Meziokenní vložky REHAU panelových staveb a technické požadavky
Při řešení technických problémů s výměnami okenních výplní v různých panelových soustavách v České republice firmou Rehau vyvstal problém u tzv. lehkých, někdy udávaných PSV meziokenních vložek (MIV). Ty byly používány v souvislosti s konstrukcí zavěšených řemenových parapetních panelů, kdy se tato technologie vyskytuje prakticky po celou dobu od šedesátých let až do konce éry plošné výstavby typizovaných panelových obytných domů po celé republice. Této technologie se též hojně využívalo u skeletových staveb tzv. KBV s různou formou využití (např. školy, zdravotnická zařízení, obchodní a společenské objekty, administrativa apod.). Jednalo se o odlehčení zavěšené konstrukce obvodového pláště a přesunutí těchto prací do oblasti PSV.
Ve všech případech použití se jedná o rámovou dřevěnou konstrukci opatřenou na vnější straně zpravidla skleněnou tabulí (ale též povrchově upravený plech, sklolaminát, deska eternitu apod.) se skladbou dřevotřískových desek s vnitřní tepelnou izolací na úrovni tl. 2 cm desky polystyrenu. Po zkušenostech při demontáži těchto MIV (dá se říci různého stáří) se téměř vždy jedná o silné zchátrání dřevěné rámové části – zejména ve spodní partii, obdobné jako u vyměňovaných oken. Jsem profesně přesvědčen, že takováto konstrukce nemůže dále setrvávat a tvořit součást obvodového pláště jak v souvislosti s výměnou okenních prvků (byť se jedná o výplňovou konstrukci obvodového pláště, měla by tvořit staticky podpůrnou konstrukci pro okno pro přenos zatížení od větru do nosné konstrukce objektu – zpravidla to je v případě ponechání obráceně, okno zajišťuje MIV), tak v případě zateplování objektu, kdy pod drahou povrchovou úpravou kontaktním zateplovacím systémem (KZS) zůstane tato silně narušená MIV, jejíž poslání dříve či později selže. Ovšem zcela jistě dříve, než je životnost KZS.
V případě výměny MIV, což je jedině správné, byly a jsou tyto vždy kontroverzním bodem při řešení celkové sanace mezi jednotlivými dodavateli. Tyto práce z hlediska charakteru konstrukce přísluší do oblasti firem, které provádějí na daném objektu sanaci - výměnu oken. Vyplývá to též z postupu a vazeb montáže a detailu osazení oken vůči ostění (např. z hlediska řešení tepelného mostu, způsobu kotvení, difúze vodních par do osazovací spáry apod.). Tato konstrukce ovšem musí splňovat řadu dalších nároků vyplývající z celkových požadavků na obvodové konstrukce obytných staveb. Zejména se u všech, bez rozdílu panelových soustav, jedná o dřívější požadavek tepelného odporu neprůhledné konstrukce svislého obvodového zdiva R= 2,0 m2K/W (doporučená hodnota byla 2,9 m2K/W, od 1. 1. 2002 dle vyhlášky č. 291/2001 Sb. se tento požadavek zpřísňuje na R = 3,0 m2K/W, resp. dle značení EU na součinitel tepelného přestupu Uj = 0,33 W/m2K – u rekonstrukcí ponížený o opravný koeficient). Bohužel téměř naprostým jevem »oknařských« firem je náhrada MIV plastovou rámovou konstrukcí s výplňovou sendvičovou deskou zpravidla 24 mm silnou se součinitelem tepelného prostupu k = 1,24 W/m2K, čímž se ani dalece nepřiblíží výše uvedenému požadavku tepelného odporu resp. součinitele tepelného přestupu. Naprosto slabým, těžko řešitelným místem je připojení této »náhrady« MIV k příčce, která se k ní z 90% přimyká. Z pohledu požadavků na hlukový útlum dělicích konstrukcí (u mezipokojové příčky 42 dB, mezibytové 52 dB) je tento detail připojení naprosto nemožný. V praxi je možno vidět úpravy, které často nemají nic společného se stavební řemeslností a připomínají spíše naivní hobbysmus (spára vycpaná polystyrénem a přestěrkována bez jakékoliv výztuže, různé lišty s vypěněním apod.). Problémem připojení těchto tuhých dělicích stěn je zejména poměr »nestability« k této sendvičové desce a její změny vlivem roztažnosti v závislosti na teplotě. Téměř s jistotou lze očekávat v připojení trhlinu (ne-li vypadnutí této vycpávky), která zásadním způsobem ovlivní útlum hluku (hlavně u mezibytové MIV).
