Dřevostavby a otázky udržitelného rozvoje
Při Stavebních veletrzích Brno 2002 se konala mezinárodní konference Dřevo - stavební materiál třetího tisíciletí. Konference proběhla v rámci stejnojmenného projektu, ve kterém spojili své zájmy stavbaři a producenti dřevní hmoty s cílem posílit povědomí široké veřejnosti o materiálu, jenž provází lidstvo po celou jeho existenci.
S rozvojem nových stavebních materiálů a technologií bylo dřevo zatlačeno do ústraní. Zejména průnik technologií výstavby cihlových domů působil jak na změnu tradice výstavby, tak také na měřítko hodnocení. Pouze masivní zděný dům byl vnímán jako trvalý a plnohodnotný, na dřevěný dům se pohlíželo jako na dočasný, zvláště ohrožovaný požárem, velmi levný - tedy méně hodnotný. Přinášel také ekonomické nevýhody. Na rozdíl od domů cihlových byl méně zatížitelný hypotékami a majitelé dřevostaveb museli vydávat vyšší příspěvky na pojištění proti požáru apod. Předsudky bohužel přetrvávají dodnes. Snaha o vyšší využívání dřeva ve stavbách by měla být naplňována cílevědomým hledáním cest ve spolupráci všech zainteresovaných institucí.
V současné době, kdy se do popředí obecného zájmu dostává otázka trvale udržitelného rozvoje života, posuzují se především otázky spotřeby paliv, energií, životnost ložisek uhlí, ropy a zemního plynu, rud i silikátových surovin, využívání druhotných surovin a zacházení s odpady. Tím se také otevřely nové možnosti pro rozšíření využití dřeva jako stavebního materiálu. To vše je velkou výzvou zejména pro architekty a projektanty. Dvouleté období trvání projektu »Dřevo - stavební materiál třetího tisíciletí« dokazuje, že stále více stavebníků a investorů sází na tento přírodní materiál. Vedle technických kvalit, mnohonásobných možností použití, dobrého poměru cena – výkon, přináší výstavba dřevěných domů vysokou hodnotu bydlení. Dřevo je hygienicky nezávadné a vytváří zdravé bytové poměry, což je pro mladé rodiny jedním z rozhodujících kritérií.
Dřevo je nejvýznamnější dorůstající materiál a surovina. Téměř 200 let se v našich lesích hospodaří podle principu trvanlivosti, to znamená, že naroste více než se sklízí. V poměrech ČR je přírůstek dřevní hmoty více než 20 mil. m3 za rok vyšší než celková těžba. Přitom jsou chráněny rostliny a zvířectvo i země a vodstvo, chrání se mnohotvárnost naší přírody. Během růstu odejímá strom atmosféře velká množství skleníkového plynu CO2 a odevzdává ho ve formě kyslíku. Každý výrobek ze dřeva prodlužuje tuto akumulační účinnost, proto je využívání dřeva ve vysoké míře potřebné pro ekologickou rovnováhu.
Stavby na bázi dřeva vynikají dobrou tepelnou ochranou a s tím spojenou úsporou energie. Ve střední Evropě s menším slunečním zářením a výrazně se střídajícími vnějšími teplotami mají smysl konstrukce z materiálů podporujících rychlou regulaci teploty. Dřevo toto kritérium splňuje, má nízkou tepelnou vodivost spojenou se zvláštním způsobem tepelné akumulace. Obecně platí, že při chladném počasí se musí klesající povrchová teplota vnějších stěn kompenzovat zpravidla zvýšenou teplotou vzduchu v místnosti. Protože dřevo špatně vede teplo a reaguje tak jen velice zdráhavě na chladnější vnější teploty, postačuje pouze minimální ohřev vzduchu pro dosažení komfortní povrchové teploty. Klima v místnostech dosáhne příjemné hodnoty zřetelně rychleji, než v domech ze zdících materiálů. Proto jsou technologie na bázi dřeva využívány pro konstrukce nízkoenergetických domů a domů pasivních.
Bdělý, se životním prostředí obeznámený spotřebitel se také zajímá, jak to ve stavbách na bázi dřeva vypadá s neviditelným ionizujícím zářením. I v tomto případě předčí stavební technologie na bázi dřeva klasické zdící materiály. Dřevo není prakticky radioaktivní a vykazuje pouze záření na úrovní přirozeného pozadí, což je podstatně méně, než u mnohých minerálních materiálů. Dřevěnou podlahou bez dodatečného obkladu se minimalizuje elektrické nabití lidského těla.
Překvapujícím zjištěním pro laika je, že dřevo je aktuální stavební materiál z pohledu požární ochrany. Hořící dřevo vykazuje příznivé vlastnosti, protože vznikající dřevěné uhlí tvoří přirozenou izolující vrstvu a chrání nepoškozené dřevo před dalším rozpadem a ztrátou pevnosti. Správnou kombinací vrstev stavebního dílce umožňují technologie na bázi dřeva dosažení optimální požární odolnosti. Nosné stěnové prvky splňují díky oboustrannému obložení sádrokartonovými nebo dřevotřískovými deskami a výplní meziprostoru izolací základní požadavek požární ochrany F-30-B. Pomocí dodatkového obložení sádrokartonovými požárně ochrannými deskami se dají bez problémů docílit dostačující požární odolnosti pro dělící příčky bytů, budov rodinných domků i víceposchoďových dřevěných staveb. Tam, kde splňují dřevěné díly nosnou funkci, postačuje pro dosažení požadavků požární ochrany volba větších průřezů. V zámoří, zvláště v Kanadě a USA, se stavějí 5-ti až 7-patrové bytové komplexy ze dřeva uvnitř měst, což dokládá vysokou konstrukční a požární odolnost příslušné technologie.
Na závěr slova klasika světové literatury o využití dřeva ve stavebnictví Evropy konce 19. století:
„Nikdy jsem neporozuměl tomu, proč Němci, kteří mají ve svých lesích tolik dřeva, stavějí domy z cihel. Ale když jsem zjistil, jaké množství lázní na léčení revmatických nemocí je v Německu, vidím, že Němci v těchto vlhkých a studených domech žít musejí. Kde by potom dostali revmatické nemoci, aby si je mohli ve svých lázních léčit?“ (Mark Twain, Cestování v Německu)
