Jak řešit větrání v nových i modernizovaných domech
Bolavým místem současné výstavby je špatný vnitřní vzduch. Při závodech za největším snížením potřeby energie se zapomnělo, že lidé v domech také dýchají. I když se to už ví, vzduch v těsných a uzavřených domech se tím nezlepšil. Projektant, který cítí s bydlícím, by měl v první řadě a bez ústupků vyřešit větrání. A až pak úsporu energie, ochranu tepla a další věci.
Vyhláška 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby je v části třetí, §8 Základní požadavky srozumitelná. Jejich seznam zní:
- mechanická odolnost a stabilita,
- požární bezpečnost,
- ochrana zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí,
- ochrana proti hluku,
- bezpečnost při užívání,
- úspora energie a tepelná ochrana.
Ochrana zdraví osob, dokonce i zvířat, zdravých životních podmínek a (místního a vnitřního) životního prostředí stojí o tři stupínky před úsporami energie a ochranou tepla. Pokud by projektant dal přednost důležitějšímu požadavku, tzn. bodu 3 před bodem 6, normální stavovský a zejména civilní soud by mu nejspíš dal za pravdu. Protože opačné pořadí (úplná ignorace zdraví) je společensky škodlivější.
Potřeba čerstvého vzduchu
Otázka zní, jak by se měl projektant popasovat s potřebou čerstvého vzduchu v obydlích. Podívejme se na následující chemickou rovnici (číselné údaje jsou v kJ):
Chemický děj, oxidace cukru, který vyjadřuje tato rovnice, je základní rovnicí života. Popisuje, jak živý organismus získává energii pro srdeční činnost, pohyb, práci atp., zkrátka svůj život. Ze 188,16 g cukru (glukosy) živý organismus vytěží – jeho spálením na vodní páru a oxid uhličitý – bezmála 1 000 kJ energie, přesně 996,168 kJ.
Další stránkou věci je, že s každou vdechnutou a spotřebovanou molekulou kyslíku organismus vydechne – jako spaliny – jednu molekulu vodní páry a jednu molekulu oxidu uhličitého. Dýcháním tedy člověk (a ostatní živočichové) ubírá molekul kyslíku a přidává dvojnásobek molekul plynných produktů spalování. Jinými slovy, objem kyslíku, který člověk spotřebuje, nahradí dvojnásobným objemem vodní páry a oxidu uhličitého. Člověk tedy svým pobytem nejenže ubírá kyslík v místnosti, ale zároveň místnost „nafukuje” o dvojnásobek spotřebovaného objemu kyslíku.
V novodobých těsných domech může být toto nafukování již významné. Především pak zcela zastaví infiltraci čerstvého vzduchu netěsnostmi dovnitř, protože dům je v režimu přetlaku a vydýchaný vzduch proudí jen ven, ale žádný čerstvý dovnitř.
Přistupme nyní k navrhování větrací aparatury. Na internetové stránce www.stavebnictvi3000.cz nalezne čtenář volně přístupný výpočtový program, do kterého zadá objem místnosti, váhu osob, intenzitu jejich činnosti (od spánku až do výkonnostního tělocviku) a požadovaný obsah oxidu uhličitého v místnosti v jednotkách ppm. Připomeňme si, venkovní vzduch má 400 ppm oxidu uhličitého, pro zdravé vnitřní prostředí se doporučuje 700 ppm, tolerováno ještě bývá 1 000 až 1 500 ppm. Vyšší hodnoty ppm jsou pro delší pobyt už nevhodné.
Turbowenty a zdravé vnitřní ovzduší
Turbowent je větrací zařízení, jehož venkovní část – otočná hlavice s aerodynamicky tvarovanými listy – je umístěna většinou na střeše. Od hlavice pak vede potrubí (šachtice) do větrané místnosti, které končí vyústěním ve větrané místnosti. O turbowentech jsme psali i v tomto časopise, v článcích [1], [2] a dalších. Turbowent, přesněji jeho střešní hlavice, se roztáčí silou větru. Vznikající podtlak, jehož velikost kromě síly větru závisí na průměru (velikosti) zařízení a jeho technické vyspělosti, má za následek zvýšení odtahu ve větracích šachticích, jimiž uniká, a je odváděn z místnosti ven vydýchaný vzduch s vyšším obsahem vodní páry a oxidu uhličitého. Zároveň se do místnosti infiltrací skrze okenní a dveřní netěsnosti dostává čerstvý venkovní vzduch. Regulace odtahu se provádí přímo v příslušných místnostech pomocí uzavíratelných mřížek.
Turbowenty přirozeně zajišťují i snadný odvod již zmíněného hromadícího se přebytku vodní páry a oxidu uhličitého, který vzniká dýcháním. Nabízejí nepřetržité větrání bez průvanu. Návrh turbowentů a určení jejich množství pro danou aplikaci by měly zohlednit počet bydlících osob, počet místností atp. Podstatný je jmenovitý výkon zvolených turbowentů. Tyto údaje poskytne jejich výrobce, respektive dodavatel.
Tab.: Intenzita větrání pro místnost 60 m3, osobu o hmotnosti 80 kg a pracovní činnost „psaní nebo čtení” při různých požadavcích na obsah CO2 ve vzduchu.
| Požadovaný obsah CO2 | Intenzita větrání | Jednotka |
| 700 | 103,8 | m3/h |
| 1 000 | 49,8 | |
| 1 500 | 28,2 |
Turbowenty a pasivní domy
Pasivní domy jsou v podstatě záměrně navrženy tak, aby jakékoliv přirozené větrání zvýšilo potřebu tepla na vytápění mimo definici „pasivity”. Dům s přirozeným větráním je tedy v nejlepším případě nízkoenergetický. Rozumný projektant by však měl navrhovat s vědomím, že přirozený je venkovní čerstvý vzduch, jehož obsah CO2 by neměl příliš přesahovat 400 ppm. Když už to není automatické, dům by měl mít aspoň možnost na zásah obyvatelů tuto hodnotu zabezpečit. Jednou z cest je aplikace turbowentů.
Literatura a zdroje:
[1] Hejhálek, Jiří: Nepřetržité větrání zdarma – to jsou turbowenty, Stavebnictví a interiér 12/2012, www.stavebnictvi3000.cz/c4058.
[2] Hejhálek Jiří: Trvalé, tiché a samočinné větrání bytů a bytových domů, Stavebnictví a interiér 7/2013, www.stavebnictvi3000.cz/c4652.
