Cesta členů Klubu seniorů ČVUT do Drážďan

Klub seniorů ČVUT uspořádal koncem listopadu 2010 s podporou Rektorátu ČVUT a Grantu Městské části Praha 6 jednodenní zájezd do Drážďan, jehož cílem bylo seznámit se s obnovenými památkami starého města, nově rekonstruovanou Galerií moderního umění Albertinum a návštěva předvánočních trhů.

Drážďany, hlavní město Spolkové země Sasko, je se svými cca 500 000 obyvatel a obnovenými historickými památkami turisticky velmi atraktivní.

Z historie města

Historie města začala již ve 12. stol., kdy rod Wettinů pod svou vládu sjednotil řadu drobných území na části historické země obývané od 5. stol. kmenovými svazy Sasů. První stát Wettinů se nazýval Markrabství míšeňské s hlavním městem Míšní, ale vládnoucí Wettinové v 15.stol. získali od Zikmunda Lucemburského titul saských vévodů a kurfiřtů a hlavním městem Saska se staly Drážďany. Jako samostatný stát pod vládou Wettinů Sasko trvalo až do sjednocení Německa v roce 1871, ale Wettinové se v čele Saska udrželi až do roku 1918.

V době církevní reformace se Sasko stejně jako většina okolních zemí stalo protestantským, to ale nevadilo kurfiřtu Friedrichu Augustu II. Silnému (1670–1733), aby se nesnažil získat titul krále katolického Polska. Přestoupil na katolickou víru a stal se na léta 1697–1706 a opět 1709–1733 polským králem. Po jeho smrti Polsku i Sasku vládl jeho syn August III. od roku 1733 do své smrti v roce 1763.

Slavné stavby

Vláda těchto dvou panovníků přinesla městu nesmírný rozkvět, byly vybudovány slavné stavby jako Zwinger, katolická katedrála, protestantský kostel Frauenkirche a další. Oba vladaři byli milovníky umění a sběrateli uměleckých děl, která jsou dnes chloubou Galerie starých mistrů. Za jejich vlády Drážďany získaly Rafaelův obraz Sixtínská Madona, který je největším pokladem galerie. Další významné období výstavby Drážďan nastalo v 19. stol., kdy zejména arch. Gottfried Semper vybudoval známou Operu, dostavěl chybějící křídlo Zwingru, dnes Galerii starých mistrů, židovskou synagogu a další stavby.

Poválečná rekonstrukce

Město si svůj půvab udrželo téměř do konce 2. světové války, ale v únoru 1945 podlehlo zničujícím náletům spojenců a většina budov se změnila v ruiny. Zajišťovací práce a rekonstrukce začaly hned po skončení války, ale v dobách NDR postupovaly příliš pomalu, takže až po sjednocení Německa v roce 1990 začala rekonstrukce slavných paláců využitých dnes převážně jako hotely, obytných domů, které opět zaplňují náměstí a přilehlé ulice, zničených částí kurfiřtského zámku a především kostela Frauenkirche, který byl znovu otevřen v roce 2005.

Atraktivní místa

Drážďany jsou dnes ke svým návštevníkům velmi přívětivé a vstřícné, turistické autobusy smějí zajíždět a parkovat v centru na nábřeží u přístaviště výletních parníků v místech, kde končí Brühlská terasa, jedno z turisticky atraktivních míst. Terasa, která vznikla v 18. stol. na staré baště jako soukromá zahrada ministra Brühla a v roce 1814 byla otevřena pro veřejnost, byla prvním místem, které naše skupina navštívila a seznámila se s Galerií Albertinum, sídlem Galerie moderního umění a sousední budovou Akademie výtvarných umění. Z terasy je krásný pohled na moderní budovu nové synagogy dokončené v roce 2001 na místě, kde od roku 1840 stála synagoga od arch. Gottfrieda Sempera, která byla zničena nacisty v roce 1938. Na druhé straně Labe byla vidět silueta Nového města (Neustadt) s věžemi kostela Sv.Tří králů (Dreikonigskirche) zahalenými ve stále padajícím sněhu.