 |
Případy řešení oddělení Mezibytových prostor a také prostoru Byt × Schodiště pomocí těchto lehkých MIV byly používány u panelových soustav zejména T08B a T06B a to v letech cca 65 - 85, ale i některých variant zejména věžových domů jako tzv. skelet Průmstav ostravské VOS, PS 69, 20ti podlažní T 06 B - varianta Konstruktiva apod. Zde se tato konstrukce MIV objevovala na pozicích požárních pásů. Již v době tehdejších realizací byly tyto prvky (s posláním bránit šíření požáru po fasádě) naprosto nevyhovující a nesplňující tehdy platné normy, které nejsou příliš odlišné od současných – ČSN 73 0810, ČSN 73 0802 atd., jak vyplývá z některých tehdejších technických zpráv autorů projektů. Až koncem 80tých let jsou místy - krajově vidět tyto MIV dělené (dílec je rozdělen na dva a separován např. Izominem, příp. zevnitř opatřen deskou Ezalitu). Při použití výše zmiňovaných plastových »náhrad MIV« se mi jeví naprosto závažným nedostatkem nesplnění požadavku požárně odolných pásů při vícepodlažních objektech. Z pohledu požární odolnosti plastových konstrukcí má plastový profil odolnost 0 min. K jeho tvarování – měknutí dochází již při teplotách nad 90 0C. Je proto zcela evidentní, že náhrada MIV z tohoto materiálu nemůže splňovat požadované odolnosti u vícepodlažních objektů v místech požadovaného 90 cm širokého požárního pásu, např. mezi jednotlivými byty anebo mezi byty a schodištěm, zpravidla únikovou cestou různého charakteru. Dalším velmi ožehavým detailem je připojení této konstrukce nahrazující MIV z hlediska prošlehnutí plamenem. Některé výše popisované způsoby utěsnění vyskytující se i na těchto požárních předělech patří asi do kategorie hrůzostrašných v případě požáru, přesto z těžko objasnitelných důvodů se tyto plastové transparenty na exponovaných místech vesele objevují za souhlasného přikyvování majitelů a někdy i schvalovacích orgánů.
Ze všech výše uvedených důvodů byl zkonstruován montovaný prefa-dílec REHAU nahrazující stávající MIV s různou vnitřní konstrukcí pro jednotlivá určení. Tento dílec je na čtyřech místech v rozích pomocí kotev (v závislosti na daném materiálu, do kterého je kotven) připevněn do nosné části obvodového parapetního dílce. Po všech zkušenostech a spolupráci s různými odborníky jsou tato kotvení doložena statickými výpočty právě v závislosti na materiálu, do kterého je kotvení prováděno, až do výše 100 m. Zpravidla u sendvičů, či jednovrstvých lehčených obvodových panelů nelze používat napěťové kotvy, ale chemické malty a speciální prvky. Oblast kotvení nejen těchto panelů, ale i oken je v panelových stavbách velice specifická a zájem ze strany investorů – majitelů domů, či přímo vlastníků je přímo žalostný. Až případy najmutí si profesionálů pro stavební dozor, znalých dokonale konstrukce panelových domů, odhalí naprosté neznalosti firem provádějící tyto práce. Proto bylo vypracováno řešení celkového programu Rehau výměny oken v panelových stavbách tak, aby byla řešena problematika komplexní, ve vazbě na KZS, ve vazbě na danou panelovou soustavu, a to tak, že např. nevyžaduje v zabydleném interiéru žádný mokrý proces, žádné zednické začišťovací práce. Pro vyřešení všech alternativ, které se na panelových stavbách vyskytují, a to včetně požárních pásů, vznikla velice přínosná spolupráce s firmou Promat, zabývající se speciálně problematikou požárně odolných konstrukcí a materiálu. Výsledkem této spolupráce bylo technické řešení úpravy již původního dílce REHAU a v souladu se zákonem 22 Sb. byly 7. 