Protectosil CIT – inhibitor koroze nové generace
Protectosil CIT® je inhibitor koroze nejnovější generace od společnosti DEGUSSA, přinášející revoluční řešení v ochraně železobetonových konstrukcí proti korozi. Protectosil CIT® u nových konstrukcí výrazně snižuje nebezpečí koroze výztuže, u aktivní koroze výztužných vložek ji výrazně redukuje a pasivuje výztuž. Hlavní předností je jednoduchá a rychlá aplikace. Funkčnost systému potvrzují nezávislé zkušební zprávy a dlouhodobé reference.
Silany se ve stavební praxi používají již od roku 1972. Díky svým vlastnostem se uplatňují jako výtečná ochrana železobetonu před účinky chemických a rozmrazovacích látek. Vlastní vývoj společnosti Degussa v této oblasti přinesl i hmatatelný výsledek – Protectosil CIT®. Protectosil CIT® není jen ochranný nátěr na železobetonové konstrukce, je to aktivní inhibitor koroze prověřený mnohaletou praxí. Princip působení koroze v železobetonu (resp. ve výztužných vložkách) je známý, ale neškodí si ho občas připomenout. Koroze výztužných vložek začíná, klesne-li alkalita pod pH 9. To bývá způsobeno reakcí CO2 s volným Ca(OH)2, známou jako karbonatace betonu. Elektrochemickou reakcí dochází ke zvětšování objemu výztužných složek a k oddělování krycí betonové vrstvy. K obdobnému jevu dochází i v přítomnosti agresivních chloridových iontů, kde elektrochemické reakce vedou k rozpouštění oceli a k vytváření oxidů železa. Reakce zobrazuje obr. 1.
Obr.1 Katodická a anodická reakce na povrchu oceli
Je nutné si povšimnout, že při těchto reakcích nedochází k celkovému úbytku chloridových iontů. Ty zůstávají ve hmotě, lokálně napadají výztužné vložky (dochází k důlkové korozi), což má za následek rychlé oslabení průřezu oceli i s možnými následky (statická únosnost). Pro pokračování této reakce je potřeba „jen“ O2 a H2O.
Silany jako účinná ochrana výztuže v železobetonových konstrukcích Jak již bylo zmíněno, nabízejí silany poměrně hospodárnou ochranu železobetonu před účinky koroze výztužných vložek. Mohou být syntetizovány s množstvím podskupin, umožňujících cíleně zlepšit vlastnosti betonu. Změnou délky reaktivní skupiny molekul lze ovlivňovat penetrační schopnost či reaktivitu. Během posledních 20 let se ve stavební praxi používaly silany a siloxany hlavně jako hydrofobizační nátěry. Pokud byly aplikovány na nových, korozí nenapadených konstrukcích, hlavně v prostředí s vysokou agresivitou (průmyslové zóny, mořské pobřeží, atd.), jasně prokázaly vysoký stupeň ochrany.
Důvodů, proč tomu tak je, je několik:
- malé reaktivní molekuly tvoří kapaliny s nízkou viskozitou a malým povrchovým napětím,
- důkladná penetrace do betonu,
- chemická vazba s křemičitanovými sloučeninami betonu,
- chemická vazba s vrstvou oxidu železitého,
- snížení průsaku vody (a tím i chloridových iontů) až o 90 %.
