České stopy v Savojsku a Provence (první část)

Naše letošní letní „cesta za poznáním“ vedla do jižní Francie, do oblasti Savojských Alp a Provence. Chtěli jsme alespoň nahlédnout do oblastí známých z obrazů, zejména obrazů Vincenta van Gogha, ale i našeho rodáka Otakara Kubína a mnoha dalších umělců, stejně jako z řady knih, např. Miroslava Horníčka [1] či Ivana Fučíka [2].

Také nás vždy zajímá, jaký vztah mají navštívená místa k naší zemi a které osobnosti tyto vztahy vytvářely. Zvolili jsme trasu připravenou cestovní kanceláří, která zahrnovala návštěvu Annecy, Aix-Les-Bains, Chateauneuf-du-Pape, Avignonu, Pont-du-Gard, Arles, Nimes, Aigues-Mortes, oblasti Camargue, Les-Baux-de-Provence a Marseille [3]. Cesta probíhala podobným způsobem jako naše loňské putování Středním Porýním [4],[5], byla fyzicky dost náročná, ale velmi krásná. První část popisu naší cesty zahrnuje oblast Savojských Alp a Avignonu [6].

Savojsko

Nejprve jsme přijeli do oblasti bývalého Savojska, do krajiny, kam zasahují západní výběžky Alp a tvoří krásné scenérie. Nebylo možné nevzpomenout rodáka tohoto kraje Evžena Savojského (1663–1736), rakouského vojevůdce, který byl vychován na dvoře krále Ludvíka XIV., ale vstoupil do služeb Habsburků. Úspěšně bojoval s Turky, r. 1716 je porazil v Srbsku u Petrovaradína a r. 1717 dobyl Bělehrad. Vítězstvím nad Turky výrazně ovlivnil historický vývoj Rakouska a tím i náš.

Vystoupili jsme v půvabném městě Annecy s více než 50 000 obyvatel, které leží na břehu stejnojmenného jezera a je obklopeno pásmem hor. Nad starým městem protkaným kanály říčky Thiou vytékající z jezera je starý hrad z 11. stol., který byl sídlem hrabat a později vévodů savojských (obr. 1). Dnes je v něm umístěno muzeum věnované místní archeologii, folkloru a přírodě Alp. V hudební škole při městské katedrále sv. Petra (St. Pierre) (obr. 2) studoval Jean-Jacques Rousseau (1712–1778) a do katedrály chodil zpívat a hrát na flétnu. Město je také rodištěm sv. Františka Saleského, vzdělaného katolického biskupa z konce 16. stol. Seznámil se i s Kalvínovým učením, ale přesto v tehdy převážně protestantském prostředí zůstal katolíkem a r. 1675 byl prohlášen za svatého. Na základě jeho učení byla r. 1859 sv. Janem Bosco založena kongregace dnes nazývaná Saleziáni Dona Bosca, která od r. 1927 pracuje i u nás a věnuje se především sociálně znevýhodněné mládeži.

Druhé místo v této oblasti, které jsme navštívili, byly lázně Aix-Les-Bains, jejichž historie sahá až do 1. stol. n. l. Horké sirné prameny, které zde vyvěrají, využívali již Římané, ale jimi založené lázně byly po pádu římské říše zničeny a obnoveny až koncem 18. stol. Na římské období upomínají jen zbytky římského chrámu včleněné do budovy radnice a rekonstruovaný římský funerální oblouk před radnicí (obr. 3). V sousedství je rozlehlá secesní budova kasína (obr. 4) a poblíž je umístěna busta britské královny Viktorie, která lázně často navštěvovala. Dnes se zde léčí převážně revmatismus a další choroby pohybového ústrojí. Muzeum Fauré se sochami Rodina a obrazy Degase, Sisleye, Corota, Cezanna a dalších malířů bylo bohužel kvůli svátku Panny Marie zavřené.

Město leží u krásného jezera Bourget, které je největším francouzským jezerem o délce 18 km, šířce 2–3 km a dosahuje hloubky 60–100 m. Je centrem vodních sportů. Park, který spojuje jezero s městem, je plný nádherných platanů a cedrů a druhý břeh tvoří kopcovitá krajina.

Provence

Další den jsme přijeli do oblasti Provence k Chateauneuf-du-Pape, zbytkům hradu papežů sídlících v Avignonu (obr. 5). Hrad je obklopen vinicemi, které zakládali papežové a zasloužili se o zlepšení kvality odrůd vinné révy, jež se v této oblasti pěstovala už od římských dob. Réva vyrůstá z půdy plné oblázků, které se ve dne prohřejí a v noci teplo uvolňují a tím přispívají zrání hroznů. Impozantní zbytky hradních zdí nám připomněly skromnější ruiny hradu posledního českého biskupa Jana IV. z Dražic, který v letech 1318–1329 pobýval při papežském dvoře v Avignonu, aby se očistil z nařčení, že nadržuje valdenským heretikům. To se mu podařilo a do Čech přivezl řadu nádherných iluminovaných rukopisů a poznatky o vyspělém francouzském stavitelství. Svou zkušenost využil při stavbě svého hradu v Dražicích u Benátek nad Jizerou a kamenného mostu v Roudnici nad Labem, svém sídelním městě. Název Chateauneuf-du-Pape je i názvem městečka pod hradem plným vináren a obchodů se stejnojmenným vínem z této oblasti.

