Doplatí stavebnictví a provozovatelé staveb na ekologické tažení proti CO2? Nepravdy a pravdy o CO2
Emise oxidu uhličitého CO2 v atmosféře způsobují podle IPCC globální oteplení, nestálost počasí a extrémní meteorologické jevy, tedy globální změnu klimatu. Aby změně zabránili, chystají se politici zavést světový obchod s právy vypouštět CO2. Osudové na věci je, že skleníkové »teorie« IPCC trpí zoufalou absencí vědecké argumentace. Grandiózní přerozdělení celosvětového produktu, které obchod vyvolá, tak zůstane jen pouhým vytahováním peněz z kapes občanů a podniků, byť ve jménu vznešeného cíle.
IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change) se vydává za uskupení vědců, které pod hlavičkou OSN zkoumá zákonitosti vlivu člověka na životní prostředí a vydává doporučení, jak tento vliv co nejvíce omezit. Kdo by čekal, že se IPCC při své činnosti bude řídit vědeckými přístupy, zejména že bude zveřejňovat prokázané poznatky a vydávat jen taková doporučení, která jsou s nimi v souladu, bude asi zklamán.
Co je IPCC?
Mnohem víc než jako vědecká, vystupuje IPCC jako organizace politická. Základní věc, totiž důkaz, že vyšší obsah CO2 v atmosféře vyvolá zvýšení teploty atmosféry, IPCC nemá, ačkoliv ho už dlouho hledá. Pod zcestné skleníkové teorie se nepodepisují konkrétní »vědci« z IPCC. IPCC své »teorie« šíří podobně jako ideologické teze, většinou internetem nebo některými časopisy a nechává se zastupovat dobrovolnými mluvčími, hlasateli, horlivými kazateli atd. Jsou to vesměs v oboru nevzdělaní či neinformovaní lidé ekologického cítění. Ti pro svou víru a pod pastýřským dohledem IPCC naivně nasazují jméno, což by vědec nedělal. Získávají ale u obyvatelstva přízeň, neboť téma je chytlavé. Kdo by si nepřál neporušenou přírodu a kdo by přál boháčům, aby bohatli ničením životního prostředí.
Pryč s CO2!
Pro toto chování je IPCC v podstatě spíše účelový spolek ctižádostivých kandidátů na velkou politiku a ekologických mluvčích, což je hodně blízké. Je-li mezi nimi vědec, pak je odstrkován. Tyto neukázněné bytosti neuznávají přírodní zákonitosti a pohrdají těmi, kteří pracují s ověřenými daty, kalkulačkou a pravítkem. Žijí v představě, že to jsou oni, kdo vytvoří přírodní zákony domnívajíce se, že postup je stejný, jako když se tvoří zákon o nové dani. Jejich víra je globální oteplování způsobené průmyslovými emisemi CO2 a k ní tvoří své »vědecké teorie«. Možná znějí hezky, jenže příroda jich nedbá.
Obchod emisemi CO2,
přesněji řečeno obchod s právy znečišťovat ovzduší emisemi CO2 se může dotknout všech oborů lidské hospodářské činnosti včetně stavebnictví a provozu staveb. Může se odrazit v ceně výrobků, při jejichž výrobě se spotřebovává energie, zejména cementářských, pálených (cihly, keramika) a ocelářských výrobků, výrobků ze skla a dalších, v jejichž ceně budou muset výrobci rozpustit ekologickou daň za energii nebo daň za přímé emise CO2. Také provozovatelé staveb se mohou pomalu připravovat na ekologickou daň, kterou zaplatí za spotřebovanou energii k otopu a jiným účelům. To se týká nejen elektřiny, topných olejů, plynu a uhlí. Ani ten, kdo si pořídí kotel na spalování biomasy, o kterém prospekt praví, že je ekologický a šetrný k životnímu prostředí, neboť spaluje obnovitelnou biomasu, nemusí ještě uniknout z hledáčku výběrčích ekologických berní: i pálením biomasy vzniká CO2.
Význam CO2 v přírodě
Jde o plyn, který má zásadní a zcela nezastupitelnou roli v látkovém koloběhu živé přírody. Rostliny a mořské řasy tento plyn spotřebovávají a za pomoci vody a sluneční energie (děj se nazývá fotosyntéza) z něj tvoří rostlinnou hmotu, tedy rozrůstají se. Rostlinná hmota je velmi bohatá na energii. Živočichové přijímají rostliny jako potravu, ze které reprodukují své tkáně a která jim také slouží jako zdroj energie. Dýcháním se v tělech živočichů oxidují energeticky bohaté uhlíkaté sloučeniny získané s potravou, čímž živočich získává energii. Dýchání je někdy připodobňováno k řízenému spalování. Konečným a energeticky už zcela vyčerpaným produktem oxidace uhlíkatých sloučenin, které na počátku vznikly pomocí fotosyntézy, je opět oxid uhličitý, který živočichové vydýchávají. Oxid uhličitý vzniká také přímým pálením biomasy nebo jejích fosilních pozůstatků z dávných dob, přičemž se také uvolňuje velké množství tepla. Toto teplo využívá člověk pro vytápění nebo hospodářskou činnost.