Obr.2 Schéma struktury silanů
Organofunkční skupiny
Obr. 2 ukazuje molekulu silanu (SiH4), v níž jsou vodíky nahrazeny samostatnou alkylovou funkční skupinou (–R) a třemi alkoxidovými skupinami (–OR´). Vývoj vedl k náhradě alkoxidových skupin skupinami organofunkčními, např. organofluoridovými, které zajistily vysokou odpudivost pro případné následné nátěry (antigraffiti). Průlomem pak bylo vytvoření silanové molekuly obsahující organoaminovou skupinu (–R–NH2), která účinkuje jako inhibitor koroze. Většina inhibitorů koroze (alkylaminů typu R–NH2) se nanáší na povrch a postupně migruje ochrannou betonovou vrstvou k oceli. Skupiny –NH2 tak zajistí dodatečnou pasivaci povrchu výztužné vložky. Odborná literatura však upozorňuje na skutečnost, že účinnost látky klesá díky vymývání a těkavosti, hlavně ve vlhkém prostředí. Protože silanové molekuly jsou chemicky vázány na cementovou matrici, je inhibitor koroze Protectosil CIT® trvale zakotven v betonu a nemůže se vypařovat či být vymýván z podkladu.
Obr.3 laboratorní zkouška účinků inhibitoru koroze Protectosil CIT®
Předsvědčivé výsledky
Inhibitor Protectosil CIT® tak dokáže ochránit výztuž i v betonu s trhlinami. Porušený vzorek byl po 48 týdnů vystaven cyklickému namáhání (ponor do solného roztoku, vysušení), ale díky inhibitoru koroze Protectosil CIT® se rychlost koroze ve výztužných vložkách snížila o 99 % oproti neošetřenému vzorku (obr. 4). Pokud se na neošetřený vzorek po 12 týdnech cyklického namáhání, kdy rychle rostla koroze, nanesl inhibitor koroze Protectosil CIT®, došlo k okamžitému zpomalení růstu koroze přibližně o 92 % i v situaci, že cyklické korozívní namáhání bylo obnoveno. Skutečnost, že se inhibitor koroze Protectosil CIT® nevymývá ani při dlouhodobém cyklickém namáhání, předurčuje tento prostředek nejen k ochraně nových železobetonových konstrukcí, ale hlavně k ošetření konstrukcí již napadených korozí.Nezanedbatelná je i velice snadná aplikace běžným ručním postřikovacím zařízením. Měření účinnosti inhibitoru koroze Protectosil CIT® na stavbách V posledních letech se průběh koroze ve výztužných vložkách nejčastěji zjišťuje nedestruktivně a to pomocí měření tzv. lineárního polarizačního odporu (viz obr. 3).
Metoda se zkráceně označuje LPR (z anglického Linear Polarization Resistance measurement) a lze s její pomocí stanovit rychlost probíhající koroze, nikoliv okamžitý stav zkorodovanosti.
Obr. 4 Hodnoty korozivního proudu měřené podle metody LPR na laboratorních vzorcích při testech inhibitoru koroze Protectosil CIT®. Vzorky betonu 30×30×17,5 cm, 15 % roztok NaCl. Po aplikaci CIT víc než 90 % snížení korozivního proudu.
Měření lze uspořádat tak, že se mezi dvě identické samostatné oddělené vložky v betonovém bloku přiloží malé napětí (cca 20 mV) a měří se procházející proud. Měření má vypovídací hodnotu, je-li proudová odezva na přiložené napětí přibližně lineární, což je dobře splněno pro malá napětí hluboko pod hodnotou tzv. samovolného korozívního potenciálu (free corrosion potential). Blíže o tom v [1], [2], [3].
Čím strměji roste proud s napětím (stále hovoříme o lineální oblasti při velmi malých napětích), tím rychleji probíhá koroze. Již to má velký význam; z pouhé strmosti voltampérové charakteristiky lze snadno porovnat rychlost koroze před a po sanačním zásahu, nebo lze porovnat rychlost koroze stejné oceli v různých prostředích a v různém uspořádání. Moderní přístroje ale umožňují větší komfort: Převrácená hodnota součinitele úměrnosti mezi proudem a napětím, tzv. polarizační odpor (polarization resistance) se nechá vyjádřit jako zlomek, v jehož čitateli je konstanta (B), závislá na elektrochemickém mechanismu koroze a velikosti korodující plochy, a ve jmenovateli hustota tzv. korozívního proudu jcorr (corrosion current density). Přístroj, který zná velikost konstanty B, měří při napětí U a snímá procházející proud I, vrací přímo hodnotu hustoty korozivního proudu jcorr:
Z hustoty korozivního proudu, který se udává v A/m2, lze pak nejen srovnávat rychlosti koroze v různých případech, ale stanovit (nebo odečíst z tabulek, viz [4]) i absolutní údaje, např. denní úbytek hmotnosti ocelové výztuže z 1 m2 jejího povrchu v důsledku přeměny na rez. Tato nedestruktivní měření lze provádět nejen v laboratořích, ale i na stavbách a to i opakovaně (obr. 4 a 5).
