Asfaltové pásy od historie po současnost

V návaznosti na článek „Zamyšlení nad současným stavem hydroizolační techniky na tuzemském stavebním trhu“, publikovaný v srpnovém čísle časopisu Stavebnictví a interiér, se tentokrát poněkud podrobněji věnujeme hydroizolačním výrobkům a jejich výrobcům.

Hydroizolační výrobky zaujímají na našem trhu v tomto segmentu asi 70 %. Přesné statistiky dnes nejsou zpracovávány, a tak některé podklady uvádějí až 80 %, jiné naopak méně než 70 %. Jisté však je, že tento stav v hrubých rysech odpovídá trhům v okolních evropských státech a příliš se již po léta nemění. Jsou však některé výjimky, které snad potvrzují výše uvedené pravidlo, jako je například Švýcarsko. Zde převládají jednoznačně materiály foliové na bázi měkčeného PVC, v poslední době také polyolefínů. Také trh USA je poněkud jiný a zvláště v oblasti střech mají velmi silné postavení kaučukové EPDM – folie. Ale i zde nelze upřít svůj význam asfaltu a výrobků z nich. Některé prameny uvádějí, že tyto materiály zaujímají dlouhodobě asi 40 % trhu USA.

Začátky asfaltových pásů v České republice

Vraťme se však do domácích podmínek a velmi stručně si připomeňme, že první hydroizolační pásy, přesněji dehtované a později asfaltované papírové lepenky, spatřily světlo světa již před více než 100 lety. Historie pásů s povlakovou hmotou je jen o málo let kratší. První pásy se zesílenou povlakovou hmotou, které se zcela nově začaly aplikovat natavováním, se začaly uplatňovat zhruba v polovině minulého století. Vývoj nosných vložek, od papírových a hadrových lepenek až po dnešní nenasákavé nosné vložky, znamenal pro tyto materiály rozhodující kvalitativní kroky kupředu. Podobně jako vývoj povlakové izolační hmoty od dehtu přes přírodní asfalty a ropné asfalty, upravované vesměs oxidací, až po dnešní moderní, vysoce kvalitní asfalty, modifikované elastomery nebo plastomery, popř. jejich kombinací.

Svým vývojem samozřejmě prošly také povrchové úpravy izolačních pásů, jejich balení, a v neposlední řadě technologie zpracování. Jak již bylo uvedeno, mnohé moderní asfaltové pásy se svými vlastnostmi blíží izolačním foliím a mohou také být podobným způsobem aplikovány. Kromě plnoplošného nebo bodového natavování pásů se stále častěji setkáváme s technologiemi mechanického kotvení, bodového lepení speciálními lepicími hmotami, ale také s volnou pokládkou na izolovanou plochu s pouhým slepením nebo svařením přesahů sousedních pásů.

Všechny tyto nové aplikační technologie jsou podmíněny jak odpovídajícími fyzikálními vlastnostmi vlastního výrobku, tak bezchybným dodržováním technologické kázně při jejich zpracování. Jinými slovy - moderní technologie hydroizolací vyžaduje perfektní vstupní materiály na straně jedné a jejich neméně perfektní zpracování na straně druhé. Jen při splnění obou těchto podmínek mohou spolehlivě a dlouhodobě fungovat hydroizolační systémy volně pokládané, bodově fixované k podkladu, zpravidla jednovrstvé, často s redukovanou celkovou tloušťkou. Zde se nabízí otázka, zda tento vývoj kráčí tím správným směrem, a kam až by měl z hlediska hydroizolační bezpečnosti dojít.

Český stavební trh před rokem 1989 v porovnání se současným stavem

V bývalém Československu bylo v 80. letech provozováno na území Čech a Moravy 6 výrobních linek na výrobu asfaltových izolačních pásů, které byly soustředěny do 4 výrobních závodů (Svoboda nad Úpou, Bělá pod Bezdězem, Doudleby nad Orlicí, Oslavany u Brna). Všechny tyto výrobní závody se mohou pochlubit mnohaletou tradicí, zasahující až do 2. poloviny 19. století a po znárodnění byly ve 2. polovině století následujícího zařazeny do resortu našeho papírenského průmyslu. Výjimkou byl pouze výrobní závod v Oslavanech u Brna, který vždy náležel k resortu stavebnictví.

