Plastová okna – jak předejít rosení oken
Výměna oken ve starších budovách se v posledních několika letech stala téměř nutností. To je způsobeno zejména snahou snižovat tepelné ztráty a spotřebu energie. Moderní plastová okna však dnes již neplní pouze tepelně izolační funkci, ale zvyšují také bezpečnost a komfort našeho bydlení a v mnoha případech také příznivě ovlivňují vzhled budovy.
Počátky plastových okenních profilů sahají až do poloviny minulého století a výrobci neustále přicházejí s inovacemi a novými nápady, které zlepšují jejich technické vlastnosti i vzhled. Plastová okna jsou velmi populární především díky nenáročné údržbě, výborným tepelně a zvukově izolačním vlastnostem, snadnému ovládání a širokému spektru využití.
V dnešní době čím dál častěji diskutované otázky ekologie mají vliv také na nové trendy ve výrobě plastových okenních profilů. Ty se vyrábí z polyvinylchloridu (PVC), pro jehož ustálení používá většina výrobců stabilizátory na bázi olova. Z důvodu jeho škodlivosti se Evropská unie rozhodla jeho použití zakázat a všichni výrobci tak musí do roku 2015 olovo ze své výroby vyloučit. Někteří výrobci však již dnes používají stabilizátory na bázi ekologicky příznivého vápníku a zinku. Mezi takové firmy patří například Kömmerling, jehož okenní profily nesou označení GreenLine, právě z důvodu šetrnosti vůči životnímu prostředí a jejich plné recyklovatelnosti.
Plastová okna v praxi
Praktickým příkladem použití plastových oken je například projekt „Kompletní revitalizace panelového domu č.p. 1566-1568 v ulici Kosmické v Ostravě Porubě”. V rámci tohoto projektu došlo ke kompletní výměně plastových oken. Celý proces výměny a montáže oken včetně parapetů a žaluzií zastřešila společnost OKNO spol. s r.o., která má s výrobou a montáží plastových oken mnohaleté zkušenosti.
V ostravském projektu byla nejen z důvodu ekologické šetrnosti, ale také pro své vynikající tepelně izolační vlastnosti, použita právě okna z profilů značky Kömmerling – EuroFutur Classic v bílém provedení. Systémová řada okenních profilů EuroFutur je v segmentu okenních a dveřních systémů považována za jeden z nejflexibilnějších a nejekonomičtějších na trhu. V rámci této řady jsou uživatelům k dispozici systémy jak s dorazovým, tak se středovým těsněním.
Obr. 1: Pětikomorový okenní profil EuroFutur Classic se středovým těsněním, stavební hloubkou rámu 70mm a součinitelem tepelného prostupu je až 1,2 W/(m2K). Hluboká drážka umožňuje pojmout izolační skla až do hloubky 39mm.
Profil EuroFutur Classic je pětikomorový okenní systém s šířkou vestavěného rámu 70 mm, jehož součinitel tepelného prostupu je až 1,2 W/m2K. Technickou inovací tohoto profilu je zcela nově vyvinutá konstrukce vyztužení profilů s vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi. Hluboká drážka umožňuje pojmout nejmodernější skla až do hloubky 39 mm. Ve zmíněném projektu byla pro okna použita skla Glaverbel se součinitelem tepelného prostupu 1,1 W/(m2K). Okenní profil byl osazen celoobvodovým kováním MACO, které umožňuje různé kombinace otevírání a vyklápění ovládané jednou klikou s centrálním jištěním. Speciální povrchová úprava zaručuje vysokou a trvalou funkčnost kování.
Kvalitní spolupráce a montáž
Při výběru a montáži oken se vždy vyplatí přímá spolupráce s výrobcem okenních systémů, který může využít přímé podpory dodavatele daného profilového systému, s nímž má možnost konzultovat jakékoliv technické požadavky. Tímto způsobem probíhala také spolupráce značky KÖMMERLING s firmou OKNO spol. s r.o. na zmíněném projektu v Ostravě.
