Nadzákladové pórobetonovézdivo Ytong

Nadzákladové zdivo představuje spodní část stěn zděných objektů. Je často nazýváno také jako soklové zdivo. Toto zdivo je osazené přímo na základové konstrukci nebo na spodní stavbě objektu.

Při řešení obvodových stěn se v tomto místě u zdiva střetávají požadavky statické a tepelněizolační, a to zejména pokud spodní část zdiva je použita v slabší tloušťce z důvodu odsazení nebo obkladu podezdívky.

Tento článek je věnován doporučením a zásadám pro řešení nadzákladového zdiva z pórobetonových materiálů vyráběných společností Xella CZ, s.r.o.

Materiály pro stěny a nadzákladové zdivo

Pro návrh nadzákladového zdiva z pórobetonu je nejprve nutné uvést sortiment zdicích prvků vyráběných společností Xella CZ, s.r.o. Zdicí prvky jsou dnes výrobcem rozděleny do dvou skupin, a to na prvky pro obvodové stěny a na prvky pro vnitřní nosné stěny. Toto rozdělení je třeba chápat tak, že zdicí prvky pro obvodové stěny jsou především určeny pro tepelněizolační zdivo a energeticky úsporné zdivo, kdežto prvky pro nosné zdivo zahrnují ostatní přesné tvárnice. Tyto tvárnice užíváme zejména na vnitřní nosné stěny, více zatížené vnější stěny a pilíře.

Výrobce předpokládá užití všech tvárnic především pro jednovrstvé zdivo, kdy pórobetonové tvárnice jsou svojí šířkou již předurčeny pro použití na celou tloušťku stěny. Je však je možno použít i pro vícevrstvé konstrukce, například pro vnější stěny z přesných tvárnic s doplněním vnější tepelné izolace z minerálních tepelněizolačních desek Multipor.

Přehled výrobků a jejich možné použití je uvedeno v následujících tabulkách. Jsou uvedeny obchodní názvy a značky zdicích prvků, jejich rozměry, tloušťky zdiva, základní pevnosti zdicích prvků a návrhové hodnoty tepelných odporů neomítnutého zdiva.

Vnější stěny z uvedených zdicích prvků vyhovují z hlediska tepelněizolačního současným předpisům pro tzv. doporučenou hodnotu součinitele prostupu tepla U_N = 0,25 W/(m²K). Tato hodnota je uvedena v ČSN 73 0540-2 z roku 2011. V normě najdeme v tab. 3 celkem tři hodnoty tohoto součinitele pro vnější stěny. Jedná se o jeho požadovanou hodnotu, doporučenou hodnotu a doporučenou hodnotu pro pasivní budovy. Požadovaná hodnota představuje nejmírnější a nutný požadavek na tepelněizolační kvalitu zdiva. Další hodnoty jsou pak pro energeticky úspornější objekty. Vhodným standardem dnešní doby je splnění alespoň doporučených hodnot součinitele prostupu tepla. Zmíněná norma uvádí pro vnější zděné stěny dosažení následujících hodnot součinitele prostupu tepla:

• požadované hodnoty 0,30 W/m²K,
• doporučené hodnoty 0,25 W/m²K,
• doporučené pro pasivní budovy 0,18 až 0,12 W/m²K.

Pro každou stěnu vypočítáme skutečnou hodnotu součinitele prostupu tepla U. Tato hodnota musí být nižší, nežli hodnota uvedená v normě.

Výpočet součinitele provedeme z tepelného odporu konstrukce R. Fyzikální model zahrnuje výpočet ve dvou fázích:

1. výpočet tepelného odporu:
R = R_u + R₁ + R₂ = d/λ + d₁/λ₁ + d₂/λ₂

2. výpočet součinitele prostupu tepla:
U = 1/(R + R_se + R_si)

K vysvětlení pojmů:

