Co nevíte o lázních a saunách

Parní lázně jsou celosvětovým fenoménem a jejich historie sahá daleko do minulosti. Používali je už Aztékové, Mayové, staří Řekové i Římané. Plnily vždy funkci tělesné či duševní očisty, relaxace a společenského vyžití.

Podle konstrukcí lázně – parní místnosti – je můžeme hypoteticky rozdělit na tři hlavní typy, v závislosti na teplotě a vlhkosti vzduchu v parním oddělení:

• lázně suchovzdušné (městská veřejná lázeň – kamenná sauna, finská sauna) s teplotou vzduchu od 60 do 105 °C a vlhkostí vzduchu od 5 do 25 %,
• lázně vlhké – parní (parní komora, ruská, východní), ve kterých je teplota od 50 do 70 °C a vlhkost od 80 do 100 %,
• vodní nebo japonské lázně.

Každá z těchto lázní má své přednosti a nedostatky.

Starobylé lázně – římské termy

Skládaly se z několika oddělení: pro převlékání a odpočinek po lázni, oddělení s bazénem pro první omývání, dále místnost pro umývání teplou a horkou vodou. Po něm – pro suchou, parní a vlhkou lázeň. Vyhřívání parních oddělení se zabezpečovalo pomocí pecí, které se vytápěly ropou.

V Konstantinopoli byly římské termy tvarově změněny a dostaly název turecké lázně. Podlaha se v nich vyhřívala horkým vzduchem, pak ji polévali horkou vodou, ve výsledku se utvořila pára. V podmínkách horkého klima východních států pravidelná návštěva chránila lidi od různých nemocí.

Římsko-irské lázně

Tyto lázně se rozšířily do různých států světa. Jsou čistě vzdušné při umírněné teplotě 50 – 60 °C. Horký vzduch prochází pod podlahou a po stěnách speciálními trubkami. Proces návštěvy lázní se provádí v následujícím pořádku: přípravná místnost, místnost prvního zahřívání, parní oddělení, ve kterém se přes děravou podlahu podává horký vzduch. Proto, při přechodu z jedné místnosti do druhé, dochází k aktivnímu pocení. Od římské se takováto lázeň liší přítomností speciální roury pro odvádění použitého vzduchu, což činí ovzduší lázně zdravým.

Ruská lázeň

V Rusku jsou lázně také známy z dávných časů. Například v ústavě velkého knížete Vladimíra (r. 966) byly lázně vedeny jako „instituce pro nemohoucí”. Po celém Rusku, v obcích a městech na březích řek, jezer a potoků, se stavěly parní lázně. Ruská parní lázeň představovala dřevěnou chalupu, ve které se nacházely dvě místnosti: převlékárna a parní oddělení. V parním oddělení se nacházela kamenice – pec s kameny.

Ruská lázeň má dvě varianty: s vytápěním „černým” a „bílým”. Vytápění „černé” je nejstarší, ale do dneška se zachovalo v některých oblastech, například na Sibiři. Vytápěná pec nemá komín, kouř vychází otevřeným oknem parní komory. Když je kamenice dobře vyhřátá, vytápění se zastavuje, lázeň se vyvětrává, stěny polévají vodou, potom se zavírají okna a dveře a přidává se voda do pece, aby se utvořila pára. Takováto lázeň má zvláštního ducha díky působení kouře na dřevěnou konstrukci srubu či sauny.

Lázeň s vytápěním „bílým” je rozšířená na celém území Evropy. V ní se kouř z pece odvádí přes komín, díky čemuž se ovzduší v parní místnosti neznečišťuje, větrání parní místnosti a umývání stěn není zapotřebí. Takováto lázeň je více hygienická a moderní.

Ruská lázeň má ještě jednu variantu, která je k vidění ve stepních a bezlesých oblastech, kde se nedá postavit dřevěná místnost. V ruské peci se po upečení chleba vyhrabe popel, vyloží se deskami a vleze se dovnitř, kam se předem umístí kyblík s vodou a metla. Při zvlhčení horkých stěn pece vodou se tvoří pára.

Finská sauna

Tento typ je nejbližší ruské lázni, i když je často brána za protiklad lázně, protože ruská lázeň má vlhkou páru a sauna suchou.

V posledních letech je u nás moderní návštěva finské sauny, a ne ruské parní lázně. Avšak skutečná finská sauna se ničím neliší od ruské parní lázně. I v ruské lázni, i v sauně od pradávna získávali páru poléváním rozžhavených kamenů na ohni. I Rusové, i Finové používali metly během lázeňské procedury. I Rusové, i Finové, když se nahřáli, skákali do studené vody nebo do sněhových závějí.

Sauna je rodná sestra ruské parní lázně (mimochodem, „sauna” v překladu z finského jazyka právě znamená „lázeň”). Pramáti ruské lázně a sauny je tatáž dřevěná chalupa vyhřívaná „černě”.

V prospektech, propagujících saunu, se sděluje, že člověk má být vystaven působení co nejvíce zahřátého vzduchu. Suchý vzduch, který má menší tepelnou kapacitu, dovoluje zvedat teplotu v sauně do 100–105 °C. Tvrdí se, že ve výsledku obchvat teplem v takovéto sauně je větší a v tom je její přednost. V ruské parní lázni, se ve vzduchu udržuje větší množství páry, a proto teplota v úrovni hlavy v takovéto lázni není větší než 60–65 °C. Co je lepší, ať posoudí lékaři, kteří zkoumají vliv lázní na organismus člověka. Ale stavět do protikladu saunu a ruskou lázeň by se nemělo – protože jak ruská parní lázeň tak i současná modernizovaná sauna, se může lehce nastavit na libovolný teplotní a vlhkostní režim.

Móda navštěvovat sauny, která vznikla poslední dobou, je spojena s tím, že Finové zdokonalili své lázně, učinili je pohodlnějšími a dali jim širokou reklamu.

Ale nedostatkem sauny je to, že přesušuje horní cesty dýchací: objevuje se škrábání v krku, suchost kůže a sliznic.

Jak v ruské, tak finské lázni se pára získává v pecích – kamenicích při polévání rozžhavených kamenů vodou. Různá vlhkost páry záleží na vybavení pece, a jak často se smáčejí kameny vodou. Zařízení ruské lázně a sauny, konstrukce jejich jednotlivých částí nemá zásadní rozdíly, a proto níže uvedená doporučení ke stavbě lázní jsou obecná.

Lázně v Japonsku

V Japonsku mají velkou popularitu vodní lázně. Vana v takových lázních je umístěna v dřevěném sudu, který se naplňuje horkou vodou kolem 45 °C. Koupající se do ní ponoří po prsa, poté, co si nasadí čepici namočenou ve studené vodě. Japonci navštěvují takovouto lázeň 2–3 krát týdně.

Dalším druhem japonské lázně je pilinová suchá lázeň. K cedrovým pilinám se přidávají léčivé byliny, potom směs pilin s bylinami se nahřívají do 60 °C. Piliny sají pot, přitom vylučují aromatické a léčivé látky.

Další typy lázní

Existují také neobvyklé, ale velmi prospěšné lázně. Například je možno se výborně popařit v pytli s březovým listím nebo květinovým senem. Dobře se prohřejete a zároveň prožijete seanci aromaterapie.Existuje ještě písečná lázeň. Na slunci vyhřátý písek dobře saje pot člověka zahrabaného do písku. Tyto lázně léčí artritidu, revma, nefritidu a některá gynekologická onemocnění. Potom se velmi doporučuje vykoupat v moři. Písečnou lázeň můžeme velmi dobře provádět při pobytu na dovolené u moře.