Ani nejkvalitnější okno nepřinese očekávaný výsledek, jestliže nebude dodržen technologický postup při zabudování do stavebního otvoru. Správně provedená montáž musí respektovat české normy, jmenovitě stavební zákon a energetický zákon, které odkazují zejména na požadavky tepelně technické normy ČSN 730540-2 – Tepelná ochrana budov. Instalace okna hraje velmi důležitou roli, a přestože správná instalace představuje 80 % veškerého úspěchu, bývá často podceňována. Je-li montáž provedena profesionálně, splní nová okna přesně to, co se od nich očekává. V opačném případě mohou přinést mnoho komplikací a nepříjemností.
Obvyklým postupem montáže, který je samostatně naprosto nevhodným řešením, je přichycení okenního rámu ke stavební konstrukci a následné vyplnění spáry polyuretanovou pěnou. Spára se poté začistí, a to zpravidla maltou nebo štukem. Užíváním vnitřních prostor totiž vzniká určité množství vodní páry, kterou je třeba odvádět ven. Použitá malta a pěna mají tzv. spojitou pórovitost a vodní pára je schopna procházet pěnou a omítkou tam i zpět. Jestliže uvnitř na-razí na kritickou teplotu rosného bodu, začne kondenzovat. Pěna začíná nasakovat, čímž se zhoršují tepelně izolační vlastnosti, a můžou vznikat skvrny v ostění, plísně či dojde k odpadávání omítky. Správný postup tedy vyžaduje, aby připojovací spára byla zevnitř interiéru utěsněna paronepropustně – například fólií, a zvenku uzavřená proti pronikání vody.
Jak předejít rosení oken
Za určitých klimatických podmínek se mohou skla, rámy nebo jiné díly orosit. Dochází k tomu především při kontaktu teplého vnitřního vzduchu o vysoké vlhkosti s vnitřními povrchy okenních rámů a zasklení, které mají nižší povrchovou teplotu. Relativní vlhkost v bytě je ovlivněna vegetací, vařením, mytím a v neposlední řadě také dýcháním a pocením lidí a zvířat. To probíhá vždy – na jednoho člověka připadá denně 2 až 3 l uvolněné páry dýcháním a pocením. Důležitým protiopatřením, jak lze rosení předcházet a vytvořit vyrovnané klima pro bydlení, je správné větrání. Pravidelné větrání vnitřních prostor zabraňuje vzniku nejen vysoké vlhkosti, ale následně i případnému růstu hub a plísní. To napomáhá k prodloužení životnosti nátěrů, povlaků, tapet, obložení stropů a stěn, podlahových krytin a také zařizovacích předmětů a záclon.
Stanovení, jestli při zadaných konkrétních podmínkách dochází k rosení oken EuroFutur (nebo oken s jinými parametry), si čtenář může provést sám pomocí programu Rosení oken v bytě a kdy nastane.
Nejlepším způsobem je krátké, ale intenzivní větrání, nejlépe průvanem při otevření všech oken (nárazové větrání). Délka větrání se liší v závislosti na vnější teplotě, zpravidla však postačí zhruba 5–10 minut. Příliš dlouhé větrání zbytečně ochlazuje vnitřní stěny a je nehospodárné. Větrání je třeba provádět 4× až 5× denně a během něj je vhodné vypnout vytápění. Trvale otevřená okna ve vyklopeném stavu nejsou pro účinné větrání někdy dostačující. Větrání by se mělo provádět výhradně pomocí venkovního vzduchu, protože chladný vzduch dokáže pojmout jen velmi malé množství vlhkosti, viz článek Difúze vodní páry v konstrukci [1] nebo výpočetní program Vlhkost vzduchu v bytě a související užitečné výpočty [2].
Po zavření oken se čerstvý vzduch zahřeje díky naakumulovanému teplu ve stěnách budovy za několik málo minut.
Literatura:
[1] Hejhálek, J.: Difúze vodní páry v konstrukci, Stavebnictví a interiér č. 3/2005, str. 16.
[2] Vlhkost vzduchu v bytě a související užitečné výpočty, Stavebnictví a interiér.
Související články
