Zamyšlení nad současným stavem hydroizolační techniky na tuzemském stavebním trhu

Význam izolace pro stavbu domů je všeobecně znám. Často se však opomíjí nutnost použití a provedení kvalitní hydroizolace u inženýrských staveb, tzn. při stavbě mostů a tunelů. Vadná funkce hydroizolace s sebou přináší poruchy vyžadující následné uzávěrky silnic. V současné době však již existují materiály, které dovedou skloubit přednosti hydroizolačních asfaltovaných pásů a hydroizolačních folií a finančně i časově nákladné opravy mostů a tunelů minimalizovat.

Na téma hydroizolace – izolace staveb proti vlhkosti a vodě a téma velmi úzce související – izolace střech, přesněji pak povlakové krytiny střech – bylo již napsáno nespočet článků a studií, dokonce i celých publikací a každoročně jsou pořádány konference, semináře, školení, prezentace výrobních i montážních firem. Není již tedy snad zapotřebí připomínat rozhodující význam, jaký má každá izolace pro plnohodnotnou funkčnost a také životnost stavby. Jakýkoliv typ pozemní stavby - od těch nejjednodušších a nejlevnějších až po ty nejnáročnější, se neobejde bez kvalitní a spolehlivě fungující ochrany proti vlivům zemní vlhkosti popř. gravitační nebo podzemní vody a bez stejně dokonalé izolace její střešní konstrukce proti vodě srážkové, která vždy působí společně s dalšími povětrnostními vlivy.

Naše laická veřejnost si však pravděpodobně ne vždy uvědomuje stejně důležité funkce kvalitní hydroizolace také u inženýrských staveb, zvláště na mostech a v tunelech. Zde sice hydroizolace nemá svou základní funkci v podobě bezprostřední ochrany uživatelů stavebního objektu pohybujících se v jeho nitru a samozřejmě také ochrany vnitřního zařízení každého objektu, je však nezbytně nutná k ochraně nosné stavební konstrukce před vlivy vod a vlhkosti, zvláště pak před korozivními vlivy chemických látek, rozpuštěných ve zdánlivě „obyčejném“ dešti. Jako nejzákladnější příklad uveďme posypové soli, rozpuštěné ve srážkové vodě a jejich působení na mostní konstrukce.Každoročně jsme svědky uzavírek na našich silnicích a dálnicích a všimněme si, že nejčastěji bývá příčinou oprava mostních vozovek, často spojená s vynucenou náročnou opravou vlastní nosné konstrukce, devastované dlouhodobým působením agresivní vody. Prvotní příčinou mnohdy velmi vážných problémů zde je vadná funkce hydroizolace.

Je zapotřebí však zdůraznit, že díky výše zmiňované osvětě a samozřejmě také díky našemu otevření se okolnímu světu a obrovskému přílivu zahraničních informací a zkušeností zaznamenalo naše stavebnictví po roce 1989 v tomto (a pochopitelně nejen v tomto) oboru nebývalý pokrok.
Na českém trhu se v minulých letech objevily materiály a technologie z produkce snad všech významnějších evropských i světových výrobců a v některých komoditách alespoň na určitou dobu zatlačily do pozadí materiály z tuzemské produkce. Upřímně řečeno, před rokem 1989 byla naše materiálová a technologická základna a zvláště kvalita lidské práce ve všech fázích vzniku produktu i jeho aplikace na tak špatné úrovni, že razantní vstup na tento trh byl pro renomovanou zahraniční firmu hračkou.

Dokonce ani takovým celosvětově významným stavbám, jako je např. Karlův most v Praze, nebyla při provádění hydroizolací resp. jejich rekonstrukce v dobách socialistického Československa věnována dostatečná pozornost. Tento samozřejmě velmi specifický příklad, hovořící však za mnohé další, možná méně populární, se řeší dodnes. Při této příležitosti si dovolím se přimluvit za to, aby celá kauza kolem vážných poruch této památky z dávné doby, o to však pro celý náš národ významnější, byla konečně po teoretické a technické stránce dořešena a mohlo dojít k vlastním rekonstrukčním pracím mostní konstrukce Karlova mostu.

