Betonové konstrukce a pohledový beton

Poslední dobou se na stavbách v České republice stále častěji objevuje požadavek projektantů na tzv. pohledový beton.

Poslední dobou se na stavbách v České republice stále častěji objevuje požadavek projektantů na tzv. pohledový beton. Firmám, které tyto konstrukce betonují se tak zvětšují problémy, které musejí řešit. Mnohdy však je tento požadavek ve smlouvách uveden jen proto, aby investor mohl strhnout nemalé částky za tzv. nedodržení kvality. Jestliže se podíváme do ČSN 73 2400 - »Provádění a kontrola betonových konstrukcí«, jsou nároky na povrch betonových konstrukcí obecně dány článkem 3.3.2, který říká, že musí být bez větších dutin a štěrkových hnízd a celková plocha vadných míst nesmí převyšovat 5% celkového povrchu dané části konstrukce, nosná výztuž nesmí zůstat na žádném místě obnažena. Geometrická přesnost je dána ČSN 73 0210-2 (Přesnost monolitických konstrukcí) v informativní příloze A, která uvádí doporučené hodnoty mezních odchylek a tolerancí.

Většina výrobců bednění navrhuje jeho konstrukci tak, aby vyhovělo požadavkům na rovinnost, které uvádí obdobná německá norma DIN 18 202. Ve svých technických údajích pak uvádějí maximální tlak čerstvé betonové směsi, při kterém je tato tolerance splněna. Pokud tedy projektant zvětší své nároky, je nutno použít v sestavě bednění více spínacích míst, to znamená užších dílců. Je nutno si uvědomit, že tím se ale zvyšuje i cena bednění a pracnost jeho montáže.

Jako světovou technickou novinku uvedla firma Meva do praxe použití umělohmotných desek Alkus osazovaných do rámového bednění stěn i stropů místo překližek. Zlepšil se tak i povrch betonovaných konstrukcí, protože odpadlo převýšení ozubu rámového bednění a v povrchu tak již nejsou drážky, které tyto ozuby tvořily. Zároveň se zlepšila i kvalita povrchu, protože po odbednění je plocha zcela hladká. Paradoxem je, že někteří projektanti nechávají i na tento ideální bednicí plášť natlouci na stavbě překližku, aby kvalitu povrchu »zlepšili« odstraněním spár. Pro odstranění drobných pórů, které vznikají vibrací betonu, je možné používat do bednění speciální fólie dodávané na trh ať již pod názvem Zemdrain či Dranovlies (odvádějí z povrchu betonu při betonáži přebytečnou vodu), otázkou zůstává, kdy je toto zvýšení nákladů nutné.

Pro tvarování povrchu betonu se pak používají vložky z polystyrenových desek (jednorázové použití) či z pryže (vícenásobné použití) imitujících např. cihly, dřevo, kámen. Původně právě takovýmto povrchům betonu se říkalo pohledové, cena desek se dle hloubky dezénu pohybuje od několika set až po cca 10 000 Kč za m².

V současnosti se při betonáži začaly používat tzv. samohutnící betony, které kvalitu hladkého povrchu betonových konstrukcí též výrazně zlepšují. Příkladem takovéto konstrukce je betonáž čtyř kónických kruhových sloupů výšky 18 m, které nesou střechu městské haly v rakouském Grazu. Spodní průměr sloupů je 2,8 m, nahoře 2 m a protože jsou silně vyztuženy (střecha má rozměr 154x70 m), byl použit samohutnící beton SCC 450. Pro firmu Meva, která dodávala bednění, to znamenalo navrhnout kruhové bednění tak, aby vydrželo vysoký tlak betonu daný výškou sloupu i použitím tekutého betonu. Konstruktéři podrobně tlak betonové směsi propočítali na teoretickém modelu a navrhli speciální ocelové bednění ze čtyř kruhových segmentů spojených sériově vyráběnými bednicími zámky. Pro betonáž stěn bylo pak použito 600 m² bednění typu Mammut (únosnost 97 kNm^-2) právě s alkusovými deskami.

Co říci na závěr? Pohledové betony s hladkým povrchem by měly být vyžadovány opravdu jen tam, kde je to architektonicky nutné, nikoliv tam, kde se následně používá zateplovací fasádní systém, či vnitřní obklady a omítky.