Obr. 5 Hodnoty korozivního proudu (jsou úměrné rychlosti koroze) naměřené na stavbě před aplikací inhibitoru koroze CIT a po ní metodou měření polarizačního odporu v lineární oblasti.
Zkušenosti firmy Degussa z více než desetiletého působení na poli ochrany železobetonových konstrukcí za použití inhibitoru koroze Protectosil CIT® v USA jasně prokazují úspěšnost zastavení koroze v konstrukci.
Prvním příkladem je nadzemní parkoviště v Pensylvánii, s průměrnou teplotou v zimním období -6 °C, s intenzivním solením na stáních i komunikacích. Inhibitor koroze Protectosil CIT® byl v roce 1994 aplikován na konstrukci viditelně zasaženou korozí. Zároveň byla změřena aktuální rychlost koroze: před ošetřením byla hustota korozívního proudu cca 1,6 µA/cm2 a po ošetření na tomtéž vzorku pod 0,2 µA/cm2 (obr. 5). Rozdíl proudů byl dán tím, že se vlivem inhibitoru zvýšil korozívní polarizační odpor, což znamená, že se zhoršily podmínky pro postup koroze. Rychlost koroze se tak zpomalila cca o 88 %. Porovnáním hodnot hustoty korozívního proudu, které byly každoročně měřeny na stejném vzorku za stejných podmínek až do posledního vyhodnocovaní v r. 2001, je jasně vidět, že se meziroční přírůstky korozívního proudu prakticky nekonaly a že se tudíž koroze působením přípravku Protectosil CIT® dlouhodobě téměř zastavila.
Druhým zkušebním příkladem vhodnosti použití inhibitoru koroze Protectosil CIT® byly pobřežní apartmány na Floridě, kde díky vysoké teplotě a vlhkosti vzduchu s vysokou salinitou a díky nízkému krytí výztuže v betonu docházelo k rychlé degradaci balkónů. V místě výztužných vložek byly patrné trhliny a prokvétající koroze. I zde se po aplikaci inhibitoru koroze Protectosil CIT® zpomalil průběh koroze nejméně o 80 %.
Shrnutí
Obě výše uvedené mnohaleté referenční studie provedené přímo na stavbě, podpořené nezávislými zkouškami prokázaly, že použitím inhibitoru koroze Protectosil CIT® se u nových konstrukcí výrazně sníží nebezpečí koroze výztužných vložek a u konstrukcí stávajících dojde velice rychle k zastavení aktivní koroze a k »zakonzervování « pasivního stavu. Inhibitor koroze Protectosil CIT® navíc brání vzniku tzv. kruhové anody v místech opravovaných novými sanačními maltami.
Literatura a zdroje:
[1] M. Stern, A. L. Geary: Electrochemical Polarization, Journal of the Electrochemical Society, Vo. 104, No. 1, January 1957, str. 56.[2] http://www.corrosion-doctors.org/Electrochem/LPR.htm
[3] http://www.khdesign.co.uk/techniques/linear.htm
[4] http://www.corrosion-doctors.org/Principles/Conversion.htm
1) Ing. Jiří Litera, obchodně-technický ředitel firmy Degussa stavební hmoty, s. r. o., redakčně zpracováno podle podkladů firmy Degussa.