Ale abychom nekřivdili hydroizolačním technologiím a lidem kolem nich. Některé technologie byly s úspěchem aplikovány na některých našich stavbách i za starého politického režimu. Některé z nich, ukončené v 80. a dokonce i 70. letech, slouží dodnes.Jako příklad uveďme dálniční mosty na dálnici D1 nebo Barrandovský most přes Vltavu v Praze (ve své době jedna z nejsledovanějších staveb v Československu). Jistě bychom zde mohli jmenovat i mnohé pozemní stavby.

Ve druhé polovině 90. let se na českém trhu začaly projevovat konkrétní výsledky nové práce tuzemských výrobců hydroizolačních materiálů a jejich inovované nebo úplně nové výrobky začaly úspěšně konkurovat těm dováženým. Praxe ukázala, že výrobní potenciál našich továren a zvláště zainteresovaných pracovníků nebyl ani zdaleka do roku 1989 využit a mnohde i bez zahraničního know-how bylo poměrně velmi rychle dosaženo velmi solidní evropské úrovně. To se pochopitelně týká nejen výrobní, ale i aplikační sféry. Jsou známy mnohé případy, kdy zástupci špičkových výrobních i aplikačních firem netajili své milé překvapení při spolupráci s českými pracovníky i celými firmami.

Lze říci, že v současné době se na českém trhu ustálila alespoň v principu situace shodná s vyspělými okolními státy. Mnozí z méně kvalitních a méně poctivých zahraničních dodavatelů museli opustit své (po roce 1989 poměrně snadno získané) pozice. Některé materiály zmizely z trhu vůbec. Jako příklad zde uve.me většinu levných nátěrových a stěrkových systémů pro ploché střechy, konkrétně „sanaci“ jejich povlakových krytin z asfaltových izolačních pásů. Navždy také zmizelo mnoho aplikačních firem, které dokázaly za poměrně krátkou dobu rychle zbohatnout. Naštěstí pro naše střechy, naneštěstí pro jejich majitele. Naši odborníci z projekčních i aplikačních firem, zvláště však investoři, jsou dnes vybaveni dostatkem informací i konkrétních zkušeností k výběru optimální hydroizolační technologie a jejího aplikátora.

V oblasti hydroizolací staveb jako takových mají možnost výběru mezi systémy bezpovlakovými a častěji používanými povlakovými, které se dělí na izolace asfaltové a foliové a izolace speciální. Také na střešních pláštích se setkáváme s asfaltovými a foliovými systémy, speciálními sendvičovými vícefunkčními panely a na šikmých střechách samozřejmě s celou řadou skládaných krytin na různých materiálových bázích. Také inženýrské stavby spoléhají zejména na povlakové izolační systémy.
Mosty jednoznačně na asfaltové, tunelové stavby ponejvíce foliové. Výjimkou nejsou ani kombinace systémů povlakových a bezpovlakových, zvláště v náročných případech.

I přes prudký rozvoj materiálové a technologické báze v různých odvětvích hydroizolační techniky si však prioritní postavení uchovávají stále výrobky na bázi asfaltu, nejčastěji ve formě izolačních pásů. V období od 60. let minulého století, kdy se na trhu poprvé objevily izolační pásy z asfaltů modifikovaných makromolekulárními látkami na bázi elastomerů a plastomerů, byl zaznamenán prudký rozvoj v této oblasti a asfaltové výrobky zaujímají v hydroizolacích své neotřesitelné postavení.

Nic na tom nemění skutečnost, že stálým vývojem asfaltovaných pásů, od tzv. lehkých přes tzv. těžké neboli natavitelné až po pásy samolepící a pásy speciální, se mnohé z nich svými fyzikálními i aplikačními vlastnostmi přiblížily foliovým materiálům. Toto platí i naopak a některé nejmodernější materiály dovedou s výhodou skloubit přednosti hydroizolačních asfaltovaných pásů a hydroizolačních folií.