Sanace versus sanační omítka

Jeden z nejpoužívanějších výrazů ve spojení se starým zdivem je ‘Sanace vlhkého zdiva‘. Výraz ne vždy vystihuje danou problematiku, je příliš obecný a někdy až zavádějící. Slovo sanace totiž vytváří asociaci s pojmem ‘sanační omítka‘a odtud, hlavně u neodborné veřejnosti, je chápána jako nejlepší prostředek pro léčbu vlhkého zdiva. V případě sanace sklepních prostor tento klam vede k zainvestování finančních prostředků do nesprávného řešení.

Sanace sklepa

Ve sklepích je zdivo většinou vlhké. To nám dává právo přeložit horní výraz pro oblast sklepa na "sanace sklepního zdiva". Nejde o slovní hříčku, ale o to, zda ten či onen, bohužel nejen komerčně používaný výraz, vystihuje problematiku.

Definice úkolů při sanování

Zadání "sanovat" sklepní zdivo ze strany interiéru musí současně řešit následující tři úkoly:

1. Nedovolit průniku vlhkosti ze zdiva v kapalné formě na povrch omítky.
2. Zajistit prodyšnost zdiva (v návaznosti na provětrávání sklepa).
3. Maximálně kompenzovat kondenzaci vodních par a jejích škodlivých účinků.

To vše je doprovázeno nemožností utěsnění sklepa z venkovní strany a požadavkem co nejdelší životnosti opatření.

Varianty řešení

Zde porovnáme tři známé varianty řešení definovaného úkolu:

• Varianta (a) Klasickou vápennou omítkou
• Varianta (b) Sanační omítkou
• Varianta (c) Minerální stěrkou Aida Sulfatexschlämme (Remmers) v kombinaci s omítkou

Varianta (a) - klasická vápenná omítka

Je celkem zřejmé, že řešení úkolu (1) (zabránit průniku vlhkosti) pouze klasickou vápennou omítkou je naprosto nemožné. Řešení dalších dvou bude jen částečné.

Varianta (b) - sanační omítka

V případě sanační omítky bude dobře vyřešen pouze úkol (2). Další dva jen na náhodně omezenou dobu. Vysvětlíme si to na následujícím příkladu:

Při nedostatečném či nesprávném větrání sklepa, dále při použití sklepa pro veřejné potřeby nebo při vlhkém počasí se téměř vždy vytvoří podmínky, kdy se ve sklepním prostoru zvýší relativní vlhkost vzduchu. To má za následek srážení vodní páry na stěnách. Aby sanace zdiva mohla vůbec fungovat, stěny musí být opatřeny prodyšným nátěrem. To znamená, že se kondenzační hranice posouvá pod povrch omítky. Pak dochází ke srážení vodní páry v celé omítkové vrstvě. Výsledkem je, že v pórech a kapilárách omítky dochází k nashromáž-dění kondenzátu ve formě kapalné vody. Ale jak známo, je spodní vrstva sanačních omítkových systémů určena pro ukládaní krystalků solí ze zdiva. Pak srážená kapalná voda pokaždé rozpouští tyto krystalky a umožňuje jim posun „ku předu“ (k líci omítky). V takovém případě nelze zaručit dobu fungování i nejlepšího sanačního omítkového systému.

V případě, že vlhkost ze vzduchu ve sklepě není odváděná ze sklepa ven větráním (pokud to vůbec jde) nebo elektrickým vysoušením, dochází k neustálému zvyšování relativní vlhkosti. V okamžiku, když relativní vlhkost vzduchu přesáhne 85 %, stěny a omítky přestávají odpařovat vodu. Spíš naopak, odpařená vlhkost kondenzuje velmi snadno zpět v omítce. Sanační omítka trpí dvojím zatížení a přestává fungovat: postupující vlhkost zezadu nejde odpařovat (dochází k akumulaci a postupu k líci). Zároveň vlhkost ze vzduchu se nadále aktivně sráží uvnitř omítky. Výsledkem je vytvoření kapilárního ‘vodního mostu‘ od spodní vrstvy sanační omítky, kde jsou ukládány soli, až k povrchu sanační omítky. Omítkové kapiláry a póry, smáčeny tímto způsobem vodou, ztrácejí svoji hydrofobiditu. Rozpuštěné soli pak jsou se vzlínající kapalinou v kapilárách pozvolna transportovány až na povrch. Sanační omítka vykazuje vlhké zóny a následně i solné výkvěty. K takové kompromitaci sanace sklepního zdiva (pouze sanační omítkou) může dojít i měsíc po provedení sanačních oprav.

Popsaný jev nutně nastane v případě náhlého provětrání sklepa či zapnutí topení, resp. elektrického vysoušeče nebo rychlé změny počasí, v důsledku které se do sklepa dostane suchý vzduch nebo jeho vlhkost klesne rychle.

Varianta (c) - minerální stěrka

Jako účinné se jeví řešení horního úkolu kombinací dvou prostředků:

• Dodatečné utěsnění zdiva pod omítkou jednosložkovou prodyšnou vrstvou na základě minerálních pojiv a plniv chemicky odolných síranům (např. Aida Sulfatexschlämme od firmy Remmers)
• Použití omítky s pokud možno lepšími tepelně izolačními a kompenzačními vlastnostmi.

