Průčelí Mahenova divadla v Brně, první fáze rekonstrukce významné kulturní památky
Mahenovo divadlo v Brně je nepochybně stavbou výjimečnou: z architektonického hlediska patří tato monumentální novorenesanční budova k prvořadým památkám města, zajímavá je i pro svou pestrou historii, která věrně zrcadlí bouřlivé dějiny moravské metropole. V neposlední řadě jde také o unikátní technickou památku - první elektricky osvětlené divadlo na evropském kontinentě. Jeho elektrifikaci provedla pařížská Société électrique Edison a výhradně pro potřeby divadla také zbudovala v Offermannově (nynější Vlhké) ulici parní elektrárnu. Objekt Mahenova divadla je zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek a je součástí památkové rezervace.
Současná podoba divadla po dokončení rekonstrukce průčelí |
Stylově se brněnské divadlo nachází na pomezí - zachycuje ještě sklonek období přísného historismu, zatímco však vstupní průčelí rozvádí motivy italské vrcholné renesance, interiéry už navozují svojí dynamickou barokizací silný emoční účinek a dojem ohromujícího přepychu. Pozoruhodným faktem je, že divadlo sloužilo od svého vzniku takřka v originální podobě a s původním vybavením téměř devadesát let. Až v letech 1971-1978 se divadlo dočkalo komplexní obnovy. Bohužel byl zvolen nevhodný technologický postup obnovy fasády a užití nátěrové hmoty. Nátěr byl proveden neprodyšným disperzním materiálem, což mělo neblahý degradační důsledek na omítkové vrstvy pod ním. Při zahájení současné rekonstrukce v prosinci roku 2000 pod vedením stavební firmy Tocháček bylo zjištěno, že pod nátěrem, zvláště pak v místech zatečení, jsou omítky silně poškozené a při propíchnutí vrstvy barvy se omítka vysypává. Bylo nutné tyto vrstvy barev odstranit, aby se zlepšily fyzikální vlastnosti (difuze vodních par ze zdiva a omítek) i vlastnosti estetické (plastický vzhled). Volba vhodného nátěrového systému vycházela z důkladné restaurátorské správy zadané Státním památkovým ústavem v Brně. Na základě laboratorní analýzy vzorků bylo zjištěno, že nejstarší omítkové vrstvy byly bez nátěru. Původní nahnědlá, respektive načervenalá barva některých ploch omítek byla způsobena přítomností pigmentů oxidu železa. Hlavní pojivo původních omítek je hydraulické vápno. Z hlediska volby barevnosti bylo nakonec zvoleno jednobarevné provedení nátěrů s využitím silikátových barev a materiálů pro restaurování KEIMFARBEN. Po vyzkoušení možných řešení na vzorcích zdiva s ohledem na požadavek maximálního zachování starých omítek byl navržen a realizován tento postup:
• částečné odstranění starých disperzních nátěrů kombinací odstraňovače KEIM Dispersionsentferner a opálení s mechanickým očistěním,
• celkové omytí fasády tlakovou vodou.
Odstraněním starších disperzních nátěrů se výrazně zlepšilo uvolňování vlhkosti ze zdiva a omítek. V soklové oblasti bylo poškození způsobeno vzlínající vlhkostí, v místech dešťových svodů zatečením. Na základě chemické analýzy poškozených míst fasády byly stanoveny technologie sanace vlhkosti a aplikovány sanační omítky. Dále byly provedeny vysprávky fasády běžnými materiály. Drobné defekty byly vyrovnány silikátovým tmelem KEIM Spachtel. Po dokonalém proschnutí a vyzrání byla provedena lokální hydrofobizace silně namáhaných ploch přípravkem KEIM Silangrud. Tento hydrofobní přípravek se aplikuje bezprostředně před fasádním nátěrem. Výhodou je, že proniká hluboko do podkladu, hydrofobizuje omítku a neovlivňuje výslednou barevnost a optiku. Jako první nátěr byl aplikován sjednocovací silikátový materiál KEIM Contact Plus (zajišťuje překlenutí vysprávek a je spojovacím mostem mezi starým podkladem a minerálním nátěrovým systémem při velmi nízké ekvivalentní difúzní tloušťce pro vodní páru Sd ≤ 0,01 m). Druhý a třetí nátěr byl proveden silikátovou fasádní barvou KEIM Granital (ekvivalentní difúzní tloušťka Sd ≤ 0,02 m pro dvojnásobný nátěr). Pro plochy extrémně namáhané povětrnostními vlivy, jako jsou ochozy a balkón, byl použit jako druhý a třetí nátěr KEIM Concretal o ekvivalentní difuzní tloušťce Sd ≤ 0,02 m pro dvojnásobný nátěr. Významnou součástí rekonstrukce byla práce na restaurování pískovcových sloupů, soch a sousoší.
Budova divadla na pohlednici z roku 1910 |
Prvním krokem bylo důsledné a pečlivé očištění kamenných prvků od prachu, výkalů holubů a rozpadlých částí kamene. Po dobrém vyschnutí kamene pro zpevnění nesoudržných částí byl použit speciální zpevňovač na bázi esteru kyseliny křemičité bez hydrofobních přísad KEIM Silex OH. Chybějící části kamenných prvků byly doplněny v původní barevnosti kamene restaurátorským materiálem KEIM Restauro Top, na celkovou hydrofobizaci kamene byl použit materiál KEIM Silangrund. Dvojnásobný krycí nátěr v barevnosti fasády byl proveden lazurním nátěrem KEIM Restauro Lasur. Vzácné sochy a sousoší bylo nakonec nutno ochránit proti nasedání všudypřítomných holubů a znečištění jejich trusem ochrannými sítěmi, římsy byly opatřeny drátěnými trny. V současné době už hlavní průčelí Mahenova divadla opět dominuje urbanisticky velmi cennému prostoru, ve kterém se nachází. Vedle rozsáhlých oprav fasády byly dále provedeny klempířské práce, přístupová cesta k průčelí divadla byla osazena novou žulovou dlažbou, k výslednému vyznění přispěla i nová parková úprava. Práce stavební firmy, restaurátorů i všech dalších zúčastněných profesí byly provedeny v prvotřídní kvalitě a můžeme se tedy těšit, že na rekonstrukci průčelí brzy naváže rekonstrukce dalších částí tohoto pozoruhodného památkového objektu.