Editorial: Místo uhlí seno

16. února 2005 vstoupil v platnost Kjótský protokol, který usiluje o snížení emisí oxidu uhličitého do ovzduší a zastavení globálního oteplení. Bezmála sedm let ležel jen na stole a ožil, až když se k jeho myšlenkám přihlásilo Rusko, čímž se naplnila „spouštěcí“ podmínka (aby s Protokolem souhlasily země, které dohromady vypouštějí aspoň 55 % celosvětových emisí CO₂).
Pro většinu zůstal 16. únor 2005 asi nepovšimnut, někdo jej aspoň zaznamenal. A pro jiné byl něco jako výstřel z Aurory a povel k útoku. To platí o ekologických aktivitách, které kampaňovitými akcemi nutí průmyslové země a podniky, aby do poloviny století srazily emise CO₂ o 80%. Jinak se - např. podle WWF (Word Wide Fund - Světový fond, viz www.wwf.org) - zvýší teplota planety až o 5,8 °C a život na zemi zajde. Už když stoupne stření planetární teplota o 2 °C (měřeno od teploty před průmyslovou revolucí), Země vážně onemocní horečkou, poučuje WWF. Tak jako člověk, jehož tělesná teplota stoupne na 39 °C. Tyto emotivní akce zapalují stamilióny a ženou svět ke zbrklým a hloupým činům, které se neobejdou bez chaosu a rozvratu. Chaos, ani drastický pokles CO₂ ovšem planetu (ani horké hlavy) nezchladí.
Takto postupuje WWF proti „hříšníkům“: Vláda státu Victoria v Austrálii zvažuje protáhnout provoz uhelné elektrárny v Hazelwoodu o 21 let až do roku 2030. WWF má tuto elektrárnu za nejšpinavější v Austrálii, protože vypouští 17 megatun oxidu uhličitého za rok (tolik, co 20 milionů aut). „Úplně to maže závazek místní vlády snížit emise. Je na nás, abychom premiérovi Bracksovi (Steve Bracks, premiér státu Victoria, Austrálie) řekli, že to není dobré. Jsou i zelené alternativy a on je MUSÍ začlenit. Potřebujeme vaši pomoc,“ volá WWF z internetu, „klikněte zde a pošlete premiérovi fax.“ Kdo klikne, odešle premiérovi text, který ho sugestivně vyzývá, aby elektrárnu zrušil nebo v ní nechal pálit rostlinstvo. Poučné pro naše elektrárny. Jenže s máslem na hlavě chodí i zbylá část lidstva. Co vlastně přineslo období připrav k Protokolu od památné konference v Rio de Janeiru 1992? Možná zjištění, že dary přírody jsou velké, ale nikoli nevyčerpatelné. Že se příroda ne vždy dokáže bránit lidské bezohlednosti a marnotratnosti. A že čerpat dary přírody a být přitom šetrný k ní i k sobě, není snadné. I když člověk chce bránit přírodu, i když ví, že je lepší cesty než dolovat uhlí, zemní plyn atd., pálit je a zplodiny odhodit do ovzduší, i když je poučen a zná správné řešení, nemusí na to jednoduše mít. Přestavba dnešní průměrné bytové jednotky na energeticky pasivní provoz stojí statisíce, možná miliony. Přiblížení se České republiky požadavkům nižších emisí CO₂, jež si vytkla do roku 2010, stojí 80 mld. Kč. Snížení emisí a změna struktury výroby energie, které si vytyčila Evropa do roku 2012, přijde na 200 mld. EURO. Ani průměrný jedinec, ani Česká republika, ani Evropa na to nemají, a proto vytčené cíle asi nesplní.
Vesmírný pozorovatel by o lidech možná vyslal poselství: „Nejsou tak hloupí, jak vypadají. Dokáží sestavit důmyslné stroje, zvládají složité výpočty a vyrvali přírodě mnohá, pro ně užitečná tajemství. K problémům nalézají řešení. Mohli být mnohem dál, jenže jsou líní a neukáznění. Stále žijí jen z dotací vesmírné energie, aniž by vesmíru co vraceli. Mezi sebou pořád kupčí a když který neurve, co si umane, hádají se a nedělají pro budoucno nic. Většinu z nebeských darů tak raději utopí v obžerství nebo planě rozptýlí do prázdnoty. ...“
(Omlouvám se čtenářům, že jsem se na závěr nechal inspirovat vědeckofantastickými povídkami, které jsem kdysi čítával.)