• R – tepelný odpor konstrukce (součet tepelných odporů zdiva včetně omítek),
• R_u – tepelný odpor konstrukce vypočtený nebo získaný rovnou od výrobce a stanovený pro určenou tloušťku zdiva z návrhové hodnoty součinitele tepelné vodivosti λ_u,
• d – tloušťka zdiva (m),
• λ – součinitel tepelné vodivosti zdiva (závisí na materiálu a určí se z normy, popř. z tabulek, nebo u pórobetonu Ytong od výrobce jako návrhová hodnota λ_u (W/m.K),
• d₁ – tloušťka vnitřní omítky (m),
• d₂ – tloušťka vnější omítky nebo úpravy (m),
• λ₁ – součinitel tepelné vodivosti vnitřní omítky (W/m.K),
• λ₂ – součinitel tepelné vodivosti vnější omítky nebo úpravy (W/m.K),
• R_se – odpor při přestupu tepla na vnějšího straně konstrukce<0x000A>(m²K/W),
• R_si – odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce<0x000A>(m²K/W),
• U – součinitel prostupu tepla (W/m.K).

Po statické stránce jsou v tab. 1 uvedené tepelněizolační tvárnice Ytong Lambda a Ytong Theta zdicími prvky s nejnižší pevností v tlaku s hodnotami 1,9 a 2,5 MPa. Jsou proto určeny pro nízkopodlažní zástavby a stavby do 3 podlaží. Při větším působícím zatížení je vhodné použít větší tloušťku zdiva – 450 a 499 mm s větší plochou. Při návrhu je nutné vždy prověřit účinky zatížení stropními konstrukcemi. Jedná se především o zatížení těžšími železobetonovými stropy s rozpětím od 6 metrů a koncentraci zatížení do meziokenních pilířů.

Tvárnice Ytong P2-400, uvedená v tab. 2, představuje tradiční dlouholetý pórobetonový výrobek, který se používal pro vnější izolační stěny objektů před příchodem tvárnic Ytong Lambda a Ytong Theta. Pevnost této tvárnice je mírně vyšší nežli u tvárnic Ytong Lambda a činí 2,6 MPa. Toto navýšení o 4 % ve statickém výpočtu nosnosti nemá téměř význam. Zdivo z těchto tvárnic v tloušťce 375 mm vyhovuje normě ČSN 730540-2 pro požadovanou hodnotu součinitele prostupu tepla. Pro splnění doporučených hodnot tohoto součinitele je třeba použít alespoň vnější tepelně izolační omítky.

Vypsané tři druhy tvárnic v tab. 3 vyhovují tepelnětechnickým požadavkům normy ČSN 730540-2 pro vnější zdivo pouze s doplněním vnější tepelné izolace.

Obvodové pórobetonové stěny

Obvodové zdivo je možné provést obecně ve dvou základních provedeních, a to jako jednovrstvé zdivo a jako zdivo vícevrstvé. V dnešní době je výhodné použití jednovrstvého zdiva. Důvodem je jednodušší, rychlejší a levnější provedení zdiva. Pro jednovrstvé zdivo jsou přednostně určeny i výrobky z pórobetonu Ytong.

Pro další zlepšení tepelněizolačních vlastností je často zdivo doplňováno vnější tepelnou izolací. Volba mezi jednovrstvým zdivem a zdivem s vnější tepelnou izolací je ovlivněna požadovanou tepelnou izolačností schopností zdiva posuzovanou v závislosti na již citované CSN 73 0540-2:2011 a zařazení objektu mezi standardní nebo energeticky úsporné objekty. Velikost součinitele prostupu tepla pro vnější stěny je jedním z kritérií na zařazení stavby mezi požadované, doporučené a energeticky úsporně řešení objektu (viz předchozí text). Toto dělení se promítá i do použití vyráběných tloušťek pórobetonových zdicích prvků, které jsou určeny pro stěny tloušťky 375 mm, 450 mm a 500 mm.

Nadzákladové zdivo

Ideálním řešením obvodové stěny je její provedení v jedné tloušťce na celou výšku. To je výhodné jak z tepelnětechnického, tak ze statického hlediska. Stěna má stejný tepelný odpor R a stejnou tloušťku.

Přiznání podezdívky stavby, nebo obklad spodní části stěny vytváří potřebu na změnu tloušťky spodních vrstev zdicích prvků a přesazení vyšších vrstev zdiva. Toto přesazení může být realizováno přímo přes základovou konstrukci nebo zdivo spodní stavby.

