Dřevo – tradiční stavební materiál

Dřevo se ke stavbě lidských příbytků používá od nepaměti. A jeho obliba opět stoupá. Má celou řadu naprosto nenahraditelných vlastností. Obrobitelnost, dekorativnost, dostupnost. Bohužel si ale občas neuvědomujeme, že se jedná o organický materiál, který je permanentně ohrožován různými škůdci. Jedná se o dřevokazy rostlinné i živočišné. Tedy plísně, dřevokazné houby a dřevokazný hmyz.

Jak je možné, že střešní konstrukce mnoha hradů, zámků, nebo kostelů jsou po staletích ve velmi dobrém stavu a jiné, často výrazně mladší jsou značně poškozeny? Důvodů je celá řada. Některé můžeme ovlivnit snadno, některé obtížně.

Výběr materiálů

Dřevo použité na historických objektech bylo, ve většině případů, trochu jiné než to, které se běžně používá dnes. Jeho těžba probíhala především v zimním období, a stavební materiál se kácel probírkou. Neopracované kmeny se často dlouhodobě máčely, běžná byla doprava po vodě.

Důležitým faktorem bylo opracování. Jeden kmen, jeden trám. Otesáním se odstranila nevyzrálá povrchová vrstva a při tom docházelo k minimálnímu poškození vláken.

V současnosti probíhá těžba dřeva celý rok, snaha o co nejvyšší výtěžnost vede ke snaze o co nejmenší odpad. Z průřezů kmene se uřízne i několik trámů, části se zbytky oblin. Takový trám je více náchylný k deformaci a následné tvorbě množství výsučných prasklin. Povrchová vrstva mladého, nevyzrálého dřeva má vyšší nutriční hodnotu a tím je pro dřevokazný hmyz atraktivnější.

Instalace dřevěných stavebních prvků

Dřevo je ohroženo v případech trvale zvýšení vlhkosti. Nejrizikovější jsou místa styku se zdivem.

Je zarážející, že staleté zkušenosti stavitelů jsou často ignorovány. Ať již úmyslně, či na základě neznalosti. Něco může být opomenuto v projektech, v mnoha případech se však jedná o zásadní nedostatky při realizaci stavby. A tak se setkáváme s případy, kdy v průběhu několika roků došlo k totální destrukci dřevěných prvků. Několik případů:

Pozednice

V místě jejích kontaktu z úložným zdivem dochází v kritických teplotně-vlhkostích podmínkách ke kondenzaci vodních par, následné zvýšené vlhkosti dřeva, při současně omezené možnosti vysychání. Proto by bylo ideální zmenšit styčnou plochu na co nejmenší mez. Lze to snadno realizovat pomocí podložek z nenasákavého materiálu tak, aby dřevo „dýchalo”.

A jaká je praxe? Pozednice se nejen položí celou spodní plochou na zdivo, ale velmi často se ještě obezdí.

Stropní trámy

Zde je nebezpečí jejích napadení biotickými škůdci ještě větší. Konce stropních trámů uložené ve zdi, tedy jejích čelní plochy zhlaví se dostávají do míst v blízkosti rosných bodů. Pakliže je omezen přístup vzduchu a tím i možnost odvodu případné nadměrné vlhkosti, je zaděláno na problém. Okolo takto uloženého trámu by měla být vždy vzduchová kapsa.

Dřevěné podlahy

Při rekonstrukci různých objektů, především chalup, se stále více pokládají dřevěné podlahy. Taková podlaha je krásná. Ale! Musíme si uvědomit, že způsob využívání takových objektů bývá výrazně jiný, než byl před padesáti, nebo sto roky. Počínaje způsobem využívání daného objektu, přes jeho vybavení, až po výraznou změnu způsobu vytápění.

Často slyším námitku, že i babička na Starém bělidle měla taky ve světničce dřevěnou podlahu.

Ano měla, ale jakou. Tak především, lyžiny byly položeny na kamenných, nebo zděných sloupcích, prkna byla položena nasráz, nebyla lakována a ve světničce se denně topilo v kamnech.

V obvodovém zdivu, pod úrovní podlah, byly větrací otvory, kterými proudil vzduch. V případě, že pouze vyměním trámce a položím palubky, s následnou povrchovou úpravou lakem, můžu počítat s tím, že se brzy seznámím s nezvaným návštěvníkem, dřevomorkou domácí.

Ochrana dřeva

Mimo nutnosti dodržet základní pravidla (jak již bylo uvedeno), je vhodné každý dřevěný stavební prvek preventivně ošetřit. V současnosti je na našem trhu řada chemických prostředků k tomu určených. Liší se nejen svou kvalitou, ale také určením. Jsou přípravky určené především na ošetření již napadeného dřeva a jsou přípravky na preventivní ochranu. Vyznat se v nich vyžaduje hlubší znalosti chemie, ale také biologie jednotlivých škůdců. A to bohužel u většiny tesařů, pokrývačů i natěračů postrádám. Velmi často je setkávám s nabídkami typu „my Vám to natřeme tím zeleným”, nebo názory rádobyodborníků, že to stejně nemá význam a účinkuje to pouze chvíli.

Opravdických odborníků, kteří vědí, jak a co kde použít není mnoho. Ale jsou. A jejich práce není často dražší, než práce laiků.

