Tsunami. Architektonický ateliér z Náchoda

Když se řekne Tsunami, většina lidí si představí ničivou vlnu, která po sobě zanechává spoušť. Říkám většina lidí, neboť ti, co znají Ateliér Tsunami, vědí, že tahle vlna neničí, ale staví a stejně mohutně zaplavuje krajinu novými a neotřelými stavbami. Ano, je řeč o architektonickém ateliéru z Náchoda.

Společnost byla založena v prosinci roku 1992 jako právní nástupce fyzické osoby Ing. architekta Aleše Krtičky, který podnikal v projektování pozemních staveb od dubna 1990. V současnosti pracuje ve společnosti 28 lidí. Dále ateliér spolupracuje se stabilním týmem externích projektantů.

Pokud někoho zajímá věkové složení pracovníků, tak jsou zde zastoupeny tři generace – od 18 let do 64 let. Což je optimální, jak řekl při rozhovoru pro náš časopis pan Krtička.

V dnešní době firmy těžko hledají lidi, kde je shání ateliér Tsunami? Většinou prý mezi známými, na inzerátech a také si vybírají z praktikujících studentů. Věřím, že architektonickému ateliéru s takovým renomé lidé nechybí.

Kde Tsunami znají?

Samozřejmě v Česku, ale ateliér má celou řadu realizací také v zahraničí. Například v Holandsku, kde se projektovala a realizovala nová expozice muzea Jana Ámose Komenského. Mezi referencemi nalezneme rodinný dům v Káhiře, restauraci s minipivovarem v Mongolsku a čerpací stanici ve Vietnamu. Docela široký záběr po světě, že?

Největší stavbou, kterou ateliér tvořil, je výrobní závod Kimberly - Clark s.r.o. Jaroměř. Tato stavba byla nominována na „Stavbu roku 1997”. Tím výčet úspěchů ateliéru zdaleka nekončí. Další nominovanou stavbou (2012) bylo školicí středisko Service Training Center Škoda auto a.s. Kosmonosy, školicí středisko Lean Center Škoda Auto a.s. Mladá Boleslav (2013) a autobusový terminál v Náchodě. Ten byl oceněn titulem „Česká dopravní stavba 2014”.

Dalších ocenění je celá řada a nedivím se tomu, neboť nyní si dovolím citovat pana Ing. Krtičku: „Kolikrát raději než ten vlastní dům, mám rád cestu k němu, ta je zajímavá. A když realizace dobře dopadne a vznikne takové to krásné propojení, že si se zákazníkem rozumíme, pak se z toho stává vztah. Ten vztah je strašně cenný, protože to jsou lidé, kteří mají nějakou představu, nějakou vizi a my jim ji pomáháme realizovat. Stavba je navíc vždy zásah do krajiny. Vytváříme životní prostředí. To nezahrnuje pouze čistý vzduch a čistou vodu. Důležité je i to, v čem žijeme a pohybujeme se. Když pak pro toho klienta děláte pětadvacet let a pak děláte i pro jeho děti, tak ten vztah je něco jako s rodinným lékařem. Mnohdy ti lidé ani neví, co potřebují. Člověk jim to tak nějak přiblíží, aby na to přišli, a pak je to správně...” Tato citace byla i odpovědí na otázky, kterou stavbu mají v ateliéru nejraději a na kterou jsou nejvíce hrdí. Srdcovkou se postupně stává každá stavba, přes všechny dětské nemoci se dospěje do konce a tou nejoblíbenější stavbou je ta další v pořadí. Tak to chodí asi u všech tvůrčích profesí.

Jaké stavební materiály Tsunami používá?

Byla jsem také zvědavá, zda má ateliér nějaký oblíbený materiál, kterému dávají přednost. Špatná otázka.

Pánové mi rychle objasnili, že v tomto oboru a záběru, jaký Tsunami realizuje, opravdu nejde upřednostňovat nějaký materiál, možná pouze při navrhování rodinných domů. Výrobní hala potřebuje jiné materiály, než rekonstrukce starého zámku. Materiály se musí přizpůsobit účelům, pro který se stavba tvoří.

Průmyslové objekty tvoří většinou železobetonové či ocelové skelety, jsou lehce opláštěny, musí za přijatelnou cenu kvalitně skrýt a podporovat technologie. Musí být flexibilní, aby umožňovaly i případné změny v technologickém vybavení, aby továrna dobře fungovala. Zkrátka výrobní závod musí být navržen účelně, ale jeho životnost nemusí být na staletí. Tomu všemu se přizpůsobí použité materiály.

Na druhém pólu jsou stavby veřejné, jakou je třeba to zmiňované autobusové nádraží v Náchodě, které musí být nejen účelné, ale mít i delší životnost a být ozdobou města. Nebo tu jsou rekonstrukce. Ateliér Tsunami rekonstruoval třeba zámek Zbiroh, včetně Muchova sálu, nebo před lety navrhoval rekonstrukci secesního Městského divadla v Náchodě. U těchto staveb se samozřejmě očekává daleko delší životnost, čemuž musí odpovídat použité materiály. Další kategorií jsou i sakrální stavby, které ateliér tvoří. Tam dominují materiály, které vyjadřují stálost a neměnnost, na těchto stavbách se uplatňuje nejvíce kámen. Při rekonstrukci kostela sv. Vavřince v Náchodě se vkládal i nový liturgický mobiliář, systém osvětlení a na celý presbytář tam byl, jako protipól neměnnosti, použit novodobý materiál – sklo.

Tsunami a jejich pracovníci

Jako další mě zajímala problematika personální. Již v úvodu jsem psala o věkovém složení pracovníků v ateliéru. Jak se změnili mladí lidé, kteří se v současnosti zajímají o práci? Jak mi řekl pan Krtička, je docela pyšný na to, že je u nich poměrně malá fluktuace. Samozřejmě lidé přicházejí a odcházejí, ale stále se udržuje tým ve složení tří věkových skupin. Čerství absolventi, kteří jsou praxí nepolíbení a nasávají znalosti a zkušenosti.

Pak generace třicátníků, která je již lehce zkušená, a nakonec ti ostřílení zkušení kozáci, kteří předávají těm nejmladším to, co znají a co se naučili. Toto složení se ateliér snaží dodržet i při realizaci projektů, aby byl tým věkově pestrý a potkávala se zkušenost s mladistvým nadšením.

A jací jsou čerství absolventi přicházející ze škol? Odpověď je totožná napříč obory. Klesá zájem o spolupráci ze strany studentů. Pro mileniály je práce až na, když ne posledním, tak předposledním místě. Na práci se chodí ptát absolventi odborných škol, kteří však nemají ve svém oboru žádnou praxi. Je s podivem, proč zmizela z osnov odborných škol povinná praxe. To je problém, který bude muset společnost začít řešit, ale to je již téma na jiný článek.

Co ještě napsat k ateliéru Tsunami? Je mi velkou ctí, že můžeme asi jako první odborný časopis napsat o velkém úspěchu pana Ing. architekta Aleše Krtičky, kterému byla 1. 10. 2018 na Pražském hradě předána cena Jože Plečnika za celoživotní přínos v oblasti architektury a stavitelství. Tímto mu jménem celé redakce také blahopřejeme.

Fotogalerie