Poruchy v konstrukcích betonových podlah a možnosti jejich opravy

Realizace konstrukce betonové podlahy je obecně považována za jednoduchou. S tím je spojena i představa, že ji může realizovat každý a z každého materiálu. Opak je pravdou. Reálně dochází k poruchám konstrukcí v době realizace, bezprostředně po ní i s časovým odstupem. Je nutné si uvědomit, že konstrukce podlahy je téměř stále zatěžována, a proto její provedení vyžaduje jisté know – how a pečlivost, stejně jako vhodnou volbu materiálů.

Tento článek by chtěl naznačit některé způsoby opravy poruch v betonových podlahách, které se nepovedly, byly nadměrně zatíženy, nebo jsou u konce životnosti.

Různé poruchy v betonových konstrukcích, resp. v podlahách, vyžadují různý přístup a správnou volbu materiálů. Často je nutné postupy kombinovat a modifikovat. V tomto příspěvku zmíníme několik z nich, které jsou s úspěchem používány a jsou dlouhodobě funkční.

„Prašnost” povrchu podlahy

Jednou z nejčastějších poruch, a současně jednou z nejméně závažných, je „sprašování” stávajícího povrchu podlahy. Příčinou je postupná degradace povrchu podlahy a jeho vydrolování. Na vině může být mechanické poškození vlivem většího zatížení, než je pro danou konstrukci určeno, nebo jsou to vlivy okolního prostředí (karbonatace, mrazové poškození konstrukcí v exteriéru, atd.).

V závislosti na míře poškození konstrukce a míře jejího zatěžování je možné pro opravu zvolit následující postupy v tomto pořadí.

• Penetrace podkladu pomocí nástřiků pro ošetření a zpevnění povrchových vrstev betonu (např. DENSOCURE W, BETOLIT KP).
• Opatření povrchu konstrukce celým nátěrovým systémem (penetrace – BETOLIT KP + nátěr BETOLIT EP 0-1 DC alt. EPOLIT W).
• Vytvoření nové, dostatečně únosné, vrstvy. Toto řešení je radikálnější a nejméně oblíbené, ale v mnoha případech nevyhnutelné. Současně je nutné zvážit kvalitu stávajícího podkladu a jeho případné využití. Často je nutné nové vrstvy mechanicky přikotvit.

Trhliny v povrchu podlahy

Vznik trhliny v povrchu podlahové konstrukce vyvolá často přehnanou reakci a neadekvátní požadavky na případnou opravu. Na druhou stranu se nevyplácí vznik trhliny podcenit.

Trhlina jistě indikuje problém na konstrukci, ale ten může mít celou řadu, více či méně závažných, příčin. Pokud se na konstrukci objeví trhlina, nebo trhliny, je potřeba právě tyto příčiny odhalit. Prohlídkou konstrukce jsou zjišťovány následující skutečnosti: počet trhlin, jejich šířka, individuální i vzájemná orientace. Dále je nutné zjistit, zda je vrstva, ve které trhlina vznikla, přikotvena k podkladu a zda je tedy šance, že bude plnit svou funkci. To je samozřejmě ovlivněno dalšími faktory jako je význam konstrukce, její celková funkce (má být vodotěsná, nebo je to „pouze” nášlapná vrstva podlahy?), skutečnost, zda může být vyvolána statickou poruchou a celá řada dalších faktorů. Současně je potřeba konstrukci zhodnotit i z pohledu vedlejších projevů, které teprve mohou vést ke vzniku dalších trhlin. Těmi může být deformace podlahové konstrukce, nebo její části, vzájemný posun ve vertikálním směru mezi jednotlivými částmi konstrukce apod.

Obvykle se jedná o trhliny způsobené objemovými změnami probíhajícími v počátečních fázích zrání betonu. Tento proces bývá nejdramatičtější v prvních dnech a po jeho ukončení nedochází k rozvoji trhlin ani k tvorbě dalších. Současně je vznik těchto trhlin často provázen deformací konstrukce, jejímu oddělení od podkladu a následnému riziku vzniku nových poruch v důsledku nevhodného zatížení v původně neočekávaných místech (zatížení okraje nadzvednuté konstrukce v rohu, rázové zatížení okraje desky v důsledku vertikálního vzájemného posunu apod.).

V případě, že se jedná pouze o trhliny menších šířek (do 0,5 mm) bez jiných defektů (deformace, ...), a nejedná se o vodotěsnou konstrukci, je možné je vyplnit nízkoviskózní pryskyřicí (např. BETOLIT EP 0-1 DC), kterou je zajištěno, že nebude docházet k zvětšování poruchy v důsledku používání konstrukce. Je potřeba přiznat, že touto opravou dojde k vizuálnímu zvýraznění trhliny a tím i k narušení celkového dojmu konstrukce. Je proto vhodné opravu doplnit povrchovou úpravou, která vzhled sjednotí.

