Skutečné provozní náklady rodinného domku s vytápěním DEVI

Volba druhu vytápění rodinného domu je jednou z klíčových otázek, kterou je nutné vyřešit hned na začátku každé nové stavby. Zejména v době, kdy každý z nás pociťuje potřebu snižovat náklady doslova v každém směru. Náklady na vytápění samy o sobě tvoří největší a tudíž i z hlediska rozpočtu na provoz domu nejdůležitější část.

Jen pro srovnání, náklady na vytápění tvoří zhruba 66 % veškerých nákladů na energii domu. Obecně se vžil názor, že elektrické vytápění je neúměrně dražší, než vytápění plynové. Je tomu skutečně tak, nebo jde o pouhý předsudek? Jisté je, všechny úvahy, propočty a srovnání lze vytvářet pouze na základě současných cen. Co ukáže budoucnost, je otázkou, která úzce souvisí s politikou a děním ve světě.

Pracovníci firmy DEVI, která je tradičním výrobcem podlahového elektrického vytápění, se rozhodli provést teoretické srovnání nákladů na tento druh vytápění oproti plynovému. Úvodem je třeba zdůraznit, že podlahové vytápění je velmi komfortní a příjemné. Aby však splňovalo nejen požadavek čistotu provozu, obslužné pohodlí, tepelnou pohodu, ale také požadavek na optimální využití vstupující elektrické energie, musí správně pracovat a musí být správně nastaveno a regulováno. Proto je nutné celý proces vytápění řídit programem, který má správně definovány dynamické parametry vytápěného objektu, hlídá a vyhodnocuje veškeré proměnné veličiny, teplotu vzduchu, teplotu podlahy, venkovní teplotu atd. a provádí automatické korekce elektrického příkonu do otopného systému. Elektrické vytápění je nejen provozně, ale i stavebně čistší, snáze regulovatelnější pružněji reaguje na regulační zásahy (náběh teplotní křivky je rychlejší). Z toho se posléze odvíjejí i investiční náklady.

Investiční náklady

Najít v České republice dva naprosto stejně situované rodinné domy, z nichž jeden by byl vytápěn plynem a druhý elektřinou, je v principu nemožné a umístit do nich dvě rodiny z totožným chováním co se týče potřeb tepla je ještě nemožnější. Proto bylo srovnání provedeno pouze teoreticky na základě běžně dostupných statistik a přepočteno na jeden typizovaný rodinný dvoupodlažní dům, jehož obytná plocha činila 154 m2. Pro oba případy vytápění byly zvoleny samozřejmě shodné vstupní podmínky. Počítalo se s běžnou topnou sezónou. Všechny obytné místnosti byly teoreticky vytápěny tak, aby teplota vzduchu uvnitř místností činila 20 °C. Ve dvou koupelnách bylo naopak požadováno komfortních 24 °C, naopak v komunikačních prostorách (chodby a galerie) a v šatně postačilo nastavení na 18 °C. Při stanovení počátečních investičních nákladů se vycházelo z průměrných cen v severomoravském regionu.

Provozní náklady

Provozní náklady zvoleného typizovaného domu byly vypočteny a rozděleny podle spotřeby takto:

V úvahu byly brány standardní poplatky a sazby v pražském regionu. To znamená v případě elektrické energie (sazba D46 - měsíční poplatek za jistič 800 Kč, vysoký tarif 4 hodiny denně cena 1 kWh – 3,92 Kč, nízký tarif 20 hodin denně cena 1 kWh - 0,98 Kč). V případě vytápění plynem (Sazba D02, poplatek za jistič 20 A - 66 Kč/měsíc cena 1 kWh – 3,42 Kč, poplatek za plynoměr 52 Kč/měsíc cena 1 kWh - 0,84 Kč).

Z vypočtených hodnot vyplývá, že investiční náklady na pořízení elektrického podlahového vytápění (135 705 Kč) jsou o 37 % nižší než u plynového podlahového vytápění (186 300 Kč). Provozní náklady jsou naopak u elektrického vytápění (31 160 Kč) o 5 107 Kč za rok vyšší než v případě plynového vytápění (26 053 Kč).

Porovnáním těchto čísel docházíme k závěru, že při zachování stávajících cen elektřiny a plynu a shodné celkové elektrifikace domu se celkové náklady vyrovnají až po deseti letech provozu. Z toho vyplývá, že elektrické podlahové vytápění není finančně náročné a dražší, než se zdálo.