Další významné památky

Poté jsme pokračovali v informativní procházce městem tak, aby se všichni mohli zorientovat a zvolit si pro sebe nejlepší využití času. Město bylo plné vánočních stromků a stánků, které obklopovaly známé stavby, takže v roce 2005 znovu otevřený slavný kostel Frauenkirche vypadal, jakoby vyrůstal z lesa (obr. 1). Starší účastníci zájezdu si dobře pamatovali na hromadu trosek na volné pláni, která zde byla po celou dobu trvání NDR jako připomínka náletů v r.1945, ale nyní je zde opět nádherný kostel tak, jak jej v roce 1726–34 postavil arch. Georg Bähr. Rozdíl je pouze v tom, že světlé zdivo nové stavby je proloženo tmavými kameny, které byly identifikovány z trosek a při rekonstrukci vloženy na původní místa ve zdivu. I interiér odpovídá původnímu (obr. 2).

Sousední budova Johannea se jako jediná na tomto náměstí dochovala a dnes slouží jako Muzeum dopravy. Dochovala se i stěna Dlouhé chodby spojující rezidenční zámek s Johanneem, původními konírnami a kočárovnami. Na vnější stěně této chodby je umístěn slavný Průvod knížat (Fürstenzug) znázorňující postavy vládnoucích Wettinů od 12. do 20. stol. Byl vytvořen jako freska v letech 1872–76, ale vlivem povětrnosti chátral a freska proto byla nahrazena 25 000 malovaných dlaždic z míšeňského porcelánu (obr. 3). Rezidenční zámek je ze strany města stále v rekonstrukci, ale klenotnice Grünes Gew<0x0151>lbe je přístupná a vstupní brána Georgentor se v původní podobě otevírá směrem k mostu Augustusbrücke s pozlacenou jezdeckou sochou Augusta II. na protější straně mostu.

Vedle zámku je katolická katedrála Svaté Trojice (St. Trinitatis) budovaná v letech 1737–1755 za vlády Augusta III., syna Augusta II. a je považována za poslední velkou stavbu ve stylu italského baroka. Budova byla silně poškozená, ale vnitřní zařízení bylo z větší části včas evakuováno a do chrámu se po rekonstrukci vrátilo. Emotivně působí památník z bílého mramoru na paměť obětem války (obr. 4).

Sousední náměstí Theaterplatz se pyšní budovou Opery postavenou Gottfriedem Semperem v letech 1838–1841, která se stala vzorem pro další budovy oper v jiných městech. Poškozena byla tak, že její rekonstrukce byla spíše novou výstavbou. Dalším dílem G. Sempera na tomto náměstí je budova Galerie starých mistrů z roku 1854, která uzavírá nádvoří Zwingeru postaveného o více než sto let dříve. Zwinger byl budován v době Augusta II. v letech 1709–1733 jako prostor pro turnaje, vojenské a další dvorské slavnosti na bývalých hradbách. Autorem stavby byl nejznámější architekt té doby Mathes Daniel P<0x0151>ppelmann, bohatou sochařskou výzdobu vytvořil Balthasar Permoser a další sochaři. Pondělí, kdy se zájezd konal, je však zavíracím dnem Galerie Starých mistrů i Zwingru.

Odtud už většina účastníků směřovala do Galerie Albertinum (obr. 5) se sbírkami malířského a sochařského umění od doby romantismu po současnost. Galerie byla znovu otevřena v červnu 2010 po rekonstrukci vyvolané poškozením při záplavách v roce 2002 a nyní nabízí převážně díla německých a v menší míře francouzských umělců (obr. 6). Zajímavé je zasklené nádvoří, které se stalo spojující halou mezi expozicemi a depozitáři uzavřené prosklenými stěnami, které umožňují pohled na uložené předměty.

Po prohlídce galerie, která ve své kavárně poskytla i potřebný odpočinek, jsme pokračovali na náměstí Altmarkt. Míjeli jsme budovu Paláce kultury (Kulturpalast) otevřeného ke 20. výročí vzniku NDR v roce 1969. Po roce 1990 se uvažovalo, zda palác odstranit či ponechat, rozhodlo se o ponechání jako ukázky stále funkční stavby své doby. Ještě bylo možné nahlédnout do kostela Kreuzkirche, ve kterém působí známý chlapecký sbor Kreuzchor a poté už následovala prohlídka adventních trhů na náměstí Altmarkt. Zprávy o trzích nepřeháněly, atmosféra byla i díky čerstvě napadanému sněhu skutečně vánoční a splnila všechna očekávání jak výzdobou (obr. 7), tak prodávanými vánočními dobrotami (obr. 8).

Při odjezdu z Drážďan již byla opravdu tma, takže všechny známé budovy se představily ve večerním slavnostním osvětlení.