Nepravdy a pravdy o CO2
IPCC vypracovala seznam škodlivin, v němž se na prvním místě - jako nejzákeřnější látka způsobující oteplování zeměkoule - objevil oxid uhličitý. Důvody pro takové umístění jsou zcela liché, jak ukážeme to v následujícím textu, ve kterém uvedeme odpovědi na některé dogmatické fráze, které IPCC šíří nebo se jejich šíření nebrání.
Věcné poznámky ke globálnímu oteplování aneb CO2 je užitečný, nikoliv škodlivý plyn
O oxidu uhličitém CO2 bylo už napsáno mnoho a hlavně záporného. Článkem chceme ukázat, že je tento biogenní plyn pro planetu Zemi a život na ní nenahraditelný. A i když byl v…
1. IPCC: Oxid uhličitý je hlavní skleníkový plyn.
Skutečnost: Oxid uhličitý je stopový atmosférický plyn, jehož objemová koncentrace je 360 miliontin (360 ppmv), což je 0,36 objemových promile CO2 ve vzduchu. Hlavní vliv na skleníkové chování atmosféry a její teplotu má vodní pára, které je v ovzduší až 100 krát více.
2. IPCC: Vodní pára je vedlejší skleníkový plyn.
Voda je v atmosféře obsažena hlavně v podobě mraků, které odrážejí sluneční záření do vesmíru a tím snižují ohřívání atmosféry. Vědci se přou, způsobuje-li voda v ovzduší globální oteplení nebo spíše ochlazení.
Skutečnost: Skuteční vědci se o nic podobného nepřou. Voda je v atmosféře obsažena hlavně jako plynná vodní pára, nikoliv v podobě mraků. Teprve díky nízkému rosnému bodu ve vyšších chladných vrstvách troposféry se přebytek vodní páry sráží a tvoří mraky. Ve větším množství se zkondenzovaná voda v oblacích neudrží a padá v podobě srážek. V nižších vrstvách atmosféry nebo na zemi, kde je tepleji se opět vypařuje. Tento koloběh zásadně přispívá ke stabilizaci teploty atmosféry tím, že přechody mezi plynnou a kondenzovanou fází vody jsou provázeny výměnou obrovského množství skupenského tepla, které působí proti teplotním změnám. Stopové množství CO2 v tomto ději nehraje téměř žádnou roli. Ve srovnání s CO2 má vodní pára několikrát silnější skleníkový efekt (molekula H2O pohlcuje mnohem širší pás dlouhovlnného infračerveného záření) a zároveň až 100 krát větší zastoupení v ovzduší. Skleníkové chování atmosféry je díky vysokému obsahu vodní páry tak vysoké, že už v přízemní vrstvě atmosféry tenké pouhých několik desítek metrů je pohlceno veškeré tepelné záření, které sálá od zemského povrchu. Jakékoliv zvýšením obsahu CO2 v ovzduší nic nezmění na tom, že tepelné sálání od zemského povrchu do vesmíru nepronikne. Hlavním skleníkovým plynem je vodní pára.
3. IPCC: Atmosféra je dnes přesycena CO2,
jehož koncentrace je vyšší, než odpovídá průměrné planetární teplotě. V blízké budoucnosti nevyhnutelně dojde k radikálnímu zvýšení teploty, aby se disproporce vyrovnala. Díky klimatické setrvačnosti se oteplení lidstvo nevyhne, ani kdyby okamžitě snížilo průmyslové emise CO2 na nulu.
Skutečnost: Toto tvrzení je jedním z nejkřiklavějších příkladů duševní bídy, která se táhne »teoriemi vědců« z IPCC. Ti kdysi vymysleli vzorec, podle kterého lze ze známé koncentrace CO2 v ovzduší spočítat průměrnou globální teplotu. Když se do vzorce dosadí dnešní obsah 360 ppmv CO2 v ovzduší, vyjde, že by globální teplota měla být mnohem větší, než ve skutečnosti je. Opravdoví vědci by tento rozpor řešili hledáním nové teorie. IPCC se ale svého vzorce drží pevněji než středověká církev geocentrické víry. A navíc straší, že lidstvo už zašlo se znečišťováním atmosféry tak daleko, že ho trest nemine, i kdyby začalo ihned sekat latinu.
Zvýšený obsah skleníkového plynu v ovzduší začne absorbovat tepelné záření ihned. Jinými slovy, atmosféra obohacená skleníkovým plynem se začne ihned nutně chovat jako skleník. Žádné dlouhé náběhové lhůty zde neexistují, zejména ne roky. Na celé Zeměkouli ostatně neexistuje zahrádkář, který by čekal měsíce a roky, až se nově postavený skleník začne chovat tak, jak má. Jestliže se ale neoteplí hned vzápětí po tom, co se zvýší obsah CO2 v ovzduší, jak se ve skutečnosti děje, znamená to, že je atmosféra skleníkovými plyny již nasycena a bez zvýšení i se zvýšením obsahu CO2 pohlcuje veškeré dlouhovlnné infračervené záření sálající od povrchu země. Dnešní ani budoucí možné přírůstky CO2 v ovzduší tedy žádné zvýšení globální teploty nezpůsobí.
