Dřevěné obložení stěn a stropů

Dřevo je v současnosti velmi žádaným materiálem, stále častěji ho využíváme ke stavbě domů, ke slovu přichází i při zařizování interiéru nábytkem, své uplatnění opět nachází jako obložení zděných ploch jak v exteriéru, tak v interiéru.

Z architektonického hlediska jsou obklady stěn i stropů konstrukce, jejichž prostřednictvím změníme vzhled i vlastnosti místnosti, a tím i její působení.

Materiály použité jako obklady pak ovlivňují psychiku i subjektivní pocity osob, které se v místnosti zdržují nebo ji pravidelně užívají. Ale jejich výběr není jen otázkou módy. V rezidencích, veřejných budovách či kancelářích významných firem nebo institucí jsou dřevěné obklady stálicí.

Dřevěné obklady dříve a dnes

Dřevěné obklady vnitřních stěn a stropů nejsou žádnou novinkou, kdysi bývaly nedílnou součástí zvláště bohatých interiérů. Měly zde kromě estetické především praktickou funkci – zateplovaly prostor a tlumily hluk.

Později se začaly v různých módních obdobích používat, především jako estetický doplněk, i v interiérech běžných domů. Jako tepelná, a především zvuková izolace slouží v divadlech, kinosálech, hudebních síních a podobně, v restauracích se mohou stěny obkládat kvůli mechanické ochraně jejich povrchu a tím i snazšímu udržování hygieny, v koupelnách chrání stěny proti vlhkosti, podobně jako obklady keramické či skleněné. V této místnosti můžeme dřevem v závislosti na svém vkusu a finančních možnostech obložit stěny, vanu či podlahu v celé místnosti nebo jen ve sprchovém koutu. Mělo by ale spíše jít o tropické dřeviny, které jsou tvrdé a mastné, a tedy proti vodě odolné.

V současné době se k dřevěným obkladům opět více vracíme. Nejen v interiéru – zde především z důvodů estetických, neboť zvláště kazetové či deskové obklady působí velmi dekorativně, ale i v exteriéru, kde plní funkci omítky a částečně i zateplení.

Ovšem jak vnitřní, tak venkovní obklady mají své zákonitosti, které musíme dodržovat, aby splnily očekávání a zůstaly funkční a v dobrém stavu co nejdelší dobu.

Primárním materiálem je pro tyto obklady masivní dřevo, z něj především borovice a smrk, pro svou kvalitu a texturu jsou vysoce ceněny modřín, bříza a především dub, z materiálů na bázi dřeva pak plošné aglomerované materiály – nejčastěji DVD, OSB a MDF desky, méně již překližky a laťovky.

Obložení v interiéru

Obecně platí, že pro každý typ obložení jsou určující rozměrové parametry místnosti a půdorys, pak funkce obložení a z toho vyplývající finanční náklady. Důležitá je výška obkladu, počet obložených stěn, v neposlední řadě i druh a povrchová úprava masivu či materiálu na bázi dřeva.

Místnost lze opticky upravit také vhodným členěním plochy obložení. Podle směru pokládání dělíme obklady na horizontální a vertikální, podle výšky pak na nízké, střední a vysoké – ty jsou zpravidla celostěnné, do výšky stropu. Dřevěné obklady místnost obvykle velmi zútulní, ale při jejich navrhování je třeba brát v úvahu, že pokud obložíme všechny stěny, místnost se opticky zmenší, tento efekt zdůrazníme, zvolíme-li k obkladu navíc tmavé dřevo.

Geometrii obdélníkové místnosti naopak podtrhneme, obložíme-li jednu čelní nebo dvě protilehlé plochy. V pravoúhlé místnosti se nedoporučuje obkládat sousední stěny, obložení zdůrazní jen jednu část a místnost potom působí nevyváženě.