Největší výrobní kapacita asfaltových pásů v rámci bývalé federace však byla vybudována v 60tých letech minulého století ve Štúrově, jako součást papírenského gigantu Juhoslovenské celulózky a papierne. Většina z tamějších výrobních linek však byla určena pouze na výrobu lehkých asfaltových pásů, které se staly naším významným vývozním artiklem do západoevropských států. Natavitelné asfaltové pásy byly na trh dodávány z výrobních závodů ve Svobodě nad Úpou, Bělé pod Bezdězem, Oslavan a Štúrova, přičemž objemově výsadní postavení si od založení výroby až do 90. let udržovaly výrobky právě ze Slovenského Štúrova. Obchodní názvy všeobecně známých základních výrobků byly u všech výrobců víceméně shodné, a tak pásy typu IPA, BITAGIT, SKLOBIT na našich stavbách jednoznačně převládaly.

Potřeby našeho stavebnictví snad tehdy nejlépe vnímali v závodě Oslavany, který byl přímou součástí jedné ze tří prakticky monopolních aplikačních firem specializovaných na izolace staveb – Izolační závody Brno (dalšími dvěma byly Stavební izolace Praha a Termostav Bratislava). A tak z výrobní linky Oslavanského závodu v 70tých a 80tých letech vyjížděly také první výrobky na bázi nosných vložek z jutových a později také syntetických vláken, hliníkových a dokonce i měděných folií a pracovalo se zde intenzívně na úpravách asfaltové hmoty modifikací. Bohužel běžným problémem tehdejší doby byl naprostý nedostatek devizových prostředků pro nákup nutných komponent nebo zařízení, které nebyly k dispozici na žádném trhu zemí tehdejší RVHP. Avšak i přesto se podařilo na začátku 80. let realizovat dovoz nové výrobní linky z produkce italské firmy Nardini a uvést ji do provozu v oslavanském závodě. Počet výrobních linek pro asfaltové pásy se tak na území České republiky zvýšil na celkových sedm. Jednalo se o moderní výrobní linku s asfaltovým hospodářstvím pro výrobu asfaltů modifikovaným ataktickým polypropylenem (APP), jedinou tohoto druhu na území tehdejší ČSSR a možná i států RVHP. Zpracováván měl být APP z Chemických závodů Litvínov, odpadní surovina z výroby izotaktického polypropylenu. První provozní zkoušky modifikovaných pásů v Oslavanech zaznamenaly slibné výsledky, bohužel k zahájení vlastní výroby nikdy nedošlo. Během řešení nemalých technologických problémů se APP z Litvínova stal důležitým vývozním artiklem, a z českého trhu zcela zmizel. Bohužel až do současnosti platí, že plastomerové modifikátory řady APP se k nám dovážejí ze zahraničí, i když výrobní základna je právě u nás.

Vraťme se ale zpět do 80. let a připomeňme vedle provozních zkoušek pásů modifikovaných APP také první československé pásy s povlakovou hmotou modifikovanou termoplastickým kaučukem, tedy elastomerem typu styren-butadien-styren (SBS), zkušebně vyrobené v Bělé pod Bezdězem, Svobodě nad Úpou a ve Štúrově, kde se také v omezeném množství ke konci 80. let začal vyrábět SBS – modifikovaný pás pod obchodním názvem ELASTOBIT.

Přes veškeré úsilí se však nepodařilo vyvinout vhodný modifikátor pro asfalt z ryze tuzemských zdrojů a tak výroba tohoto pásu byla limitována dostupnými prostředky pro nákup SBS ze západu.

Začátek spolupráce s bývalou Jugoslávií

Ve 2. polovině 80. let se začala nadějně vyvíjet spolupráce izolačních závodů Brno, později začleněných do pražského oborového podniku Teplotechna s některými výrobci izolačních pásů z Jugoslávie. Jejich výrobky byly pro naše tehdejší národní hospodářství přece jen přístupnější, a tak se, i když ve velmi omezeném množství, na trhu objevily APP – modifikované pásy z Bitumenky Sarajevo nebo Izolirky Ljubljana. Používány byly kupř. pro izolace některých dálničních mostů na území České i Slovenské republiky.

