Jak hodnotit sanační omítky

Názor k článku "Problematika sanací vlhkého zdiva - mýty a skutečnost", (Stavebnictví a interiér 10/2000).

Názor k článku »Problematika sanací vlhkého zdiva – mýty a skutečnost«, (Stavebnictví a interiér 10/2000).
V loňském roce vyšel v tomto časopise odborný článek Ing. Stanislava Lišky (KNAUF Praha spol. s r.o.) týkající se oboru sanačních omítek. Autor článku si „klade za cíl rozproudit opravdu otevřenou diskusi...“. Nejsem si jist, zda je tato věta míněna upřímně, pokusím se přesto zareagovat formou komentáře k jednotlivým odstavcům. Zmíněný článek neujasněností své vlastní argumentace eventuálnímu oponentovi úlohu usnadňuje, snad se mi podaří zůstat především ve věcné, odborné rovině. 

Projděme jednotlivé odstavce
»Zapomíná se na komplexnost řešení sanací«
Dovoluji si tvrdit, že tento odstavec, jehož nadpis prakticky nesouvisí s obsahem, je nechtěně velmi přesnou sebekritikou autorových odstavců dalších. Nejraději bych ho citoval celý. 

»Přeceňování směrnice WTA 2-2-91«
Zde je možno již polemizovat s konkrétními nepřesnostmi. WTA není společnost vytvořená „částí výrobců omítek “. § 3, čl. 1, stanov WTA říká: „Řádní členové jsou výhradně fyzické osoby, které jsou na základě své činnosti nebo vzdělání schopny aktivně prosazovat úkoly spolku“ a § 2, čl. 1 „Úkolem spolku je podporovat výzkum a jeho praktickou aplikaci v oblasti zachování a údržby stavebních děl a památkové péče a šířit praktické zkušenosti.“ Snad ještě dodávám, že problematika sanačních omítek rozhodně nepatří k zásadní náplni činnosti WTA, je pouze jednou z dílčích problematik jednoho z osmi referátů sdružení WTA.
Dále projděme autorovu analýzu situace významu WTA v zahraničí. Nejprve Německo. Na otázku jak je to s normou v SRN je odpověď opravdu prostá. Směrnice WTA 2-2-91 skutečně není normou. DIN 18550 ale v části 2 na str. 9 přímo odkazuje na použití směrnice WTA pro případ opravy vlhkého zdiva. Především je však směrnice všeobecně uznávána. Ale dobře, není to jednoznačné. Odůvodnění neexistence samostatné normy fungujícím „úřadem pro hospodářskou soutěž“ je však, myslím, poněkud suverénní. Naopak v Rakousku pan Ing. Liška platnou normu na sanační omítky nemůže popřít. (Automatický dotaz – Jak je to s ochranou hospodářské soutěže v Rakousku?) Neodpustím si citát: „Tam žádná tradice vývoje sanačních omítek nebyla, a tak situaci vyřešili zcela v duchu mocnářského konzervatizmu: mírně upravenou směrnici WTA 2-2-91 povýšili na úroveň státní normy.“ Já si nemyslím, že by na tom Rakušané byli tak zle. Názor tedy zřejmě vychází z bohatších zkušeností autora. Poznamenávám na vysvětlenou, že česká společnost KNAUF je stoprocentně vlastněna rakouskou KNAUF GmbH. 

»Současná situace v Česku«
Pokusil jsem se pochopit smysl nesourodých informací. Pravděpodobně jde o kritiku korupce ve veřejných zakázkách (jak s tím ale souvisí Trojský kůň?). To je určitě silné téma, myslím však, že WTA je v něm nevinně. Zároveň chápu tento odstavec jako konstatování, že KNAUF kriteria WTA nezajímají, neboť nabízí levnější a lepší omítky. Zde bych ale citoval firemní inzeráty a prospekty, např.: „Sanační malty KNAUF – PSS jsou zkoušeny v souladu s doporučením směrnice W.T.A. ....“ (prospekt sanační malty).
V návrhu na „vytvoření normy, která by měla za cíl především co nejvyšší kvalitu sanačního opatření ke spokojenosti zákazníka a nikoliv definici chemického složení a technologických postupů“ chybí rada, jak nejvyšší kvalitu bez exaktních technických požadavků zajistit.
Dále článek pokračuje prezentací jednotlivých omítek KNAUF, čímž vysvětluji svou v úvodu zmíněnou pochybnost.
Na závěr se pokusím o všeobecnější stanovisko. Získat objektivní přehled o kvalitě jakýchkoliv výrobků je věc komplikovaná. Jednou z možností je četba firemních článků nebo technických podkladů. Jejich cílem sice vždy musí být reklama na vlastní výrobky, nicméně porovnáním údajů si lze udělat alespoň částečný obrázek o jednotlivých materiálech. Proto je dobře, že takové články vycházejí. Navíc u mnou kritizovaného článku je nutno ocenit velkou míru otevřenosti.
Abych tento svůj závěr o cíli odborných článků nepopřel, dodávám, že sanační omítky firmy BAYOSAN, kde pracuji, jsou »fakt dobrý«.