Barcelona a chrám Svaté rodiny

Chceme-li rozumět architektuře Barcelony, musíme vědět, že toto město bylo dříve místem, kde se mísily a často nesvářily různé kultury, náboženství a svoboda s nesvobodou. To, že zde, možná tak-tak, zvítězilo křesťanství a svobodomyslnost není náhoda, ale dnešní závazek.

Název města pochází ze 3. století. před Kristem, kdy tu kartaginský vojevůdce Hamilkar Barkas založil základnu, která nesla jeho jméno – Barcino. Kartaginci byli brzy vyhnáni Římany, kteří danou oblast spravovali až do 5. století. n.l. Římané zanechali hluboké stopy na kultuře a jazyku celého Katalánska včetně Barcelony, jasně patrné dodnes. Nejbližším jazykem katalánštině je okcitánština (jazyk na jihu Francie), pak italština a portugalština (se kterými má společných 85 % slovní zásoby).

Římská nadvláda skončila vpádem Vizigótů do Španělska, kteří Barcelonu ovládali až do mohutné invaze Arabů v 8. století. Arabové byli brzy vytlačeni Franky a Barcelona se stala hlavním městem tzv. Hispánské marky, nárazníkové oblasti severně od Pyrenejí. Nejvýznamnější z feudálních šlechticů této doby byl Wilfred el Pelos, jenž je dodnes oslavován jako otec Katalánska. Z jeho doby prý pochází i katalánská vlajka – čtyři rudé pruhy na zlatém podkladě.

12. století znamenalo pro Barcelonu a Katalánsko velký rozmach díky mj. i úspěšné sňatkové politice. Sňatek mezi katalánským šlechticem Ramónem Berenguerem IV. a kastilskou princeznou Petronillou znamenal pro Katalánsko významné rozšíření politického i ekonomického vlivu, které vrcholilo ve 14. století. Barcelona se stala hospodářským, vědeckým, náboženským i uměleckým centrem celoevropského významu.

Vzestup skončil až svatbou Isabely Kastilské s korunním princem Ferdinandem Aragonským, kdy bylo Katalánsko pozapomenuto. Po válce o španělské dědictví byla Barcelona v roce 1714 dobyta, vypleněna a Katalánsko přišlo o všechna privilegia a výhody.

Katalánsko se v minulosti vždy snažilo vyvázat z politického vlivu Madridu. Nikdy se nesmířilo ani s Frankovou nadvládou a protirežimní demonstrace zde byly na denním pořádku. Až po smrti diktátora (1975) získalo zpět svou regionální autonomii a vlastní parlament (Generalitat). Katalánština se opět stala oficiálním jazykem. A Barcelona hospodářskou, kulturní i sportovní metropolí.

Sagrada Familia – Chrám Svaté rodiny

Antoni Gaudí začal pracovat na návrhu katedrály Sagrada Familia (Svaté rodiny) před 130 lety, 3. listopadu 1883. Tehdy mu bylo pouhých 31 let a jeho praktická projektová zkušenost se počítala sotva na pět let. Nabídnutou výzvu však s nadšením přijal, což ovlivnilo nejen jeho vlastní životní dráhu, ale také dnešní panorama Barcelony a historii architektury.

Tato monumentální katedrála je stále v procesu výstavby. Její návštěvníci mohou, kromě vlastní prohlídky, absolvovat navazující turistické prohlídkové trasy, na nichž se seznámí s dalšími stavbami, které tento architektonický génius v Barceloně navrhl, uvidí místa, kde žil, kostel, kde se modlil, jakož i místa jeho každodenního života na cestě ke Chrámu Svaté rodiny.

Antoni Gaudí

Antoni Gaudí i Cornet se narodil 25. června 1852 v Reus u Tarragony do rodiny kováře Francesca Gaudího a jeho manželky Antonie Cornetové. Jako dítě býval často nemocen, kašel a plicní choroby se měly vyvinout až revmatickou artritidu, kvůli které občas nemohl ani chodit. V základní škole – nejdéle docházel do církevní školy Colegio de los Padres Escolapios – vynikal v jediném předmětu a tím byla geometrie. Přitahovala ho také příroda, což se projevuje v jeho architektonické tvorbě v podobě balkónů připomínajících chaluhy (Casa Mila) nebo sloupů připomínajících stromy (Güellův park) apod.