Použití izolačních asfaltových pásů, stejně jako plastových folií a dalších podobných výrobků z produkce západoevropských států bylo zcela výjimečné a téměř výhradně pouze na stavbách charakteru Paláce kultury v Praze nebo ÚV – hotelu v Praze Dejvicích, na pražském metru a podobně. Také kontakty se zahraničními „západními“ partnery byly v tehdejší době velmi střídmé, a příliv zkušeností a technických informací se omezoval pouze na realizace výše zmíněných staveb případně na návštěvy zahraničních odborníků na některé odborné konference, pořádané u nás v 80. letech.

Novodobá historie a budování nových pozic pro asfaltové pásy po pádu železné opony

Přenesme se však již do 90. let a podívejme se stručně na další vývoj na trhu asfaltových izolačních pásů. Revoluce znamenala také v tomto oboru masivní invazi západoevropských výrobců, a na českém trhu velmi rychle získali více či méně důležité pozice firmy z Itálie, Německa, Rakouska, Švédska, Belgie, Norska a dalších států.

„Českoslovenští“ výrobci byli postaveni před nelehký úkol co nejrychleji dořešit své technologické problémy, inovovat svá zařízení a výrobní programy, výrazně zvýšit kvalitu své produkce a vytvořit tak důstojnou konkurenci importérům. Především ale vyřešit své majetkové poměry popř. transformace na jiné formy podnikání. Tak postupně došlo k začlenění některých výrobních závodů do vzniklých nebo transformovaných společností – závod ve Svobodě nad Úpou zůstal součástí privatizovaných Krkonošských papíren, závod ve Štúrově byl transformován na státní akciovou společnost a později převzat papírenským koncernem Assidomän. Závod v Bělé pod Bezdězem byl privatizován, stejně jako později závod v Oslavanech, závod v Doudlebech nad Orlicí byl vrácen původnímu majiteli.

Ve Svobodě nad Úpou byla hned na počátku 90. let instalována nová moderní linka na výrobu asfaltových izolačních pásů a střešních šindelů. Díky rychlé privatizaci a razantnímu vstupu na rozšiřující se trh byla v Bělé pod Bezdězem, jako v prvním závodě na území České republiky, v roce 1993 zahájena výroba hned několika typů modifikovaných pásů nabízených za velmi příznivé ceny, díky ekonomické výrobě využívající vlastní vakuové destilace a oxidace asfaltu a zpracování SBS granulátu.

Po privatizaci oslavanského závodu společností Bitumat a následném kapitálovém spojení se společností Dehtochema M+M Bělá pod Bezdězem získala nově založená akciová společnost Dehtochema Bitumat a.s. rozhodující podíl na českém trhu asfaltových pásů. Na čtyřech výrobních linkách bylaa výroba klasického sortimentu velmi rychle doplněna o asfaltové pásy s povlakovou hmotou modifikovanou směsnými polymery, speciální výrobky pro sanace střech a izolace inženýrských staveb, samolepící pásy, pásy proti působení radonu, pásy pro mechanické kotvení, pásy pro požárně nebezpečné prostory a v neposlední řadě také prefabrikované izolační asfalty a zálivkové hmoty.

Asfaltové pásy modifikované SBS začaly být vyráběny také ve Svobodě nad Úpou, závod fy Charvát v Doudlebách nad Orlicí pokračoval na obou výrobních linkách ve výrobě lehkých asfaltových pásů, a až později zahájil v menší míře výrobu asfaltových pásů natavitelných z oxidovaných a SBS – modifikovaných asfaltů. Pravděpodobně nejobtížnějším restrukturalizačním procesem prošel štúrovský výrobce, kterého později převzala skupina ICOPAL. V průběhu 90. let tak zaznamenáváme poměrně citelný ústup slovenských asfaltových pásů z českého trhu, snad také částečně zapříčiněný rozdělením naší federace.

Na území České republiky však byly postupně vybudovány další, zcela nové závody pro výrobu asfaltových izolačních pásů, v Rychnově nad Kněžnou, Horním Benešově na severní Moravě, Hroznětíně u Karlových Varů a v areálu Chemických závodů v Litvínově.

Kromě pásů tradičních českých výrobců se na trhu postupně objevovaly další výrobky z nových závodů a začaly usilovat o přízeň zákazníka. Zejména pro nové výrobce bylo velmi obtížné získat své místo na již přeplněném trhu. Nezapomínejme na stále významné postavení štúrovského velkokapacitního závodu a několika západoevropských výrobců, kteří se rozhodli neopouštět český trh i přes existující několikanásobně převyšující nabídku oproti poptávce na českém trhu.