Zdůrazněním svislého členění místnost opticky zvýšíme, naopak členění horizontální ji pomyslně rozšíří. Světlé dřevo prostor proteplí a rozjasní, zároveň bude působit větším dojmem. Jestliže máme příliš vysoké místnosti, opticky je snížíme, když obložení nebude sahat až ke stropu, ale pouze do výšky překladů oken či dveří nebo do výše parapetů. Tak jako při jiných úpravách interiéru, i zde se vyhneme dělení místnosti v takzvaném zlatém řezu, tedy v přesném středu, opticky nepůsobí takové členění vyváženě.

Vnitřní dřevěné obložení z hlediska konstrukce:

Obložení prkenné:
Jde zřejmě o nejobvyklejší typ obložení, sestává z prken různých šířek, nejčastěji do šířky 150 mm a tloušťky v rozmezí 15 až 22 mm. Vzhled obložení je dán orientací jednotlivých prvků, s výhodou zde můžeme uplatnit i barvu a texturu použitého dřeva. Mezi nejčastější materiály patří modřín, borovice a smrk.

Jednotlivé prvky bývají nejčastěji obvykle na pero a drážku nebo vloženým perem, pera mohou tvořit doplňující výtvarný prvek, případně je možné drážky překrýt ozdobnou výplní.

Obložení deskové:
Základním materiálem pro tento typ obložení jsou masivní desky, případně desky na bázi dřeva s dýhovaným povrchem, které jsou skrytě přichyceny na nosnou konstrukci. Toto obložení se hodí pro obkládání velkých ploch stěn i stropů. Architektonické ladění interiéru určuje použitý materiál, orientace i členění desek.

Obložení rámové:
Základem tohoto obložení je sestava rámů a příslušných výplní z masivu nebo z materiálů na bázi dřeva. Výplně mohou být v rámu také zalištovány, čímž lze celek ještě zvýraznit.

Obložení tyčové:
Obložení je tvořeno tyčemi s různým profilem, mezi nimiž jsou jen velmi úzké spáry. Toto obložení je využíváno především pro obkládání zaoblených ploch.

Montáž obkladů v interiéru

Dřevěné obklady lze použít pouze v suchém interiéru, jestliže budeme obkládat stěny v novostavbě, je na místě trpělivost – s realizací obkladu bychom měli minimálně dva až tři měsíce počkat, aby beton i stěny dostatečně vyschly. V opačném případě by dřevo začalo pracovat a vytvořily by se v něm i několikamilimetrové spáry. Stejně jako u jiných prací s tímto materiálem musíme před začátkem obkládání nechat dřevo alespoň týden v místnosti, pro niž je určeno, aby se vyrovnala jeho vlhkost s podmínkami prostředí, omezí se tím pozdější pracování dřeva v konstrukci. Nejrozšířenějším materiálem pro vnitřní obklady je měkké a polotvrdé dřevo, v našich podmínkách tedy smrk, borovice a modřín. Optimální z hlediska praktického i estetického je exotické dřevo, nevýhodou je ovšem velmi vysoká cena.

Obklady exteriéru

Se stoupající oblibou dřeva jako stavebního materiálu můžeme vídat na novostavbách i rekonstrukcích také dřevěné obklady vnějších betonových, zděných či hrázděných stěn. Kombinace anorganického a organického materiálu plochu stěn zajímavě rozčlení, dodá celku na dynamičnosti, případně zvýrazní zajímavé detaily. Pokud nepoužijeme dostatečně odolné, například severské dřevo, které je ale dražší, a zvolíme nejobvyklejší smrk, borovici, případně modřín, je nutné dokonale ošetřit povrch vhodnými impregnačními prostředky a současně dodržet konstrukční postup tak, aby voda stékala po povrchu a nezůstávala v prohlubních či dokonce nezatékala dovnitř. Ochranné nátěry je nutné pravidelně opakovat. Pozornost je třeba věnovat i konstrukci obkladu na venkovní zdivo a eliminovat přístup vlhkosti ke dřevu. Obkladové prvky proto nemontujeme nikdy přímo na zeď, ale dodržíme vzduchovou mezeru širokou 20 až 25 mm tak, aby v ní mohl vzduch cirkulovat, to znamená, že v obložení musí být navíc zhotoveny větrací štěrbiny.