Samostatnou kapitolou je taktika a filozofie výrobců přípravků. Jejích snaha prodat co nejvíce je pochopitelná. Podporovaná pořady typu Receptář, nebo Pták Loskuták cílené na charakteristickou českou snahou o kutilství v nás může budit dojem, že to není nic složitého. V podstatě půjdu, koupím a natřu. Vlastnictví ostrého nože z nás ale také nedělá operatéra. A tak je nezřídka stává,že svépomoc může být drahý pokus, s nejistým výsledkem.

Represivní zásah

Stavební prvky, které jsou napadeny dřevokazným hmyzem je možné ošetřit několika různými postupy. V podstatě je dělíme na fyzikální, chemické a hospodské moudrosti.

Fyzikální postupy

Jejích účinek je založen na schopnosti larev snášet vysoké teploty. Při jejích přehřátí (nad 55 °C) dochází k usmrcení.

• Termosanace – dlouhodobé ohřívání dřeva v teplém prostředí. U staveb je provádí tak, že se do utěsněného požadovaného prostoru vhání horký vzduch o teplotě nad 100 °C.

• Mikrovlnné záření – pracuje na principu absorbce energie některými materiály (mikrovlnné trouby). Veškerá voda obsažená v ozařovaném materiálu, včetně vody v tělech larev hmyzu a hmotě dřevokazných hub, se postupně ohřívá a po překročení určité hranice dochází k inaktivaci nežádoucích organizmů. Nebezpečím je však současný ohřev kovových materiálů (hřebíky, šrouby) a tím i riziko nárůstu jejich teplot a nebezpečí požárů.

Pomocí těchto technologií je možno biotické škůdce zlikvidovat. Nemají ale preventivní účinnost.

Chemické postupy

Používají se především v případech napadení dřeva hmyzem. Přípravky určené k takovýmto zásahům obsahují různé insekticidy. Některé působí požerově, jiné i dotykově. Jednotlivé přípravky se od sebe navzájem dost liší. Nejen složením, ale také vhodnosti aplikace. Výběr přípravku je podmíněn druhem a rozsahem napadení, zvolenou technologií a mnoha dalšími faktory. I sebelepší přípravek, je-li nevhodně použit, nezaručuje požadovaný efekt.

• Povrchové ošetření – Nanesení chemického přípravku na povrch materiálů postřikem, nátěrem, nebo namáčením, má úspěch pouze tehdy, když se jedná o napadení povrchu. Průnik účinného roztoku do dřeva je u vodních roztoků (a ty se používají nejčastěji) pouze několik málo milimetrů. V hloubce zavrtanou larvu to nezasáhne. Přípravek rozpuštěný v lihu, benzinu, či jiném podobném rozpouštědle proniká hlouběji. A proto je, například u napadení trámů tesaříkem krovovým, výsledný efekt diskutabilní.

• Tlaková injektáž – Jedná se o dosud nejúčinější technologii, u které je naprosto reálné počítat s efektivitou inaktivace minimálně 90 % larev v průběhu následujících šesti měsíců.

Preventivní ochrana dřeva

Preventivní ošetření dřevěných stavebních materiálů by mělo být neodmyslitelnou součástí každé stavby. Aby však splňovalo požadovaná kriteria, musí být provedeno odborně a zodpovědně. Ne vše, co je zelené (hnědé, žluté) však tyto podmínky splňuje. A jaké ty podmínky jsou?

• Dodržení minimálního požadovaného množství účinné látky na jednotku plochy.
• Důkladné ošetření nejen viditelných ploch, ale také prasklin.
• Zamezení vyplavení přípravku z povrchu dřeva v době od ošetření až do zabudování (skladování).

Nejčastější závady

1. Na pilách je máčením „impregnováno” ještě mokré řezivo.
2. Nedodržení požadované koncentrace roztoku. Ať již neúmyslné, nebo namáčení v zelené vodě.
3. Po sestavení vazby se vytvoří mnoho výsečných prasklin, které nejsou ošetřené.
4. Nevhodně zvolená aplikace, například válečkem, nátěr hotové konstrukce štětcem apod.
5. Nedostatky vzniklé z neznalosti, či nevědomosti. Dotyční nemají ani základní znalosti chemie a biologie. Takže v podstatě nevědí co a proč dělají.

Kvalita mnoha současných přípravků, určených k preventivní ochraně dřeva proti biotickým škůdcům umožňuje, pakliže jsou správně použity, garantovat ochranu jako dlouholetou. Někteří výrobci uvádějí u svých produktů účinnost neomezenou.

To ovšem za předpokladu dodržení všech požadavků. Aplikační firmy, které si jsou jisty kvalitou své práce, požádaly o certifikaci Výzkumný a vývojový ústav dřevařský. Jejích seznam je možné najít na stránkách VVÚT. Několik dalších firem kontrolují dodavatelé (výrobci) přípravku.

A desítky dalších to „nějak” provádí. Jejich cílem je nabídnout odběrateli požadované „zelené” řezivo.

U dodatečného ošetřování stávajících konstrukcí je situace obdobná. Tuto práci nabízí celá řada firem. Mohou to být odborníci na dezinfekci a dezinsekci, mohou to být tesaři, pokrývači, nebo malíři. Ti první musí o hmyzu, plísních, dřevokazných houbách a chemických přípravcích něco vědět. Většina ostatních považuje ochranu dřeva za běžný nátěr, nebo postřik.

Na závěr několik rad z restaurace Na Růžku

Máte v krovech brouky? Nasbírejte na podzim žaludy, rozsypte je na půdě, oni do nich nalezou.

Kupte si hovězí krev, přidejte vápenné mléko, pepř a pálivou papriku. Je to lepší, než to co prodávají v drogerii. Tak to dělal náš děda.