Technickým řešením dosáhneme rovného vnějšího líce stěny nebo přiznání odskoku přes soklovou část stěny. Teoreticky může být nadzákladové zdivo řešeno následujícími způsoby:

shodná tloušťka spodní části zdiva jako u horní části zdiva, užší spodní část zdiva s vnějším přesahem horní části zdiva, užší spodní část zdiva s vnějším a vnitřním úskokem, vnitřní úskok spodní části zdiva, oboustranné rozšíření spodní části.

Z uvedených možností jsou užívána řešení a až c, řešení d je výjimečné a řešení e přináší přiznanou výraznou tvarovou úpravu spodní části stěny.

Řešení se stejnou tloušťkou zdiva (ad a) předpokládá u jednovrstvého zdiva povrchovou úpravu spodní vnější části stěny pouze omítkou nebo tenkovrstvou stěrkou. Použití obkladu rozšiřuje spodní část stěny a vytváří nevhodný detail na ukončení obkladu, navíc s negativním působením vody a sněhu. Pokud omítka horní části je v úrovni líce obkladu, je řešení přijatelné.

Jiná situace je při použití vícevrstvé konstrukce. Na nosnou stěnu je nalepena nebo kotvena vnější tepelná izolace. Svislá linie odděluje nosnou a tepelněizolační funkci zdiva a po statické stránce stěna pokračuje bez oslabení ve spodní řadě zdiva. Tloušťku tepelné izolace můžeme bez vlivu na nosnost ve spodní nadzákladové části zdiva změnit a provést ji slabší, samozřejmě při splnění podmínek normy pro tepelné izolace staveb. Vytváří se tak oddělená a přiznaná část nadzákladového zdiva – soklu. Tento sokl je upraven tvrdou omítkou nebo tenkým, například keramickým obkladem.

Pro ochranu celé stěny a její spodní nadzákladové části proti přímému účinku srážek je výhodné větší přesazení střechy nad stěnou.

Odsazení spodní části zdiva

Pro odsazení zdiva (ad b, c) se často užívá dvou tloušťek zdicích prvků. Na stavbě je využito bloků výše uvedených rozměrů v tab. 1 až 3 tak, že spodní řadu (či řady) vytvářejí bloky slabší a druhou nebo vyšší řadu bloky silnější užité pro standardní tloušťku obvodové stěny. Vzniklý rozdíl v tloušťkách je charakterizován odskokem horní řady tvárnic směrem k vnějšímu líci objektu. Tento odskok pak vytváří prostor pro obklad soklu, nebo jeho přiznání a doplnění tepelné izolace soklu před spodní užší tvárnice. Volba vzhledu soklu (spodní části stěny) limituje přijaté řešení. Možnosti jsou znázorněny na fotografiích. Většinou se užívá tepelné izolace z polystyrenu určeného na spodní stavbu (např. Styrodur) a povrchová stěrka. Tloušťka vnější tepelné izolace vychází při použití vyráběných tvárnic 70 mm.

Velikost odskoku spodní a horní řady zdiva u pórobetonu se obecně pohybuje mezi 10 až 75 mm podle toho, zda užijeme pro spodní řadu zdiva doplňující tepelnou izolaci či nikoli. Při užití vyráběných tloušťek bloků je odskok 50 nebo 75 mm. Velikost vnějšího vysazení lze korigovat přesahem horní řady tvárnic u vnitřní části stěny. Rozměry a vazby tloušťek jednotlivých vrstev zdiva musejí být uvedeny v projektu stavby.

Odskočení spodní vrstvy zdiva je naznačeno na konstrukčních detailech společnosti Xella CZ, s.r.o. Tyto konstrukční detaily jsou přístupné na stránkách www.ytong.cz. Je zde ukázáno odsazení nad základy pouze u první řady, což je výhodné z tepelnětechnických i prováděcích důvodů. Úprava se soustřeďuje pouze na spodní řadu zdiva a zbytek stěn je ve svojí tloušťce co nejvyšší. Pro vyšší provedení soklu, například ve vazbě na úroveň terénu nebo vyšší vnější obklad, je možné použít doporučení na konstrukčních detailech.

