Odborný seminář Dřevostavby na VOŠ ve Volyni již po jedenácté

Na prvním ročníku semináře Dřevostavby pořádaném VOŠ ve Volyni byli přihlášeni tři přednášející a delegátů bylo okolo stovky. Letos bylo přednášejících 41 a účastníků šestkát více, než poprvé. Po jedenácti letech se zde již pravidelně setkávají odborníci z různých profesí i zástupci firem nejen z České republiky, ale z mnoha zemí světa, aby si předali své zkušenosti a také přispěli k lepší informovanosti a k vyššímu zájmu o dřevostavby u laické veřejnosti. Všichni zúčastnění mají navíc jedno společné – dřevo považují za ušlechtilý a jedinečný materiál, který je pro stavebnictví předurčen.

Obecně je seminář věnován architektům, projektantům ale i investorským a stavbařským firmám, manažerům v dřevozpracujícím i stavebním průmyslu, a v neposlední řadě i pedagogům odborných škol a také široké odborné veřejnosti. Seminář je akreditován v projektu celoživotního vzdělávání členů České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Letošní ročník byl věnován mimo jiné výstavbě vícepodlažních dřevostaveb, lepeným konstrukcím, rekonstrukcím dřevěných staveb, úsporám energií, vytápění a ekologickým aspektům a každoročním tématem je i požární ochrana dřevostaveb.

Dřevo jako materiál budoucnosti

Dřevo je v konstrukcích používáno od prvopočátků lidstva, z dalších stavebních materiálů máme podobně dlouhou zkušenost pouze s kamenem. Navíc zpracování dřeva pro stavební materiál je energeticky mnohem méně náročné, než je tomu například u betonu, hliníku, oceli a podobně. V neposlední řadě nacházíme úsporu i při likvidaci dřevostaveb, ať už užité dřevo recyklujeme nebo použijeme pouze jako palivo. V USA tvoří stavby ze dřeva v celkové bytové výstavbě 70 %, v německém Bavorsku 30 %, v Rakousku 10 % a zájem o dřevostavby stoupá i ve Velké Británii, která má méně lesů než ČR. Naopak v České republice tvoří dřevostavby v celkovém podílu bytové výstavby pouhé jednotky procent a i když se situace v posledních letech zlepšila, ještě stále jsou dřevostavby spíše na okraji. Rozhodnutí pro dřevěný dům je u nás spojeno většinou určitým způsobem i s příklonem k přírodním hodnotám a k ekologii. Dřevo jako materiál skutečně řeší největší soudobé problémy naší společnosti – nutnost spořit energii a snižovat úroveň produkovaných odpadů. Možná je jedním z prostředků, které nám i budoucím generacím umožní udržet si standard a životní styl a současně šetřit přírodu, bez níž nepřežijeme. Doba obnovy dřeva je srovnatelná s věkem člověka a dřevo ve svém růstu je pro člověka nepostradatelné, neboť produkuje k životu nezbytný kyslík. Dnešní technologie navíc umožňují různé úpravy a další zpracování dřeva, jejichž prostřednictvím se zlepšují jeho vlastnosti. Moderní dřevostavby jsou energeticky mnohem méně náročné, než stavby z klasických materiálů, provoz takové budovy je levnější, a to jak při výrobě a stavbě, tak i při užívání. Zajímavý je i fakt, že dřevostavba je odolná proti zemětřesení a hodí se i do záplavových oblastí, neboť takový dům lze pak jednoduše rozebrat, vysušit a zase složit, aniž by doznal výraznějších změn.

Klasické jedno až dvoupodlažní dřevostavby jsou obvyklé, ve světě se však stále více prosazují i dřevostavby vícepodlažní a předpokládá se další výrazný nárůst uplatnění dřeva při stavbách a konstrukcích domů. Dřevo by se tak logicky mělo stát stavebním materiálem třetího tisíciletí.