Při této kombinaci bude úkol (1) dokonale splněn, protože těsnicí vrstva zastaví kapilární průnik vlhkosti ze zdiva do omítky. Voda srážená v omítce se nikdy nespojí s vlhkostí a solí ve zdivu. Tím nemůže dojít ke transportování solí skrz omítku ani v případech, kdy omítka nad stěrkou je celkově mokrá v důsledku kondenzace vodních pár.

Zároveň, v případě použití minerální těsnicí hmoty Aida Sulfatexschlämme, bude zajištěn také úkol (2). Faktor difúzního odporu m vyzrálé těsnicí hmoty Aida Sulfatexschlämme je velmi příznivý,
μ = 158.

Ekvivalentní difúzní tloušťka těsnicí vrstvy o tloušťce d = 2 mm je:

S_d(těsnicí vrstva) = μ · d [m] = 158 · 0,002 [m] = 0,316 [m]

Pro porovnání je ekvivalentní difúzní tloušťka vápenné omítky o tloušťce 20 mm následující:

S_d(vápenná omítka) = 15 · 0,020 [m] = 0,3 [m]

Je patrné, že prodyšnost těsnicí vrstvy Aida Sulfatexschlämme je srovnatelná s prodyšností vápenné omítky o tl. 2 cm. Celková ekvivalentní difúzní tloušťka těsnicí vrstvy a omítky, např. vápenné, je:

S_d(celkem) = S_d(těsnicí vrstva) + S_d(vápenná omítka) = 0,616 [m]

Tím je úkol (2) relativně dobře splněn. Splnění tohoto druhého úkolu se vylepšuje použitím (na těsnicí stěrku) provzdušněné klasické omítky či sanační omítky. Provzdušněné a sanační omítky mají lepší tepelně izolační vlastnosti, takže vedou k omezení kondenzace vodní páry a tím i k lepšímu vyřešení úkolu (3). Jako zajímavě se zde jeví použití tepelně izolační omítky jako omítky s nejlepšími kompenzačními vlastnostmi vůči kondenzaci.

Porovnání variant řešení

Závěr

Při použití těsnicí stěrky Aida Sulfatexschlämme lze alternativně sanační omítku nahradit klasickou vápennou, popřípadě provzdušněnou vápenocementovou omítkou, případně tepelně izolační omítkou. Tato těsnicí stěrka má výbornou prodyšnost (viz výše) a má dlouhodobou životnost, protože sírany (sulfaty) nereagují chemicky s pojivem stěrky. Odtud i název, který naznačuje druh pojiva – síranům odolné cementy.

V případě, že bude použita stěrka s cementy, které chemicky reagují se sírany, dojde v poměrně krátké době v závislosti na koncentraci těchto běžných solí k degradaci stěrkové hmoty podobné zesádrovatění (sulfonataci) stěrky. V těchto místech pak dochází nejen k zatížení omítky kapilární vodou a solí ze zdiva, ale také k oddělení omítky od degradující stěrky a k tvorbě trhlin v omítce dosahujících až k podkladu.

Sanace sklepa Nostického paláce na základě klasické vápenné omítky

Původní omítky ve sklepě paláce byly asi z poloviny v dobré kvalitě – převážně ve spodních partiích nad podlahou sklepa byly degradovány vlhkostí a solnými výkvěty. Přání projektantů z architektonického ateliéru architekta Pavla Kupky bylo rozhodující pro výběr technologie sanace. Toto přání znělo: „dobré omítky zachovat a spodní části "sanovat" klasickou vápennou omítkou, která bude provedena tak, aby maximálně ladila se starými omítkami“.

Odpovídající řešení předpokládalo použití prodyšné minerální těsnicí vrstvy pod novou vápennou omítkou, která bude chránit omítku před průnikem kapilární vody ze strany zdiva a před solemi rozpuštěnými v ní. Další nárok na těsnicí hmotu se týkal její chemické odolnosti vůči síranům, protože průzkum solí zjistil zvýšenou koncentraci těchto solí. V sklepním zdivu byly přítomny také dusičnany a chloridy. Na základě podrobného průzkumu a pečlivé analýzy spolu s projektantem zde byl navržen systém v následující skladbě:

• Aida Salzsperre - penetrace, blokující postup solí do čerstvých vrstev
• Aida Kiesol - mineralizující penetrace, blokující postup solí a urychlující tuhnutí těsnicí vrstvy
• Aida Sulfatexschlämme - síranům odolná těsnicí vrstva
• Aida Kiesol
• Aida Sulfatexschlämme
• Klasická vápenná omítka v tl. cca. 20 - 30 mm

Povrch omítky byl opatřen lazurním vápenným nátěrem. Sanace byly provedeny v roce 2001. V srpnu roku 2002 byl celý sklep zatopen během povodní v Praze. Po odčerpání vody byl sklep dlouho vysušován pomocí elektrických ventilátorů. Zároveň se v tlustých zdech za těsnící stěrkou zachovával vodní sloupec, vytvářející negativní zatížení. I v těchto extrémních podmínkách intenzivního nuceného vysušování nedošlo ke kompromitaci systému – solí ze zdiva nepronikly do vápenné omítky. To prokázal průzkum provedený po vysušení.

Obecně lze předpokládat, že životnost omítky je určena životností těsnicí vrstvy pod ní.