Elektrárna v bytovém nebo rodinném domě
Menší distributor elektřiny z Hamburku, společnost Lichtblick, a výrobce motorů VW hodlají v příštích měsících a letech realizovat neobvyklý plán, který by mohl zamíchat nejen německým energetickým trhem. Chtějí totiž vybavit desítky tisíc bytů a budov vysoce účinnými a výkonnými minielektrárnami, píše Frank Dohmen v článku, který vydal Der Spiegl č. 37/2009.
Šéfové velkých distributorů energie se zatím malému konkurentovi, společnosti Lichtblick, smějí. Říkají: „půl milionu zákazníků, kteří si vyberou dodavatele zelené elektřiny z Hamburku, to zní dojemně.” Společnost Lichtblich se podle nich pohybuje na okraji trhu a zdá se, že pro zavedené elektrárenské firmy nepředstavuje nebezpečí.
Domácí elektrárna
Jenže to by se mohlo změnit. V nejbližších dnech (psáno v září 2009) bude prezentovat šéf firmy Lichtblick Christian Friege nový obchodní záměr, který by měl zamíchat nejen německým energetickým trhem. Dokonce i pro velké nadnárodní energetické společnosti s velkou přenosovou centrální soustavou může být tento plán v budoucnu nepohodlný. Společnost Lichtblick totiž nebude jen prodávat ekologickou zelenou elektřinu nebo plyn. Chce – deset let po svém vstupu na trh – také energii vyrábět a to zcela neobvyklým způsobem a s neobvyklým partnerem.
Manažeři z Hamburku ale nehodlají stavět vlastní turbínové, větrné nebo solární elektrárny. Místo toho v příštích měsících a letech vybaví desítky až stovky tisíc bytů a budov vysoce účinnými a výkonnými minielektrárnami, které navíc poskytnou jejich obyvatelům veškeré potřebné teplo pro ohřev vody a vytápění. Přepočteno na peníze, jde asi o miliardu dolarů na trhu. To představuje dvě velké jaderné nebo uhelné elektrárny. Tak ambiciózní je to cíl.
Ovládání datovou sítí
„V závislosti na potřebách a tržních podmínkách,” říká manažer Lichtblicku Gero Lücking, „může být 1 000, 10 000 nebo 100 000 kogeneračních jednotek na zemní plyn velmi rychle pospojováno prostřednictvím přenosové sítě do jakési virtuální elektrárny.” K úspěchu má přispět i vysoce inteligentní ovládání malých elektrostanic, které budou spojeny a ovládány datovou sítí.
Je to vlastně jednoduché, jako všechny velké nápady: obrovské množství elektřiny může být vyrobeno a dodáno do lokální sítě i bez dlouhé objížďky přímo z domovních kotelen. To, co zní jako pohádka, je v posledních měsících už testováno nejen v oblasti Hamburku. Lichtblick v realizaci tohoto plánu úzce spolupracuje s prestižním a renomovaným partnerem, výrobcem automobilů a motorů VW ve Wolfsburgu.
Vysoká účinnost
Byli to právě inženýři z VW v Salzgitteru, kteří během několika uplynulých let spustili výrobu vysoce účinných kogeneračních elektráren. Proč právě oni? Vysvětlení je prosté: „Mnohé z toho, co je potřebné pro výrobu minielektrárny,” řekl manažer VW Rudolf Krebs, „je potřeba i při výrobě moderních automobilů.” Jádrem celého zařízení bude motor z VW Golf na zemní plyn, který pracuje s maximální efektivitou. Díky inteligentní technologii a přímému využití tepla pro vytápění a ohřev vody, je úhrnná účinnost VW motorů ve výrobě tepla a elektrické energie zhruba 94 procent.
Pro srovnání: jaderné elektrárny mají účinnost v průměru o 30–40 procent vyšší než standardní uhelné či plynové. U velmi moderních, se energetická účinnost pohybuje mezi mezi 40 a 60 procenty.
Že se ve výrobě domovních kogeneračních zařízeních nabízí docela slibný produkt, je předákům motorárny VW už dlouho jasné. To, co manažerům VW až dosud chybělo, aby zahájili regulérní výrobu, jsou detailní znalosti trhu s elektřinou a komplexní představa o tom, jestli relativně dražší zařízení (asi 20 000 eur) trh masově akceptuje.
Přesně to poskytla firma Lichtblick. „Koncept specialistů z Hamburgu byl tak přesvědčivý,” vzpomíná generální ředitel VW Werner Neubauer, „že přiměl vrcholový management ve Wolfsburgu k přijetí výjimečného řešení.” Ještě tento týden (v září 2004, pozn. red.) chtějí VW a Lichtblick uzavřít rámcovou exkluzivní smlouvu na výrobu a prodej minielektrárny. Nejméně 10 000 za rok jich bude brzy procházet výrobními pásy v Salzgitteru. „Na trhu s elektřinou,” domnívá se hlavní šéf firmy Lichtblick Friege, „to bude skutečná revoluce.” Samozřejmě za předpokladu, že tento koncept skutečně zabere a najde se dostatek zákazníků, kteří jsou připraveni, tzn. mají peníze a sklep pro umístění domácí elektrárny.
Způsob financování
Zajímavé budou domácí elektrárny také pro bytová družstva nebo vlastníky, kteří uvažují o náhradě zchátralého vytápění. Za pevnou sazbu ve výši přibližně 5 000 eur zlikvidují technici Lichtblick staré tepelné zdroje a nahradí je VW kogenerační jednotkou včetně akumulace tepla, datových a silových rozvodů. S údržbou a opravami se zákazníci nebudou muset zabývat. Navíc zaplatí společnosti Lichtblick pouze za skutečnou spotřebu tepla pro vytápění a ta by měla být výrazně levnější než ekvivalentní množství plynu. Dokonce Lichtblick naopak zaplatí majiteli domu nájemné za užívání sklepu, což by na konci každého roku mělo být „ekologickou prémií k zisku” pro zákazníka. Prodaná elektřina pak bude použita pro financování celého systému. Přesněji řečeno: díky jemnému a přesnému ovládání a trvalému dohledu nad těmito zařízeními ve sklepích zákazníků pomocí Internetu bude jejich provoz optimalizován tak, aby byli zákazníci podle potřeby zásobeni teplem a teplou vodou, a zároveň bude uspokojována i poptávka po elektřině.
„Tak například vždy, když miliony větrných turbín v Německu nebudou mít dostatek větru a do centrální sítě budou dodávat málo elektřiny nebo žádnou, pak,” řekl Gero Lücking, „může firma Lichtblick velmi rychle reagovat a dodávat elektřinu z velkého množství jednotek instalovaných po celé zemi do sítě.”
Chystaná velká výstavba elektráren na bioOZE by tak mohla dostat trhlinu. Vzhledem k rychlé reakci malých domovních elektráren by tyto mohly bez větších rizik zásobovat rozvodnou síť zelenou elektřinou mnohem více, než je plánováno. A úřadující velcí dodavatelé energie, investujících do nových ekologických energií, by mohli zaznamenat citelnou ztrátu.
Poznámka: Z německého originálu Frank Dohmen: Kraftwerk für der Keller, Der Spiegl 37/2009 volně přeložil Jiří Hejhálek