Finalizace železobetonových konstrukcí a jejich oprav

Betonové a železobetonové konstrukce jsou po celou dobu své životnosti vystaveny působení okolního prostředí, které může být i v „běžných“ podmínkách vůči betonu, respektive cementovému tmelu, agresivní. V závislosti na intenzitě takového působení dochází ke zkracování životnosti konstrukce. Pro zachování projektované životnosti, nebo její prodloužení, je vhodné ošetřit povrch konstrukce prostředky tzv. sekundární ochrany.

Možnosti povrchové úpravy

Podle normy ČSN EN 1504 (Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových konstrukcí) lze ochranné prostředky rozdělit na tři skupiny. Jedná se o hydrofobní impregnace, impregnace a povlaky (nátěry).

Hydrofobní impregnace mění smáčivost pórů v betonu, nebo sanační maltě. Impregnace penetruje do podkladu a částečně uzavírá póry. Průměr pórů může významně snížit míru vnikání kapalin do povrchu konstrukce. Povlaky vytvářejí na povrchu konstrukce membránu, která uzavírá povrch konstrukce a její účinnost je ovlivněna délkou a průměrem transportních cest v daném nátěru.

Praktické použití

V současné době jsou s větší frekvencí používány konstrukce z tzv. pohledového betonu nebo zkrátka z betonu s přirozeným charakterem povrchu. To však může být problém z hlediska jejich trvanlivosti. I při použití vhodně zvoleného betonu pro dané prostředí (dle ČSN EN 206) může docházet k postupné degradaci konstrukce. Nejběžněji a nejčastěji se jedná o působení vzdušného CO₂ a cyklického působení mrazu. Obojí je spojeno s mírou nasycení konstrukce a potažmo vnikání vody do konstrukce.

Hydrofobizace

Pro konstrukce vzhledem „přírodního” betonu je nejvhodnější použití hydrofobizačních materiálů (např. FOBISIL extra W, nebo dalších materiálů z řady FOBISIL). V závislosti na druhu podkladu je po konzultaci s našimi techniky volena vhodná báze materiálu, která minimalizuje vnikání vody do konstrukce. Vzhledem k tomu, že jsou korozní procesy v cementem pojených materiálech spojeny s přítomností vody v konstrukci, může i jednoduchá hydrofobizace prodloužit životnost konstrukce. Moderní hydrofobizace jsou formulovány tak, že je možné je zařadit mezi impregnace i hydrofobní impregnace (FOBISIL extra W). Dochází k zúžení pórů a současně ke změně jejich smáčivosti.

Nátěry a nátěrové systémy

Vyšším stupněm ochrany lze nazvat použití nátěrů. Ty na konstrukci vytvoří film, jehož transportní cesty (póry) jsou užší a delší a průnik médií (kapalin i plynů) skrz tyto membrány je tedy znesnadněn nebo znemožněn. Opět se jedná o volbu materiálové báze. Tou mohou být akryláty s nejmenšími bariérovými vlastnostmi, silikony, nebo nejúčinnější epoxidové (BETOFIX SW) či polyuretanové pryskyřice (systém PURFLOOR). Báze mohou být i kombinované (např. silikon akrylát BETOSIL W).

Nátěry a nátěrové systémy jsou využívány zejména v případech, kdy je nutné sjednotit povrch vzhledově, nebo se předpokládá zvýšená agresivita okolního prostředí. U nátěrových systémů je potřeba vzít v úvahu i skutečnost, že může docházet k případnému poškození konstrukce mrazem. Úplné uzavření konstrukce nebo výrazné omezení může u některých druhů konstrukce způsobit „hromadění” vody pod nátěrem a následné riziko odmrznutí podkladu a následné odpadnutí nátěru i s podkladem.

U nátěrů je tedy nutné sledovat tzv. ekvivalentní difúzní tloušťku nátěru pro průnik CO₂ (S_DCO2) a vodní páry S_DH2O). První z důvodu míry rizika karbonatace (ztráty alkality a následně koroze betonu) a druhou z důvodu rizika malé intenzity „dýchání” podkladu.

Systematický přístup k povrchovým úpravám

Vzhledem k tomu, že sanační zásahy nejsou ve všech případech realizovány celoplošně, je potřeba zvážit způsob sjednocení povrchu. Při použití nátěrových systémů se často stává, že jednotlivé části konstrukce mají jinou strukturu povrchu. V takové případě dochází k zvýšené spotřebě nátěru na hrubších částech, aniž by to bylo nutné z funkčních důvodů. Povrch konstrukce je proto často celoplošně „stěrkován”, upravován tenkovrstvými jemnozrnnými maltami (DENSOCRETE 555, DENSOFIX, DENSOFIX SF. Egalizací povrchu jemnozrnnými stěrkami dojde k vytvoření podkladu, na který je následně možné nanést rovnoměrnou vrstvu nátěru. Tím dojde k celkovému vyrovnání podkladu a současně i minimalizaci nákladů na nátěrový systém, který je obvykle řádově dražší než finalizační malta.

Závěr

Finalizace povrchu betonových a železobetonových konstrukcí se jeví jako snadná záležitost, kterou se docílí retuše na povrchu konstrukce. Ve skutečnosti je při povrchové úpravě možné významným způsobem ovlivnit funkčnost a celkovou životnost konstrukce. Podmínkou je zvážení pro a proti takové povrchové úpravě a také správná volba materiálové báze této úpravy. Současně je potřeba zhodnotit kvalitu podkladu a případně je možné jej finalizovat tak, aby byla optimalizován poměr „cena a výkon”.