12. 2000 autorizovanou zkušebnou PAVUS Praha odzkoušeny dvě konstrukce dílce REHAU 1- EI30 (konstr. D2) a dílce REHAU 2 EI60 (konstr. D2). Zároveň byly posouzeny a schváleny tři skladby pro uzavření – utěsnění spár, které se v reálu vyskytují, a to s odolností 180 min. Tyto uvedené hodnoty splňují požadavky kladené normami ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804. V praxi se bohužel setkáváme s problémem, že nejsou na objekty zpracovány požárně technické zprávy, které by stanovily stupeň požární bezpečnosti, potažmo stanovily požární odolnosti jednotlivých požárních předělů a uzávěrů. Dle normy ČSN 73 0834 se u objektů vyšších 9 m dostáváme na požární odolnost těchto vložek min. EI30. Při osazování se používá např. speciálních montážních a doplňkových materiálů a prvků pro zvýšení odolnosti a utěsnění spáry. Výsledkem je, že jak z vnitřní, tak i z vnější strany je výsledný pohled, resp. detail, stejný jako u meziokenního panelu REHAU bez zvýšené požární odolnosti. Veškeré tyto práce provádějí proškolení pracovníci, kteří se dokáží při kolaudačním řízení prokázat dokladem o způsobilosti pro montáž těchto prvků. Při řešení Státního úkolu zabývajícího se řešením problematiky sanace panelových staveb bohužel této konstrukci bylo věnováno minimálního prostoru, přičemž tento detail – požárně odolný pás obvodového pláště najdeme plošně po celé republice. Přitom dalším velice důležitým bodem je článek normy ČSN 73 0834 resp. její Přílohy, a to, že v případě ponechání těchto původních hořlavých vložek v místech požárních pásů a je-li objekt vyšší než 9 m, pak nelze provést zateplení celého objektu polystyrénem, nýbrž pouze minerálním vláknem. To se ovšem natolik prodraží, že výměna MIV za dílce Rehau není vůbec ekonomicky náročnější.
Schválením požární odolnosti dílců REHAU 1 resp. REHAU 2 dnes dokáže firma Rehau a její zpracovatelské firmy nabídnout ucelený program sanace obvodového pláště panelových staveb všech typových soustav pro různé možné etapy (např. výměna oken včetně meziokenních dílců s dočasnou úpravou a přípravou na budoucí zateplení) za dodržení všech stavebně fyzikálních parametrů. Veškeré parametry jsou ověřeny a doloženy zprávami nezávislých zkušeben. Jelikož do celého procesu firma REHAU vložila nejen nemalé finanční prostředky, ale i duševní potenciál, byla jejich ochrana završena ochrannými právy průmyslového vzoru č. 11745 a tím znemožnila použití této skladby mimo firmy týmu Rehau.
K doplnění článku uvádíme oficiální stanovisko Ing. Jiřího Šály1), CSc. k zařazení lehkých MIV (meziokenní vložky) v rámci požadavků ČSN 73 0540.
Meziokenní vložky (dále MIV), lehké i těžké, jsou svým charakterem obvodovou stěnou. V případě těžkých MIV je to považováno za samozřejmost. Dodavatelé lehkých MIV nemohou být »zvýhodněni« odlišným zařazením této konstrukce. Nelze na ně tedy pohlížet jako na okenní či dveřní výplně otvorů, pro které s ohledem na jejich odlišnou stavební funkci platí výrazně mírnější požadavky. Připuštění horších vlastností pro lehké MIV by poškozovalo oprávněný zájem investora či uživatele stavby na její srovnatelnou tepelnou ochranu s těžkými MIV a nízkou spotřebou energie (základní požadavek na stavbu v legislativě EU a u nás ve vyhlášce č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na stavby).
Obdobný přístup k MIV je například v požárně technických normách - také se považují za vnější stěnu, ne za okenní či dvěřní výplňovou konstrukci.
