Vytápění v NED elektřinou a plynem – srovnání

Velmi častým dotazem zákazníků, kteří se chystají ke stavbě rodinného domu, je porovnání výhodnosti jednotlivých systémů vytápění. Tyto informace jim mají pomoci ve volbě topného systému v objektu. Vzhledem k zaměření společnosti FENIX Jeseník jde nejčastěji o dotaz na porovnání teplovodního systému s plynovým kotlem a elektrického přímotopného vytápění.

Nejlepší ilustrací je praktické srovnání a pracovníkům společnosti FENIX Jeseník se podařilo najít dva objekty, které mají rozdílné systémy vytápění, avšak jejich dílčí parametry (velikost, typ, stáří, lokalita, počet členů domácnosti a další) snesou možnost srovnání pořizovacích a provozních nákladů na vytápění. Jako praktická ukázka výhodnosti toho či onoho systému byly vybrány dva nízkoenergetické rodinné domy (NED), srovnatelné svou velikostí, dodávané tzv. „na klíč” jedním dodavatelem, stojí ve stejné lokalitě – v blízkosti Opavy v Moravskoslezském kraji – tedy ve stejných klimatických podmínkách a oba jsou v současnosti užívány tříčlennou rodinou.

První dům se nachází v obci Hradec nad Moravicí a jedná se o nepodsklepený rodinný dům se sedlovou střechou o zastavěné ploše 71,7 m², se dvěma nadzemními podlažími o celkové užitné ploše 113,8 m².

Dům byl dostavěn a uveden do provozu v polovině roku 2007. S výjimkou technické místnosti v přízemí, kde je instalován přímotopný konvektor ECOFLEX EL 500W, je vytápění celého objektu (1.NP i 2.NP) zajištěno výhradně podlahovým topením. Systém je proveden pomocí topných kabelů ECOFLOOR položených na podlahové izolaci a zalitých cca 5 cm vrstvou anhydridu – jedná se o tzv. poloakumulační systém.

Koupelna je pro doplnění požadovaného výkonu vybavena topným žebříkem, který slouží zároveň jako sušák ručníků. Samotné podlahové vytápění přináší také vysoký uživatelský komfort – charakteristickým znakem je nejen příjemně prohřátá podlaha, ale také naprostá absence topných těles v interiérech.

Regulace topného systému je zajištěna kombinací analogových a digitálních termostatů. Interiér rodinného domu je doplněn krbovými kamny v obývacím pokoji, kamna slouží nejen jako komfortní doplněk pro vytvoření útulné atmosféry, ale nemalou měrou se podílí také na snížení provozních nákladů a plní současně funkci záložního zdroje tepla při případném výpadku dodávky elektrické energie.

Druhý dům je situován do obce Nové Sedlice a jedná se o nepodsklepený rodinný dům se sedlovou střechou o zastavěné ploše 72,9 m², se dvěma nadzemními podlažími o celkové užitné ploše 112,8 m². Dům byl dostavěn a uveden do provozu v únoru 2004. Topný systém tohoto domu je řešen jako teplovodní s ocelovými deskovými radiátory. Topná tělesa jsou rozmístěna převážně pod okny, rozvody topné vody jsou vedeny skrytě ve stavebních konstrukcích. Zdrojem tepla je plynový kotel DAKON BEA 24 BT – tzv. „turbo” kotel (nucený odvod spalin přes obvodovou zeď) s vestavěným zásobníkovým ohřívačem TUV. Regulace je řešena prostorovým termostatem Honeywell, umístěným na stěně v obývacím pokoji. Regulace systému je doplněna termostatickými hlavicemi na otopných tělesech.

A jak dopadlo srovnání pořizovacích a provozních nákladů na vytápění u obou popsaných domů?

Jednou z výhod elektrického vytápění je, že odpadá nutnost zřizovat plynovodní přípojku. Proto jsou do pořizovacích nákladů na vytápění domu s plynovým vytápěním zahrnuty i náklady na připojení objektu k rozvodu zemního plynu. U domu s elektrickým podlahovým vytápěním byl celý systém včetně materiálu, pokládky a instalace regulace dodán za 77.900 Kč, u domu s plynovým vytápěním představovaly pořizovací náklady včetně ceny za přípojku 150.000 Kč.

Z uvedených údajů je zřejmé, že pořizovací náklady na elektrické podlahové vytápění byly v podstatě poloviční proti klasickému teplovodnímu systému s radiátory a to i přesto, že rodinný dům s elektrickým vytápěním byl realizován až o tři roky později. Náklady na energie jsou pak u obou objektů téměř shodné (cca 18.000 Kč za rok), plynové vytápění s sebou ale nese další náklady v podobě pravidelných revizí a servisních kontrol plynových spotřebičů, které zde nejsou zohledněny.

Kromě výše uvedených skutečností jsou zde další rozdíly, které nemusí být na první pohled patrné. Především jsou zde srovnávány dva naprosto odlišné systémy a to nejen z hlediska použitých energií – klasické konvekční vytápění je porovnáváno s podlahovým vytápěním, které je podstatně komfortnější. Velkoplošné systémy se totiž vyznačují příznivější tepelnou pohodou a mikroklimatem v objektu – rozložení teplot je rovnoměrnější, nedochází k nežádoucím výkyvům vlhkosti vzduchu a víření prachu, prostor interiéru není omezován radiátory. Aby bylo srovnání odpovídající, měl by být teplovodní systém ve druhém objektu také proveden jako podlahový – pořizovací náklady by však narostly o dalších 60–80 tis. Kč.

V současnosti jsou velmi propagovaným řešením různé systémy s alternativními zdroji energie – tepelná čerpadla, solární ohřev. Pro zajímavost je zde provedeno teoretické srovnání systému s elektrickým podlahovým vytápěním se systémem s teplovodním podlahovým vytápěním a tepelným čerpadlem. Protože se jedná o simulaci, jsou pořizovací a provozní náklady systému s tepelným čerpadlem pouze odhadované. Při vytápění plynem činily u RD v Nových Sedlicích náklady na vytápění 11 tis. Kč. Budeme-li uvažovat, že tepelné čerpadlo pracuje s koeficientem dvě (teoreticky po celou topnou sezónu), budou náklady na vytápění poloviční, tedy cca 5.000 Kč. Díky nízkému tarifu bude nižší i platba za elektřinu a z původních 7.000 Kč klesne na 5.000 Kč ročně. Celkem budou výdaje na plyn a elektřinu tvořit 10.000 Kč/rok, což je o 8.000 Kč méně než u domu s elektrickým podlahovým vytápěním. Že není o čem mluvit?

Nesmíme však zapomenout na pořizovací náklady u systému s tepelným čerpadlem! Ty jsou tak vysoké (cca 290.000 Kč), že i při teoretické úspoře 8.000 Kč/rok se tato investice vrátí až po cca 26 letech – a to je více, než je životnost instalovaného zařízení.

Náš dílčí závěr? Alternativní zdroje jistě mají své uplatnění v aplikacích, kde je požadavek na velké množství tepelné energie – např. pro vyhřívání bazénu – v běžně vybavených rodinných domech do velikosti cca 200 m² jsou ale nenávratnou investicí.

Vezmeme-li v úvahu poměr pořizovacích a provozních nákladů, návratnost prvotní investice i míru komfortu, který nám může daný systém poskytnout, můžeme konstatovat, že elektrické velkoplošné topné systémy jsou nejen plnohodnotné, ale v zásadě i jedny z nejvýhodnějších topných systémů pro stavby, které se blíží nebo patří do kategorie NED.