Finské dřevěné kostely

Dřevo bylo v minulosti běžným stavebním materiálem i u nás, a to především v podhorských a horských oblastech. A tam bývaly také dřevěné kostely, které však buď zničil požár a nebo byly z praktických důvodů nahrazeny zděnými stavbami. V severských zemích je dřevo běžnou a hojně využívanou stavební surovinou a z minulosti se dochovalo i množství sakrálních staveb ze dřeva. Příspěvek věnovaný historickým, ale i současným církevním dřevěným stavbám přednesl Unto Siikanen, professori, Tkl., arkkitekti SAFA z Finska. Chrám v Kerimäki je nejstarším dřevěným kostelem nejen ve Finsku, ale zřejmě i na světě vůbec. V současnosti se v této zemi k dřevěným kostelům vracejí. Jedním z prvních moderních církevních staveb ze dřeva, postavených v roce 1997, tj. na konci minulého století, je farní dům Sanginsuu v Oulu. Vnitřní prostor stavby je rozdělen na dvě části, v jedné se nachází společenský sál, v druhé jsou pomocné místnosti. Styl kostela je čistý i z pohledu použitých materiálů. Vnitřní stěny a stropy jsou obloženy na šedo natřenými překližkami z jehličnatého dřeva. Vnější obklady tvoří řezané dřevo z pily s nátěrem a válcovaný, za tepla pozinkovaný plech. Z architektonického hlediska je zajímavá ryze moderní sakrální stavba – kostel ve Vikki z roku 2005. Kostel měl nejen podpořit finskou architektonickou tradici, při výstavbě měly být navíc vyzkoušeny staré postupy a také původní řešení a základním požadavkem bylo použití dřeva v maximální míře. Upřednostňována byla předvýroba stavebních dílů, které se měly sestavovat do ucelených částí. Použity byly materiály s dlouhou životností a také snadno obnovitelné. Fasády jsou ze šedě natřených segmentových šindelů a obloženy jemně řezanými vodorovnými prkny. Loď kostela je obložena smrkovými panely.

Vícepodlažní dřevostavby

Vícepodlažní dřevostavby získávají ve světě stále více prostoru a logicky se tímto tématem zabývalo hned několik přednášejích na odborném semináři, široké zkušenosti s nimi mají v Kanadě, Finsku, ale i Německu, Švýcarsku, Velké Británii a dalších zemích. U nás je jejich rozšíření pozvolnější, tyto stavby se ale i zde stávají přirozenou součástí výstavby domů ze dřeva. Určitou výhodou je skutečnost, že tyto konstrukce jsou často navrhovány s použitím dřeva, betonu a oceli, přičemž dřevo není nijak potlačováno. Při konstrukcích vícepodlažních dřevostaveb jsou tedy používány například dřevobetonové stěnové, příčkové i stropní konstrukce, a to především z důvodu prostorové tuhosti a požární odolnosti těchto dílců. Protipožární ochrana je u těchto staveb velmi přísně vymezena. Byly stanoveny oblasti, které by měly být protipožární ochranou konkrétně řešeny – jde především o nosné a kompletační konstrukce, dřevěné fasády, protipožární detaily v konstrukci. Je nutno řešit běžnou údržbu budovy, protipožární ochranu uvnitř budovy i mezi budovami, snadnou evakuaci obyvatel domu a hašení požáru, umožnění rychlého zásahu hasičských jednotek. Je třeba mít na paměti, že požární ochrana v těchto domech musí být mnohem přísnější než v běžných jedno či dvoupodlažních stavbách.

Realizace lepených dřevěných konstrukcí

Lepené lamelové konstrukce prožívají v podsledních letech velký rozvoj a to proto, že umožňují stavebníkům realizovat konstrukce, které by při použití jiných materiálů byly velmi nákladné a často by nemohly mít ani požadované parametry. Na letošním semináři se jimi ve svém příspěvku zabýval Doc. Ing. Bohumil Straka, CSc. Lepené konstrukce nejsou žádnou horkou novinkou, první zakřivené konstrukční díly se objevily již asi před sto lety. Lepené lamelové a vrstvené dřevo má oproti rostlému lepší vlastnosti a umožňuje navrhovat konstrukce velkých rozpětí i složitých tvarů v souladu s architektonickým i investorským záměrem. To předurčuje lepené konstrukce k využití především u staveb halového typu, lepené oblouky jsou však používány i jako základní nosné dílce v lamelových konstrukcích velkých rozpětí a v konstrukcích žebrových kopulí. Půlkulaté, zaoblené či mírně zvlněné tvary vypadají v tomto provedení elegantně a dokonale, ale dokonalé musí být všechny spoje i jejich provedení. Lepené komponenty jsou využívány například u takzvaných příhradových konstrukcí rámů, oblouků i nosníků středních a velkých rozpětí. V této soustavě mohou být všechny pruty z lepeného dřeva, případně jsou lepené pouze pásové pruty a ostatní jsou vyrobeny z rostlého dřeva. Zakřivením lepených pásů je možno dosáhnout rozmanitých geometrických tvarů s velkým prostorovým rozpětím. Spoje prutů ve styčnících jsou vyřešeny zpravidla pomocí styčníkových desek, desek z vrstveného materiálu, ocelových styčníkových plechů nebo pomocí speciálních spojovacích prvků. Ke klasickým a velmi používaným příčným vazbám halových konstrukcí patří esteticky zajímavé lepené dvou- a trojkloubové oblouky, jejichž výhodou je poměrně jednoduchá konstrukční skladba, již zavedená technologie výroby oblouků, použití standardních konstrukčních detailů a z toho vyplývající i příznivé ekonomické hledisko, například ve srovnání s jinými postupy, třeba příhradovými oblouky. Konstrukčně, architektonicky i technologicky náročných konstrukcí ve světě i u nás přibývá a dá se říci, že v mnohých návrzích se už nelze bez lepeného dřeva obejít a vývoj stále pokračuje. Již existující konstrukce jsou také důležité pro navrhování a vývoj nových typů konstrukcí nejen z hlediska únosnosti spojů a jejich využití v konstrukcích, ale také z hlediska působení konstrukce jako celku.