Vzhled spodní části zdiva

Častou a standardní úpravou spodní části zdiva je použití tvrdých omítek nebo stěrek imitujících umělý kámen. Tento způsob úpravy je užíván zejména pro překrytí vnější tepelné izolace zateplující zúžené nadzákladové zdivo. Tepelná izolace překrývá spáru v osazení zdiva na základ a vytváří tak jednolitý podklad pro povrchovou úpravu. Ta musí být zavedena až pod upravený terén.

Při aplikaci stěrky na pórobetonové zdivo bez izolace je třeba technicky přiznat nebo vyztužit přechod tvrdé omítky mezi spodní částí stěny nebo základu pod izolací proti vlhkosti a zdiva nad ní. Jinak nám zde postupně vznikne v místě osazení nadzákladového zdiva vodorovná prasklina s dalšími negativními důsledky pro zdivo, včetně postupného působení vlivů povětrnosti.

Při řešení vnějšího vzhledu nadzákladového zdiva lze kromě tvrdých omítek a stěrek použít i materiály vytvářející pohledové a lícové zdivo. Volba je mezi obkladem a použitím masivních kamenných, betonových nebo cihelných bloků.

Při použití obkladu se jedná o jednoduché řešení, kdy obkladové pásky jsou lepeny na pórobetonové zdivo nebo na kotvenou tepelnou izolaci před tímto zdivem. Celková tloušťka úpravy má vyjít do tloušťky 75 mm, která odpovídá přesazení vyráběných bloků.

Užití kamenných, cihelných nebo betonových tvarovek na vnější líc zdiva přináší nutnost zatížit tyto tvarovky i zatížením stěny. Tvarovky mají tloušťku nejméně 80 mm a při jejich šířce a vložení tepelné izolace nelze již přes ně horní část zdiva vykonzolovat a zatížení odvést na zbylou vnitřní nosnou část stěny. Z provedených rozborů ale vyplývá, že při použití pohledových (lícových) tvarovek zbývá na další část zdiva poměrně malý prostor, neboť je nutno mezi vnější lícové (studené) zdivo a pórobeton vložit ještě vzduchovou dutinu a minimálně 100 mm tepelné izolace. Nižší tloušťka izolace nevyhovuje současné normě pro tepelnou ochranu budov. Při tloušťce stěny 375 mm a použití vnějších tvarovek nebo cihel s šířkou 100 až 120 mm pak zbývá na vnitřní nosný pórobeton 125 mm, což staticky nevyhovuje. Řešením je použití stěny s větší šířkou, tj. 450 mm, použití jiného soklového zdiva nebo nahrazení vnější vrstvy pohledových bloků obkladem. Správné zvolené řešení musí vyjít z projektu stavby, zejména detailů prováděcího projektu.

Nosnost a pevnostní omezení

Pro statickou únosnost pórobetonového zdiva platí, že podstatnou část zatížení na stěnu tvoří zatížení od stropní konstrukce. To platí zejména, pokud stropní konstrukce je z monolitického železového betonu. Železobetonová deska při váze 5 až 6 kN/m² může být až dvakrát těžší nežli skládaný nebo polomontovaný strop. Lehká váha pórobetonového zdiva vyvozuje nižší reakci nežli působící síla od váhy a zatížení stropu. Pro vnější zdivo tak v místě posouzení vzniká vždy výrazná excentricita výslednice svislých sil, jejíž umístění je blíže vnitřnímu povrchu stěny.

Materiál pro běžné zdivo i jeho nadzákladovou část můžeme obecně použít ve stejné pevnostní kvalitě nebo pro spodní užší část použít i pevnějších bloků. Pevnost spodní užší řady zdiva a pevnost horní řady zdiva volíme proto často ve shodné kvalitě podle tvárnic, například v tloušťkách 450 mm a 375 mm u tvárnic Ytong Lambda. Pro vyšší působící zatížení se užijí tvárnice, tj. u spodní i následné horní řady, s vyšší pevností. Platí, že při oboustranném odskočení (oslabení) stěny ad c je spodní tvárnice nejužší a její namáhání je soustředěno na menší plochu. Plochu lze ale více využít při menší excentricitě tlakové síly, než když bychom použili širší tvárnici a pouze vnější odskok. Je ale třeba připomenout, že jaký tlak unese spodní tvárnice, takový tlak působí jako reakce i na tvárnici horní. Napětí působí na stejnou plochu jako u spodní tvárnice.

