Eurookna a dveře od společnosti MATRIX
Téměř patnáctiletá zkušenost s výrobou eurooken a dveří řadí společnost MATRIX, a.s. mezi přední výrobce této komodity na českém trhu.
Vývoj v celé průmyslové sféře rychle postupuje vpřed. Společně s tím se stále zvyšuje i kvalita oken a dveří. MATRIX, a.s., vědom si nezbytnosti trvalé péče o spokojenost zákazníka, uplatňuje u svých výrobků bezprostředně všechny významné inovace, které se objeví na trhu a které zlepšují jejich užitnou a estetickou hodnotu. A tak se rychle stává standardem to, co loni bylo nadstandard:
- sklo s tepelnou prostupností U = 1,1 (plněno Argonem)
- Ni, Ti, Cd kování ROTO NT (s vyšší únosností)
- okapnice Donau s plastovým přechodem (ke snížení rosení skel)
- nerezové thermo rámečky TGI
- elastické lazury Rhenocoll s UV filtrem
Dřevo je stavebním materiálem používaným od pradávna, ale jako surovina pro výrobu oken se stalo prakticky až s příchodem renesance.
Okna a dveře jsou nedílnou součástí našich domovů, společenských, ale i pracovních prostor. Z historického hlediska je okno (jako stavební otvor) známo již od prvopočátků stavitelství. Nejdříve byly otvory zakrývány různými kůžemi, koberci nebo jiným přírodním materiálem. S postupem doby a rozvojem řemesel se začalo používat sklo jako výplňový materiál, tím však vznikaly další problémy, a to jak sklo v otvoru upevnit. Nejvhodnějším materiálem pro osazení skleněných tabulek se nakonec ukázalo dřevo a to díky snadné opracovatelnosti, ale také relativně dlouhodobé stálosti. Dovolte mi uvést stručný přehled o vývoji tohoto stavebního prvku:
Románské stavby – z této doby jsou bohužel dochována pouze ostění ve zděných stavbách, vědomosti o výplních jsou mizivé.
Gotické stavby – známa jsou pouze chrámová okna, zasklívaná do tesaných kamenných ostění barevně s olověnými spoji pomocí kovaných nosníčků, a také obdélná kamenná tesaná (výjimečně dřevěná trámková) ostění profánních (světských) staveb.
Pozdně gotické a renesanční stavby – trvá starší zasklívání chrámových oken s kružbami, jinak tvoří základní zasklívací materiál pro všechna okna skleněná kolečka – terče, terčíky (s projmutými trojúhelníky v mezerách mezi kolečky), s olověnými spoji a vyztužováním pomocí kovaných nosníčků. Plochy nečleněných okenních křídel mohly tudíž být poměrně velké, zasklení se zasouvalo do drážky v rámu křídla při jeho sesazování.
Barokní stavby – základní zasklívací materiál tvoří šestiúhelníky, do plochy nadále spojované a vyztužované tradičním způsobem pomocí olověných profilovaných pásků a kovaných nosníčků. V průběhu 18. století dochází k postupnému přechodu k větším obdélným tabulkám. V závěru 18. století nastupuje u oken náročnějších staveb příliv inovací (druhé vnější okno, počátky používání tmelů při zasklívání).
Klasicistní stavby – při velikosti tabulek 40 x 30 cm je okno běžně dvoukřídlové šestitabulkové, při větších velikostech otvorů s větším počtem tabulek, resp. křídel. V náročnějších novostavbách okna od počátku dvojitá, s počátkem ústupy vnějších oken za líc průčelí.
2. polovina 19. století – typické okno se zvětšuje do velikosti 1 x 1,5 m s poutcem v horní třetině, ve 3. čtvrtině 19. století s členěním čtyřkřídlovým a šestitabulkovými, později trojkřídlovým (typu T) s horním výklopným křídlem. V obytných stavbách se ustaluje „špaletová“ formace dvojitých dovnitř a ven otvíravých oken. Běžně se již užívá upevňování skel pomocí tmelu a zapuštěné závěsy křídel.
