Červené pavilony nad Champ de Mars

Na světě existuje jen málo budov, které dosahují výšky Eiffelovy věže, tedy 324 metrů. Den za dnem tam tisíce návštěvníků čeká na výtahy, které je zavezou až na samý vršek Eiffelovky, odkud je nádherný výhled na Paříž. A právě díky neustále rostoucím davům lidí bylo v nedávné době zrekonstruováno první patro. Rekonstrukce celou stavbu architektonicky pozvedla a návštěvníkům nabízí mimo výhled i další atrakce.

Oblíbený deník Le Temps zveřejnil 14. února 1887 petici proti výstavbě této „kompletně k ničemu monstrózní věži”. Petice, kterou podepsalo 47 významných malířů, sochařů, autorů a architektů hlásala, že věž bude jen pro ostudu Paříže, co se estetiky týče a hlavně, že ani komerčně smýšlející Američané o ni nebudou mít zájem. Moderní průmyslová doba však brzy ukázala, že zastánci věže měli pravdu. Eiffelovka byla rázem přijata s obrovským nadšením a stala se jednou z nejvíce kopírovaných a napodobovaných staveb. V současné době je jedna taková architektonická replika i v Las Vegas, ovšem je o polovinu nižší oproti skutečné Eiffelovce. V Paříži má věž bezkonkurenční komerční úspěch. Počet návštěvníků neustále roste. Vrcholu dosáhl v roce 2013, kdy se prodalo více než 7 miliónů vstupenek, čímž se v popularitě řadí hned za Louvre. Na rozdíl od slavného muzea, které je jedno z nejnavštěvovanějších na světe, nemá Eiffelova věž, pokud se jedná o interiéry, co nabídnout. Nejsou tam žádné atraktivní prostory, které by mohli návštěvníci obdivovat. Chodí tam však v naději, že chytnou pěkné počasí a budou mít úžasný výhled na Paříž.

Nová tvář Eiffelovky

Soutěž týkající se nového pojetí spodního patra vyhrála pařížská kancelář Moatti-Riviere. Navržené nové informační prostory, muzejní prostory, restaurace a především zcela nový vizuální vzhled budovy byly nedávno dokončeny.

Nová podoba slouží jako další atrakce, která směřuje více návštěvníků do tohoto patra, čímž zmírňuje obrovské návaly do vyšších pater. Zatímco dříve turisté první patro s oblibou vynechávali ve snaze dostat se co nejdříve na vrchol věže, nyní si provozovatelé slibují, že zde návštěvníci stráví o poznání více času. Podle statistik se tu lidé zastavovali jen na malou chvíli a poté okamžitě pokračovali vstříc nejvyššímu vyhlídkovému místu, jež se nalézá ve výšce 276 metrů nad zemí.

Nad parkem Champ de Mars mohou tedy nyní návštěvníci zavítat do tří pavilonů v prvním patře Eiffelovky. Jsou umístěny vždy mezi dvěma věžemi čtyř pilířů a jsou k sobě navzájem v pravém úhlu. Z velké části jsou pavilony prosklené, díky čemuž mají návštěvníci dobrý výhled do okolí, ale i dovnitř do středu věže.

Budovy přesně kopírují úhel sklonu pilířů věže, což je 17 ° v prvním patře. Aby bylo první patro pro turisty ještě zajímavější, nahradili provozovatelé starý bezpečnostní plot z drátů moderní skleněnou bariérou, která sahá od podlahy až ke stropu. V této souvislosti se sluší zmínit, že rekonstrukce prvního patra Eiffelovky vyšla celkem na 30 miliónů euro, tedy asi na 824 milionů korun. „Chtěli jsme, aby si lidé uvědomili, jak je budova ukotvená v zemi pomocí čtyř sloupů. To byl náš hlavní cíl,” uvedl pro týdeník Journal du Dimanche architekt Alain Moatti, který renovační práce vedl.

V závislosti na přírodních světelných podmínkách byla zvolena intenzivní červená barva v kombinaci s jednoduchým hnědým odstínem. Jedním z nejdůležitějších cílů projektu bylo dosáhnout nového vnímání věže a jejího okolí z prvního patra. Mimo to šlo o to, aby bylo vše přehlednější a aby mohli návštěvníci Paříž vidět z více perspektiv. Prostor uvnitř věže byl díky její konstrukci zastíněn obrovskými sloupy. Nyní mají návštěvníci možnost vidět vše z ptačí perspektivy z 57 m, a to skrz skleněnou podlahu, což velice zvýšilo atraktivitu prvního patra. Navíc mají krásný výhled na park Champ de Mars. Jde v podstatě o jistou formu adrenalinu, kdy člověk téměř necítí zem pod nohama a má pocit volného pádu. Nejintenzivnější je zážitek v noci, kdy je navozena iluze letu v balónu.