Provedení užší spodní části soklového zdiva vyžaduje posouzení zdiva v tlaku. To provádíme standardně podle platné normy pro navrhování zděných konstrukcí. Touto normou je Eurokód 6, konkrétně ČSN EN 1996-1-1. Podle této normy zavádíme výpočet s využitím charakteristických pevností zdiva v tlaku f_k , rozměrů zdiva (šířka b a tloušťka t), součinitele materiálu γ_m (pro pórobeton a systémovou maltu = 2,5) a zmenšujícího součinitele v patě zdiva φ_i (v daném případě podle EC 6 s nejvyšší možnou hodnotou součinitele 0,9)

Rovnice únosnosti má pak po zjednodušení tvar:

N = b · t · φ_i · f_k / γ_m (kN/m)

Uvedený vzorec použijeme na příkladě tloušťky stěny 375 mm.

Při tloušťce zdiva 375 mm a pevnostní značce bloků P 1,8-300 Ytong Theta udává nosnost v patě zdiva na 1 běžný metr při centrickém působení takto:

N_P1,8-300 = 1·0,375·0,9·1,38·1000 / 2,5 = 186,30 kN/m

Uvažována je záměrně nejnižší pevnost pórobetonu P1,8-300, pro P2-350 a P2-400 vychází únosnost následovně:

N_P2-300 = 234,90 kN/m

N_P2-400 = 243,00 kN/m

Použití pevnějších pórobetonů značky P2 přináší nárůst únosnosti o min. 25 %. Uvedený výpočet platí pro centrické zatížení se zavedením minimální předepsané výstřednosti 0,05 t. Tento případ se ve zdivu vyskytne velmi zřídka. Pro výpočty zavádíme vždy účinky skutečné výstřednosti (excentricity) svislé síly. Výstřednost musí být uvažována vždy, a to alespoň hodnotou 0,05 t, čili 5 % tloušťky zdiva.

Zdivo je vždy určeno pro zatížení svislou sílou. Tato síla vzniká od váhy stavby. Poloha výslednice této síly má být co nejblíže osy zdiva, aby zdivo bylo co nejvíce využito. Při excentricitě výslednice svislé síly rovné 1/6 tloušťky zdiva t vychází ještě celý průřez zdiva tlačený. Zachování celého tlačeného průřezu zdiva je proto základním statickým a ekonomickým požadavkem návrhu. Při tloušťce zdiva t = 375 mm vychází daná limitní excentricita takto: 375 mm / 6 = 62,5 mm.

Síla v únosnosti na 1 metr pro zdivo z P1,8-300 je následující:

N = 1·0,375·0,805·1,38/2,5 = 138,00 kN/m

Uvedená hodnota únosnosti platí pro jeden metr zdiva a při průběžné stěně. Při běžném provedení stěny s otvory je třeba uvážit, zda otvory jsou malé a dostatečně vysoko nad posuzovanou spárou nebo jsou široké anebo s nízkým parapetem a vytvářejí ze zdiva osamocené pilíře. Tyto pilíře jsou pak více zatíženy od vyšší části stavby a stropní konstrukce a je třeba provést ýpočet pro skutečnou šířku pilíře b.

Celé svislé zatížení působící na zdivo a jeho pilíře je nutno stanovit z odvislé zatěžovací plochy stropu, střechy a váhy stěn nebo podrobnějším výpočtem v souladu s dnes platnými normami ČSN 1991-1-1, ČSN EN 1991-1-3 a ČSN EN 1990 pro výpočet zatížení staveb.

Podle uvedeného postupu lze posuzovat zdivo v patě stěny pro v tabulce uvedené pevnosti a velikosti bloků.