Papežové do tohoto kraje z Říma přesídlili r. 1309 na nátlak francouzského krále Filipa Sličného a za své sídlo si zvolili město Avignon, které se již od 12. stol. pyšnilo slavným mostem Pont d´Avignon zvaným také Pont Saint-Bénézet přes řeku Rhonu. Dnes z něj zbývají jen čtyři oblouky s dvoupatrovou kaplí nad jedním pilířem (obr. 6). Rovněž katedrála Notre-Dame-des-Dóms (P. Marie Dómů) pochází již z 12. století. Tuto katedrálu, která stojí na nejvyšším bodě města a již tehdy byla chráněna hradbami proti nájezdníkům, papežové zahrnuli do areálu obklopeného mohutnými hradbami, kde vybudovali největší gotickou stavbu na světě (obr. 7) s řadou vnitřních nádvoří (obr. 8). Ta jsou oživována různými výstavami. V době naší návštěvy se zde konala výstava růží. Prohlídka paláce zahrnuje i výstup na ochozy, odkud je nádherný výhled na katedrálu s věží (obr. 9), město i okolí. Dochované sály jsou však převážně prázdné, většinu z vybavení interiérů papežové odstěhovali po svém návratu do Říma a zkázu dokonala Velká francouzská revoluce a revoluce následující.

Tím víc však vyniká rozloha místností, zejména v Palais Nouveau (Novém paláci) vybudovaném v letech 1342–1352 papežem Klimentem VI., přítelem Karla IV. Snad zde se odehrál známý rozhovor, kdy Kliment VI., tehdy kardinál Pierre de Rosieres, předpověděl svému bývalému žáku Karlovi, že se stane římským císařem a Karel na oplátku jemu, že se stane papežem. Karel IV. jako císař v Avignonu často pobýval při různých jednáních stejně jako jeho otec Jan Lucemburský. Při společném pobytu zde získali souhlas se založením pražského arcibiskupství a zde se Karel IV. setkal se stavitelem Matyášem z Arrasu, kterého získal pro stavbu katedrály sv. Víta v Praze. V jednom ze sálů věnovaném významným osobnostem období největší slávy Avignonu je umístěna také kopie sochy Karla IV. z pražské staroměstské věže a kopie busty Karla IV. a busty Matyáše z Arrasu ze Svatovítské katedrály. Věnovala je sem naše vláda ve 30. letech 20. století.

Kromě panovníků v Avignonu pobývala řada našich církevních i světských hodnostářů, kromě výše zmíněného Jana z Dražic také první český arcibiskup Arnošt z Pardubic, který zde r. 1346 žádal papeže o souhlas se zvolením Karla za římského krále, i diplomat Vilém z Lestkova, který zde r. 1354 projednával Karlovu korunovaci říšským císařem. Velislav, kanovník a notář Jana Lucemburského a Karla IV., se zde seznámil s Francescem Petrarcou a do našich dějin vstoupil díky ilustrované Velislavově bibli, která byla zhotovena na jeho objednávku. Jako Karlovi královští poslové sem přijížděla řada dalších. Jan Milíč z Kroměříže se zde bránil nařčení z hereze a zde i zemřel.

Ve starém městě pod papežským palácem je řada dalších zajímavých staveb, radnice, divadlo, další kostely, ale na náměstí s platany jsou především restaurace a zařízení sloužící cestovnímu ruchu. Navštívit některé z četných muzeí a galerií se nám pro nedostatek času nepodařilo.

Ve stejný den jsme ještě viděli slavný most Pont du Gard vedoucí přes řeku Gard, součást římského akvaduktu z 1. stol. př. n. l., kterým se přiváděla voda do města Nimes, tehdy zvaného Nemausus (obr. 10). Akvadukt byl celkem 50 km dlouhý a s výjimkou válečných období sloužil devět století. Most přes údolí řeky Gard je celkem 275 m dlouhý, 49 m vysoký a v nejvyšší části 3 m široký. Při pohledu z údolí vypadá jako třípatrový. Je postavený z velkých bloků kamene, většinou bez malty, a koryto, kterým tekla voda, bylo zakryto kamennými deskami. Určitě patří mezi divy antického světa.

Zde naše cesta jak časově, tak programově dospěla zhruba do poloviny. Její pokračování, kdy jsme navštívili města Arles, Nimes a další, chceme popsat příště.

Literatura

[1] Miroslav Horníček: Listy z Provence. 1972
[2] Ivan Fučík: Francie s ozvěnou domova. Edice ČT Praha 2010, 1. vydání, ISBN 978-80-7404-041-2; ALBATROS MEDIA a.s., ISBN 978-80-00-02629-9
[3] Baedekers Allianz Reiseführer Frankreich, 4. Auflage 1987–1989. ISBN 3-87504-064-3
[4] Milan Kašpar, Alena Michálková: Cesta po Středním Porýní se stopami české historie. Stavebnictví a interiér 10/2010
[5] Milan Kašpar, Alena Michálková: Cesta po Středním Porýní se stopami české historie, 2. část. Stavebnictví a interiér 11–12/2010
[6] Tomáš Rezler: Francie Savojsko a Provence 2011 – rekapitulace. CK INTER ZBIROH, 2011.