejen u nás, ale i v zahraničí jako v Budapešti, Bruselu, Paříži, Benátkách a dalších městech.

Činžovní obytné domy

Již během výstavby Francouzských škol Jan Gillar projektoval zejména činžovní obytné domy, které byly brzy typické jednoduchou fasádou s pásy oken a plochou střechou. Nejstarší z nich je nájemní dům z r. 1932 v Praze na Vinohradské ulici č. 176, který je ještě poněkud odlišný a je obdobný domu v Ovenecké ulici č. 34 (obr. 5). Další Gillarovy obytné domy rozmístěné v různých částech Prahy již odpovídají typickému Gillarovu stylu [5]. Jako příklady lze uvést blok družstevních domů zvaný Na Hubálce v ulici Za Hládkovem č. 10–20 v Praze Střešovicích dokončený v r. 1939 (obr. 6). Podobný blok pěti družstevních domů Gillar postavil již v letech 1936–37 v ulici Družstevní ochoz v Praze Nuslích [6]. Další činžovní obytné domy jsou v Praze 7 ve Veletržní ulici č. 9 (1934), i ve Vinařské ulici č. 3, 6, 7 (obr. 7), které byly postaveny v letech 1936–39. Pro přítele Karla Teigeho Gillar ve stejné době postavil řadový obytný dům v Praze Smíchově v ulici U Šalamounky č. 5 (obr. 8). Gillar projektoval i řadu obytných vil, např. vilu na Babě v Praze 6 postavenou v r. 1934 či vilu v Praze 5 v ulici Nad Bertramkou č. 1 dokončenou v r. 1939 (obr. 9) . Další vily od Jana Gillara jsou v Praze Dejvicích, Radlicích a dalších místech.

Další projekty

Podle Gillarova projektu byl postaven i obchodní dům v Kladně, který se však nedochoval. Pro pražské obchodní domy Bílá labuť a Brouk a Babka Gillar v letech 1937–39 navrhl interiéry, ale do dnešní doby se z nich patrně mnoho nedochovalo. Koncem 30. a počátkem 40. let minulého století se levicově orientovaný Gillar věnoval i sociální problematice, je autorem Domu sociální péče v Kostelci nad Černými Lesy v ulici K Jatkám realizovaným v letech 1939–42 a Domu sociální péče v Praze Zbraslavi v ulici U Včely z let 1941–46 [7].

I Jan Gillar, stejně jako ostatní architekti, vytvořil řadu projektů, které nebyly realizovány. Již rok po dokončení studií se zúčastnil architektonické soutěže na projekt budovy parlamentu v Praze (1928) a současně na projekt Tylova divadla v Kutné Hoře. Z pozdějších nerealizovaných projektů lze uvést projekt Pavilonu ČSR v Paříži z r. 1936, projekt krematoria v Kolíně z r. 1943 či projekt gymnázia v Praze z r. 1948.

To už byla doba po skončení 2. světové války, během níž se Gillar účastnil protinacistického odboje. Po válce, přesto, že patřil k prominentním osobnostem levicového hnutí, mu byla stejně jako ostatním architektům v r. 1948 zrušena projekční kancelář. Poté byl Gillar zaměstnán ve Stavoprojektu Praha a od r. 1952 ve Studijním a typizačním ústavu Praha, kde se zabýval zejména typizací občanských budov v souvislosti se zprůmyslněním a standardizací stavební výroby. Příležitost k vlastní projekční činnosti už nedostal, byl pouze jedním ze spoluautorů projektu typizovaných pavilonů pro jesle, mateřské školy či první třídy základních škol ve stylu socialistického realizmu, které se stavěly po celé zemi a řešily nedostatek těchto prostor po válce. Dvě z nich stojí přímo v areálu Francouzských škol, snad je tam navrhl sám Gillar (obr. 10).

Jan Gillar zemřel v Praze 7. 5. 1967 ve věku pouhých nedožitých 63 let a je marné uvažovat, kolik jeho talentu a tvůrčích schopností bylo v období socialismu zmařeno.

Téma: Bílá a světlá architektura

Literatura

[1] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století. Paseka, Petr Meissner, 1999, ISBN 80-7185-245-7

[2] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o., autoři Milan Kašpar a Alena Michálková, 2014 (Architekt Jan Zázvorka a Národní památník)

[3] Zdeněk Lukeš: ARCHITEKTURA: Jan Gillar a Francouzské školy dnes. Neviditelný pes 4. 2. 2014

[4] Zdeněk Lukeš: Jan Gillar. Čs. architekt 31, 1985, č.4, s.4

[5] Zdeněk Lukeš: Praha moderní II. Paseka 2013, ISBN 978-80-7432-350-8

[6] Zdeněk Lukeš: Praha moderní III. Paseka 2014, ISBN 978-80-7432-503-8

[7] Kamil Dvořák: heslo Jan Gillar na archiwebu (www.archiweb.cz/architects.php)