Velikost excentricity svislé síly v místě posouzení pro zachování tlaku ve zdivu je 62,5 mm při tloušťce zdiva 375 mm. Tato vzdálenost je větší nežli vzdálenost středů (podélných os) obou nad sebou uložených vrstev zdiva, a to první (nadzákladové) řady zdiva tloušťky 375 mm a druhé řady zdiva tloušťky 450 mm. (tj. přesazené řady). Při stanovení excentricit vycházíme ze spodní řady zdiva. Pro různé tloušťky zdiva dosahují excentricity hodnot uvedených v tab. 4.

Z tabulky vyplývá, že při osazení uvedených tloušťek pórobetonových bloků na sebe a při přibližně centrickém umístění tlakové síly ve zdivu nejsou překročeny velikosti excentricity pro využití celého průřezu v tlaku. Vlivem uložení stropních konstrukcí vychází výslednice sil ve zdivu blíže k vnitřnímu líci zdiva, a tím se velikost excentricity od zatížení na spodní řady zdiva zlepšuje. Umístění tlakové síly je tak závislé na délce uložení stropní konstrukce a její váze vůči váze zdiva.

Pro zjednodušení statického výpočtu nosnosti zdiva můžeme použít zjednodušené metody výpočtu podle ČSN EN 1996-3. Pro užití tohoto výpočtu je třeba splnit podmínky dané v normě (rozpětí stropů, zatížení, výška stěny apod.)

Pro jednoduché nejvýše třípodlažní objekty se světlostí traktů do 6 metrů a výškou do 3 metrů lze za splnění dalších podmínek uvedených v normě použít ještě další zjednodušující metodu výpočtu podle přílohy A normy. Je však třeba ověřit zejména podmínku s uložením stropních konstrukcí na nejméně 2/3 tloušťky stěny a minimálně 85 mm. Pokud stavba podmínkám vyhovuje, přechází posudek do velmi jednoduchého tvaru:

N = b·t·C_a·f_k / γ_m (kN/m)

Součinitel C_a má hodnotu 0,5 při štíhlosti stěny do hodnoty 18. Tato štíhlost se stanoví jako podíl výšky stěny h a tloušťky t. Pro stěny z uvedených tvárnic v tloušťkách 300 až 499 mm a výšce do 3 metrů vychází vždy pod 18. Součinitel materiálu γ_m se pro zjednodušenou metodu výpočtu zavádí hodnotou 2,7. Po dosazení parametrů pro stejné zdivo P1,8-300 vychází

N = 1·0,375·0,5·1,38·1000 / 2,7 = 95,83 kN/m

Z výsledku je zřejmý výrazný rozdíl zjednodušení proti standardní metodě. Únosnost je nyní nižší o 30,55 % proti výše uvedenému výsledku bez zjednodušení se zavedenou excentricitou (138 kN/m). Nižší vypočtenou nosnost je třeba chápat jako důsledek použití rychlejší a zjednodušené metody výpočtu s vyšší bezpečností. V uvedeném zjednodušeném postupu je navíc ještě rezerva na účinky vzpěru, který v patě zdiva nepůsobí. Pro rychlé ověření nosnosti nebo pro předběžné návrhy zdiva a pro jednoduché stavby ale tento postup můžeme použít. Jediným problémem ke statickému prokázání nosnosti může být splnění podmínek normy k použití zjednodušeného výpočtu, zejména dostatečného uložení stropních prvků na zdivo.

Při zatížení, pro něž nevyhoví bloky běžné pevnostní značky ve stěně, je třeba použít ve spodních řadách pod a nad přesahem bloky s vyšší pevnostní značkou. Totéž platí při koncentraci zatížení pod pilíři. Doporučujeme pak užít bloků značky P4-500, popř. i P6-650. Splnění tepelnětechnických parametrů zdiva je nutno projekčně dořešit s uplatněním síly vnější tepelné izolace a také tloušťky a velikosti pilířů. Nutné je vždy přednostně vyřešit nosnost a pak hledat možnosti v izolování. Někdy musíme část stěny volit s větší tloušťkou nebo v kombinaci různých pevností pórobetonu. Správný návrh vyžaduje zpracování podrobných prováděcích výkresů projektantem a doplňujících statických výpočtů. Provedené výpočty zdiva ve spodní řadě ověřují jeho nosnost při oslabení. U každého projektu má být provedeno alespoň základní ověření nosnosti zdiva dle platných norem. Pro správné stanovení účinků zatížení na zdivo a výpočty nosnosti zdiva podle platných norem – Eurokódů je třeba využít znalostí statiků a autorizovaných osob pro pozemní stavby.