Dalším případem je vznik trhlin, které jsou doprovázeny deformacemi, které oddělují konstrukci podlahy od podkladu, a hrozí riziko vzniku dalších poruch. Vzniklé dutiny pod deformovanými částmi podlahy je nutné vyplnit a spojit tak konstrukci podlahy s podkladem. To je možné provést opět nízkoviskózní pryskyřicí a to buď gravitačně, nebo pod tlakem. Realizace probíhá většinou po částech a její úspěšnost závisí na viskozitě materiálu pečlivosti provádění a vhodné volbě rastru injektážních otvorů.

Vznik trhlin v povrchových vrstvách může být způsoben neošetřenými trhlinami v podkladu a jejich prokreslením do konstrukce podlahy. Obdobně mohou na povrchové vrstvy působit přechody mezi jednotlivými materiály v podkladu (vedení kabeláže v prefabrikovaných konstrukcích apod.). V těchto případech hrozí riziko pohybu trhlin a jejich obnovení i ve vrstvách, které již byly opraveny. Pokud jsou podlahové vrstvy dostatečné tloušťky, je možné betonovou vrstvu „sešít” pomocí k tomu určených profilů, nebo pomocí kusů žebírkové výztuže, zafrézované do povrchu konstrukce ve směru kolmém k trhlině. Trhlina je nejprve vyplněna pomocí nízkoviskózní pryskyřice a následně je pomocí pryskyřice fixována výztuž v podkladu. Alternativně je možné místo samotné pryskyřice použít plastmaltu (epoxidovou pryskyřici plněnou křemičitým pískem).

Pokud je četnost těchto poruch vysoká, je ve většině případů nejvhodnějším řešením nové provedení konstrukce s opatřeními, která omezí riziko vzniku poruch.

Výtluky a jiné plošné poruchy

V případě, že dojde k rozvoji poruch v důsledku jejich špatné opravy, nebo v důsledku jejich zanedbání, vznikají v podlahových konstrukcích postupem času výtluky, nebo větší plošné poruchy. I ty je nutné opravit. U plošných poruch je nutné volit materiály zejména ve vztahu k finanční náročnosti opravy a současně k zajištění dostatečné trvanlivosti. Větší prostorová náročnost plošných poruch může vyřadit podlahovou konstrukci z provozu a tím způsobit další škody a případné vedlejší náklady.

Plošné opravy vyžadují pečlivou přípravu podkladu. Je nutné místo opravy ostře ohraničit tak, aby nedošlo k zakončení okrajů opravy tzv. „do nuly”.

Vrstva samotná je potom vytvářena z různých druhů materiálů. Vhodné jsou materiály na bázi cementu, které mají stejné vlastnosti jako podklad. Může se jednat o běžné betony, nebo o materiály prefabrikované. Běžné betony jsou náchylné ke smrštění a tím i ke vzniku trhlin na přechodu starých a nových částí konstrukce. Vhodnější jsou materiály prefabrikované, které mají kompenzované objemové změny a obsahují vlákna různého druhu pro omezení vzniku trhlin. Také odstávky jsou u běžných materiálů obvykle delší, než je u podlahové konstrukce požadováno. Problém časový je možné odstranit použitím materiálů s urychlenými nárůsty pevností (např. MONOCRETE rapid). Ty jsou ve většině případů zatížitelné lehkým (pěším) provozem již druhý den.

U konstrukcí, které mají vyšší povrchovou tvrdost, jako jsou vsypové podlahy, je možné použít materiály s pojivem na epoxidové bázi (plastmalty a plastbetony). Ty je možné využít i pro opravy konstrukcí s nároky na vyšší chemickou odolnost. U těchto materiálů je běžná rovněž kratší doba odstávky podlahové konstrukce.

Závěr

Z výše popsaného vyplývá, že oprava podlahové konstrukce je složitá stejně jako realizace samotné podlahy. Vyplatí se provést dostatečně rozsáhlý stavebně technický průzkum, který stanoví příčiny vzniku poruch a tím je možné i zodpovědně přistoupit k opravě.

I při tomto přístupu vzniká cela řada možností v postupu opravy a volbě materiálu. Proto je nutné jisté know – how pro provádění opravy a současně pro porozumění působení a funkci podlahových konstrukcí, které je potřeba pružně a individuálně aplikovat.