Roku 1869 odjel do Barcelony, kde začal studovat na přírodovědecké univerzitě. Po jejím absolvování v říjnu roku 1874 se přihlásil ke studiu architektury na Escola Provincial d'Arquitektura, kde za necelé čtyři roky (15. března 1878) získal diplom architekta.

Příroda, chcete-li Bůh, snad už ani nemohou lidskou bytost obdařit více, než jak se stalo v případě Antoni Gaudího a několika dalších géniů architektury. To ostatní je už na obdarovaném: na jeho životní filosofii a pak na něčem, čemu se odborně říká morálně volní vlastnosti.

Gaudí měl vynikající prostorové vidění, představivost a zručnost, díky které dokázal i velmi smělé představy uvést do života. Byl nezkrotně svobodomyslný a zároveň bezpečně ukotven v prostředí křesťanské víry. Nikoliv náhodou je jeho nejznámější stavba Sagrada Familia, katedrála Svaté rodiny. V myšlenkovém středu této monumentální stavby je rodina. Můžeme říct, že „jen” svatá. Avšak křesťané věří, že Bůh stvořil člověka (a tedy i jeho rodinu) k obrazu svému. Sagrada Familia je silným vzkazem i dnešním generacím, že základ lidské společnosti je rodina, a nikoliv homosexuální svazky nebo osamělost, ač zprvu vypadá jen jako nevázanost.

Antoni Gaudí ovšem sám rodinný život nevedl, ani se nikdy neoženil. Žil samotářsky, asketicky, plně oddán své práci. Po srážce s tramvají, při které utrpěl těžká zranění, zemřel po třídenním boji 10. června 1926. Pro svůj oděv byl považován za žebráka, identifikoval ho až kaplan chrámu Svaté rodiny Mosén Gil Parés.

Svoji nezkrotnou svobodomyslnost projevil při stavbě budovy Casa Milà neboli La Pedrera, která se stavěla v letech 1906 až 1910. Jde o secesní stavbu s prvky španělské gotiky a baroka [1], která byla zapsána v roce 1984 k dalším Gaudího dílům na seznam světového dědictví UNESCO.[1]. Stavbu si objednal vlivný aristokrat Pere Milà i Camps se svou vyvolenou, bohatou vdovou Rosarií Segimon i Artells. Práce se protáhly, protože dům byl širší a vyšší, než bylo ujednáno. Následovaly pokuty. Spory mezi Antoniem Gaudím a Rosárií Segimon i Artells především ve věcech finančních vedly k rozvázání smlouvy a budova zůstala nedokončená. Na svou dostavbu musela počkat až do nedávných let.

První dům, který Antoni Gaudí navrhl, byl dům Casa Vicens v roce 1878. Ukázal, že se nesnaží napodobit žádný jiný styl, že je naprosto originální. Doslova osudovým se stalo jeho setkání s Eusebi Güellem, který se stal jeho hlavním mecenášem a díky němuž vznikla mnohá jeho skvostná díla. V průběhu stavby již zmiňované katedrály Sagrada Familia se zabýval i jinými díly, například Palácem rodiny Güellů, kde poprvé navrhoval i interiér, nebo Güellovým parkem, který je dodnes jedním z klenotů Barcelony. Od roku 1914 až do své smrti v roce 1926 se plně věnoval stavbě katedrály Sagrada Familia. Jeho posledním přáním bylo, aby byla postavena čistě z darovaných peněz. Proto se staví dodnes – předpokládaný rok dostavby má být rok 2026, tedy ke 100. výročí smrti architekta Antonia Gaudího. V současné době v katolické církvi probíhá proces Gaudího ve věci je ho prohlášení za blahoslaveného [2].

Literatura a zdroje:

[1] Works of Antoni Gaudí.

[2] Radio Vaticana: Beatifikační proces Antonia Gaudího zdárně pokračuje