Pro nízké objekty a objekty do tří podlaží, což jsou například rodinné a bytové domy, je možno použít vyložení vyšší řadou zdiva větší, nežli 75 mm. Doporučujeme, aby vyložení bylo nejvýše o pětinu tloušťky horní části zdiva nebo do 100 mm. Výslednice tlakové síly musí procházet jádrem průřezu spodní vrstvy zdiva, což u těchto objektů většinou vychází při standardním provedení stěn bez výrazných velkých a vysokých otvorů a při běžném uložení stropů kolem 150 mm. Pro ověření nosnosti doplníme opět statický výpočet zdiva. To platí pro větší vyložení zdiva kolem 100 mm a více.

Zhodnocení a závěr

Nadzákladové zdivo je spodní část obvodového zdiva stěn nacházející se těsně nad základy nebo nad spodní stavbou objektu.

K provedení nadzákladového zdiva je možné užít pórobetonových bloků shodné nebo rozdílné šířky jako u celé stěny. Volbu pro zdivo máme z bloků šířky 300, 375, 450 a 499 mm. Nejnižší řadu nebo spodní řady zdiva často provádíme ze vzhledových nebo technických a tepelněizolačních důvodů z užších bloků. Odskok spodních řad vychází z tloušťek bloků a je běžně 50 nebo 75 mm. Přesazení bloků spodních a horních řad zdiva je možné provést i větší, a to nejvýše do pětiny tloušťky zdiva u jednoduchých a nejvýše třípodlažních objektů. Pro tyto a složitější případy a objekty vyšší jak tři podlaží je nutné zdivo staticky posoudit k ověření únosnosti podle platných norem Eurokódu 6, a to alespoň zjednodušeně podle ČSN EN 1996-3 anebo nejlépe přesněji podle ČSN EN 1996-1-1.

Výrobce doporučuje zmíněný odskok u jedné spodní řady, ale s ohledem na výšku terénu a vzhled spodní částí stěny je možno provést úpravu u více řad nad sebou.

Pro tloušťky pórobetonových bloků 300 mm a případně i 375 mm počítáme s vnější tepelnou izolací pro splnění normativních hodnot vybraného součinitele prostupu tepla. Při použití vnější izolace na celé stěně nedoporučujeme odskok ve zdivu provádět a navrhujeme přiznání soklu stavby řešit změnou tloušťky izolace.

Na zdivo užíváme bloků pevnostních značek Ytong P1,8-300 (Ytong Theta), Ytong P2-350 (Ytong Lambda) nebo Ytong P2-400 ve zvolené vyráběné tloušťce. Pro vyšší a koncentrované zatížení pod pilíři volíme bloky pro nadzákladové zdivo z pevnějšího materiálu, např. Ytong P4-500.

Pro správný návrh i provedení nadzákladového zdiva staveb je potřeba zpracovat detail pro konkrétní stavbu jako součást projektu pro provádění stavby. K návrhu je vhodné použít znalostí autorizovaných osob a dalších odborníků seznámených s platnými normami a s použitím zdicích prvků z pórobetonu Ytong společnosti Xella CZ, s.r.o.

Téma: Ytong

Literatura

[1] Podklady a katalogy výrobků společnosti Xella CZ, s.r.o.

[2] ČSN EN 1996-1-1 – Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – Část 1-1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné konstrukce

[3] ČSN EN 1996-1-1 – Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – Část 3: Zjednodušené metody výpočtu nevyztužených zděných konstrukcí

[4] STATIKA – Praktická příručka pro navrhování svislých zděných konstrukcí, vydala Xella CZ, s.r.o. 2011. 2. vydání