Difúzně otevřené konstrukce

Dalším zajímavým tématem letošního semináře byly difúzně otevřené konstrukce. Jak uvedl ve svém příspěvku Doc. Ing. Jan Krňanský, CSc., tyto konstrukce jsou ve stavitelství používány stále častěji a platí to i pro dřevostavby. Difúzně otevřená konstrukce souvisí s obalovými konstrukcemi stavby, tedy s obvodovým pláštěm a pláštěm podkroví. Jde o konstrukce, které umožňují prostup plynů difuzí, tedy molekulárním přenosem. V konstrukcích proto nejsou použity parotěsné zábrany. Difuze probíhá u směsí plynů, ve stavebnictví konkrétně ve směsi suchý vzduch – vodní pára a její hnací silou je v tomto případě rozdíl hmotových podílů. Platí, že kolik vodní páry difunduje z objektu ven, tolik suchého vzduchu proudí dovnitř. V moderních dřevostavbách se difúzně otevřené konstrukce používají 10 až 15 let spolu s nástupem nových materiálů, především konstrukčně-izolačních desek na bázi dřevěných vláken. Tento princip je opakem dokonalého utěsňování objektů a má tedy příznivější vliv na vývoj vnitřního klimatu staveb, kde tak v podstatě nehrozí riziko vzniku plísní a hub a bydlení v takových objektech je zdravější. Pro konstrukce stěn jsou navíc používány zdravotně nezávadné a obnovitelné materiály. Ve správně provedené difúzně otevřené stěně dochází k vysušování konstrukce, a to i v zimě. Využitím vhodných materiálů, především konstrukčně-izolačních dřevovláknitých desek, a jejich správným spojením s konstrukcí se zlepšují akumulační schopnosti stavby, požární odolnost a zlepšují se i zvuko-izolační vlastnosti. Je možné používat také méně vrstev obalových konstrukcí, což vede ke snížení výrobních nákladů.

O pořadateli

Seminář Dřevostavby pořádaný VOŠ ve Volyni je největším setkáním předních odborníků v oblasti dřevěných staveb a konstrukcí nejen v České republice, ale vlastně na území bývalého Československa. VOŠ Volyně úzce spolupracuje s Technickou univerzitou ve Zvolenu, ta má dokonce při škole ve Volyni zřízeno detašované pracoviště a studenti VOŠ mohou také pokračovat ve vysokoškolském studiu na Slovensku. Jak řekl ředitel školy, RNDr. Jiří Homolka, seminář zajišťuje kromě reprezentativní a prestižní funkce také spojení studentů s praxí. Důkazem toho je plánované vybudování Střediska pro spotřebitelský průmysl, které by mělo být zaměřeno na zpracování tesařských konstrukcí za použití nejmodernějších technologií. To by mělo vyrůst v bezprostřední blízkosti školy do dvou let za podpory Jihočeského kraje a Evropské unie.

Použité příspěvky autorů:

[1] Doc Ing. Bohumil Straka, CSc., VUT Brno, Fakulta stavební, Ústav kovových a dřevěných konstrukcí
[2] Unto Siikanen, professori, Tkl., arkkitekti SAFA Finsko
[3] Doc Ing. Jan Krňanský, CSc., Fakulta architektury TU Liberec