Využití pavilonů

V prvním z nově navržených pavilonů je umístněna dvoupatrová restaurace s názvem 58 Tour Eiffel. Druhá budova – Gustave Eiffel Pavilion – slouží jako víceúčelový sál, který pojme až 200 osob a je možné si tam mimo jiné odpočinout u drobného občerstvení. Je zde také možné zhlédnout rozsáhlou prezentaci v podobě filmu dokumentujícím silné vazby mezi věží a městem Paříž. Třetím pavilonem je dvoupodlažní Ferrie Pavilion, v němž je umístěno muzeum, relaxační prostory, obchod a informační stánek. Ve Ferrie Pavilionu jsou například repliky známých objektů, které byly inspirovány Eiffelovou věží a ukazují tak její obrovský vliv na projekty po celém světě. Návštěvníci si mohou také zakoupit knihu s názvem „La Tour de 300 mètres Gustave Eiffel”, ve které se mohou seznámit se všemi výkresy, plány a stavebními pracemi Eiffelovky. Vybudování věže trvalo více než dva roky, přesně 26 měsíců.

Průběh rekonstrukce

U současné rekonstrukce bylo třeba zaujmout odlišný přístup oproti tehdejším stavebním pracím. Aby nedošlo k poškození stávající konstrukce, nebylo povoleno žádné vrtání, šroubování či svařování. Každý z nově přidaných prvků musel být „naklapnut” na původní konstrukci. Jelikož standardní svařování konstrukce je 10× pevnější než naklapnuté spoje, vyžadovala tato práce velmi přesný návrh a pečlivé zhotovení. Před tím, než bylo aplikováno jakékoli nové zatížení, musely být ze stávajících konstrukcí odstraněny nenosné části původního řešení o shodné hmotnosti.

Při výstavbě musely být také splněny zvláštní požadavky týkající se rozložení hmotnosti vzhledem k výšce stavby. Před tím, než byla jakákoliv součást naložena na výtah, musela být zvážena a až poté vyvezena do výšky 57 m předmětného prvního patra o ploše 200 m² a tam přesně umístěna. Po celou dobu rekonstrukce byla Eiffelovka plně otevřena pro veřejnost.Vývoj a výroba stavebních materiálů musely odpovídat nejvyšším normám. Mimo jiné bylo důležité zajistit dlouhotrvající červené zabarvení hliníkového opláštění pavilónů. K tomu účelu bylo třeba dodržet speciální třífázový postup. Po bezbarvé anodizaci povrchu byl hliníkový obklad aktivován v anorganické soli a potom, ve třetím kroku, proběhlo adsorpční povrchové barvení.

Výsledkem je velmi vysoká odolnost proti světelným a povětrnostním podmínkám, a to bez rizika blednutí nebo vymytí. Barva by měla zůstat stejná několik desetiletí. Tato povrchová úprava chrání materiál mimo jiné i před graffiti. Veškeré geometrické výpočty týkající se pavilonů byly provedeny za použití matematického principu diskretizace¹). Povrchy byly rozděleny do menších jednotek a speciálním způsobem seřazeny do požadované formy. Skleněná plocha zabírá 128 m² a její výzkum a vývoj trvaly 18 měsíců. Podlaha musela být co nejprůhlednější, ale zároveň měla působit tak, aby se na ní návštěvník cítil bezpečně a jistě. Toho bylo dosaženo použitím smaltovaného skla a speciálních hrubých látek produkovaných sítotiskem. Ty se pak aplikovaly na povrch skla. Návštěvník stojí v prostoru na skleněné podlaze 57 m nad zemí tak bezpečně a tiše, jako by stál dole na Champ de Mars.

Slavný spisovatel Guy de Maupassant, jeden z umělců, kteří podepsali petici v roce 1887, často chodil na oběd do restaurace na Eiffelovu věž. Vtipkoval, že to je jediné místo v Paříži, ze kterého nevidí hroznou stavbu. Dnes by však pravděpodobně potřeboval v restauraci rezervaci v dostatečném předstihu a musel by uznat, že výhledy z Eiffelovky na Paříž, Champ de Mars a nyní už i na vnitřní pilíře věže jsou velkolepé.