Také tato skutečnost byla příčinou postupné změny majitelů všech nově vybudovaných výrobních závodů, které dnes ovládá zahraniční kapitál. Výroba asfaltových pásů v Horním Benešově byla dokonce zcela zastavena.

Jaká je konkrétní situace na českém trhu v této komoditě dnes?

Vzato geograficky od západu k východu, zákazníci se na trhu dnes setkávají s produkty výrobních závodů v Hroznětíně a Rychnově nad Kněžnou, které jsou oba součástí společnosti Parabit Technologies s.r.o., výrobní linky v Litvínově, která byla převzata německou firmou VEDAG, Krkonošských papíren závodu Dehtochema ve Svobodě nad Úpou, společností Dehtochema Bitumat a.s. a jejich výrobních závodů v Bělé pod Bezdězem a Oslavanech u Brna a společností Charvát a.s. Doudleby nad Orlicí.

Na území České republiky v současné době produkuje asfaltové izolační pásy celkem 10 výrobních linek, z nichž po dvou ovládají firmy Parabit Technologies a Charvát, po jedné firmy VEDAG a Krkonošské papírny a čtyři výrobní linky spol. Dehtochema Bitumat.

Lze tedy konstatovat, že z pohledu výrobních kapacit asfaltových izolačních pásů patří naše republika v přepočtu na počet obyvatel k velmocem. Připusťme však také pohled z poněkud jiného úhlu. Naše země je se svojí polohou v samém centru Evropy, tudíž – nejenom však z tohoto důvodu – středem zájmu všech významnějších evropských i světových firem. Na jedné straně zákazník má skutečně velmi širokou možnost výběru (a to samozřejmě i z jiných typů hydroizolačních výrobků), přičemž prodejní ceny asfaltových izolačních pásů se na rozdíl od všeho kolem nás již po mnoho let nezvyšují, na druhé straně se však musí mít na pozoru před některými méně poctivými výrobci a jejich výrobky. Nekompromisní cenová válka a boj o zákazníka vede některé, zvláště zahraniční výrobce k dodávání materiálů, které svými parametry výrazně pokulhávají za dříve certifikovanými vzorky. Za modifikované pásy jsou někdy vydávané pásy, které obsahují také vrstvu oxidovaného asfaltu, zákazník je záměrně maten označováním výrobků s možnou záměnou údaje o tloušťce výrobku, s údajem o jeho plošné hmotnosti nebo celkovým obsahem asfaltu apod.

Také tyto skutečnosti vedly české výrobce společně se štúrovským ze Slovenska k založení Svazu výrobců hydroizolačních materiálů v ČR, v rámci jehož činnosti byly zpracovány Standardy pro asfaltové izolační pásy z oxidovaných a modifikovaných asfaltů. Jde zde zvláště o snahu zodpovědně informovat zákazníky o fyzikálních parametrech, které by měl izolační pás splňovat a umožnit jim jejich srovnání s nabízeným konkrétním výrobkem.

Bohužel mnozí investoři a zejména stavební firmy, pod tlakem limitovaných finančních prostředků, a ve snaze maximálně zlevnit stavební dílo a současně vytvořit maximální zisk, nehodnotí u nabízených výrobků nic jiného, než jeho finální cenu. Toto se týká zvláště některých velkých staveb typů supermarketů apod., na druhé straně jsou ale obory, kde pro výběr hydroizolačního systému a jeho zhotovitele jsou prvotní kvalita, image firmy, reference i solidnost. Příkladem může být obor izolací mostů dalších inženýrských staveb, ale také izolace staveb proti spodní vodě. Zde bylo během posledních 15ti let učiněno mnoho směrem ke kvalitě a spolehlivosti a věřme, že stejným směrem se bude ubírat obor relativně méně náročný, jako jsou ploché střechy.

Zůstává však otázkou, jaké změny na trhu s asfaltovými izolačními pásy čekají jejich výrobce v nejbližších letech. Fenomén nabídky výrazně převyšující poptávku není pouze záležitostí českého, ale také naprosté většiny okolních trhů.