Současnost
Rozvoj nových technologií přináší i nové materiály do výroby oken, plasty a hliník, ale pro mnoho lidí stále zůstává v popředí dřevo. Plasty, jak už víme z krátké historie jejich použití, zanechají velice sympatický první dojem, ale co zbude z těchto oken po padesáti letech (jak deklarují jejich výrobci životnost) zatím nelze s přesností určit. Stačí se podívat na automobilové dílce z plastů. Po určité době, vystaveny povětrnosti, takzvaně „stárnou“. Stávají se křehčími a jejich „lesk“ vadne. Nezanedbatelnou nevýhodou je i špatné začlenění plastů do přírodních procesů rozpadu. Se vším, co z přírody pochází, si také sama příroda poradí, ale co s plasty? V okolí velkých, ale i malých sídel se hromadí haldy plastu. Vyspělé státy dokáží plasty recyklovat, ale tímto se opět vracíme k otázce: Jaká je životnost plastových oken? 50 let – ještě jsem je neviděl.
Naproti tomu je dřevo dokonale recyklovatelný materiál, který příroda velmi snadno vřadí do svého látkového koloběhu. Dožilé dřevěné konstrukce vřetně okenních rámů a dveří lze navíc pohodlně využít jako palivo. Je také známo, že dřevní hmota vyrůstá do těžebné velikosti rychleji, než kolik se dřeva vytěží. Shrnuto: dřevo je obnovitelná surovina, jíž je na rozdíl od ropy dostatek.
Příznačné je také užití kresby dřeva na plastových profilech, to svědčí o zvyšujícím se zájmu o přírodně identický vjem dřeva. Lze namítnout, že plast je levnější. Jenže toto tvrzení už neplatí obecně a cenový rozdíl mezi okny z plastu a ze dřeva se smazává s tím, jak jsou vyvíjeny stále složitější profily, aby se u plastových oken docílily srovnatelné vlastnosti se dřevem.
Dřevěná okna jsou stále špičkou mezi tím, co existuje a tomu se podřizuje i jejich ochrana vůči povětrnostním vlivům. Při správné údržbě (a té se bohužel nevyhnete ani u plastů) opravdu vydrží 50 let. Stačí se podívat na stavby našich dědů, mnoho z nás tyto okna stále má. Samozřejmě dřevo jako přírodní materiál podléhá vnějším vlivům. Tomu se však snaží zabránit stále inovované krycí lazury. V současnosti jsou používány ekologické, vodou ředitelné lazury, vyznačující se vysokým stupněm elasticity, která zaručuje dokonalé krytí i v případě rozměrových změn vlivem povětrnosti. Tyto lazury již obsahují příměsi k ochraně před UV zářením, které jako jeden z přírodních činitelů mělo velký vliv na stálost dřevní mikrostruktury. Při správné údržbě a ošetření se životnost stále prodlužuje.
Budoucnost
Nejnovější trendem se snad v budoucnu stane tzv. “platonizované dřevo“. Jedná se o dřevo upravené kombinací tlaku a teploty bez použití chemických ošetřovacích přípravků, jehož životnost podle laboratorních zkoušek je až 25 let bez změn ve struktuře a fyzikálních vlastnostech. Po finálním opracování získává tento materiál hedvábný lesk. Zatím jedinou nevýhodou takto upraveného dřeva zůstává vysoká energetická náročnost výroby. Z příkladů užití můžeme zmínit úpravu břehů při opravách plavebních kanálů v Holandsku, kde se tento materiál báječně osvědčil i při přímém styku s vodou.
Ten, kdo má blízký vztah k přírodě, může zůstat klidný. Všichni, kdo mají něco společného se zpracováním dřevní hmoty, opravdu vyvíjejí velké úsilí při sladění výroby, technických požadavků na otvorové výplně a jiné dřevěné konstrukce a nejvyšších ekologických standardů (od vysazování nových porostů až k minimalizaci účinků použitých konečných krycích prostředků na životní prostředí). Bohužel při této činnosti stále zůstává pozadu třetí svět, ale i některé zámořské velmoci. Doufejme, že vlivem průzkumů v oblasti globálního oteplování dojde pokrok v oblasti ochrany životního prostředí do fáze, které je nyní nastolena v Evropě.
Dá se tedy říci, že použití dřeva jako konstrukčního materiálu je stále nejvýhodnější a nejšetrnější možnost, nehledě na estetickou kvalitu přírodního materiál.
