Jak si v Čechách zajistit bydlení ve vlastním rodinném domku

V čísle 11/2000 byl publikován svým způsobem zajímavý článek Ing. Josefa Šandy „Jak si postavit v Čechách rodinný domek“. V jeho závěru autor poznamenal, že popsaný standard není vizí budoucnosti (to lze plně akceptovat), ale spíše současným technickým minimem. Kdyby se autor přidržel pouze technických hledisek, kdyby v článku šlo pouze o architektonická řešení, stavebně konstrukční prvky a technickou vybavenost, pak by snad nebylo nutné nic namítat. Autor se však v dané souvislosti snažil poněkud nešťastně vypořádat také s pojmy project management a systémový přístup, tj. s procesem přípravy a realizace takového projektu a s jeho řízením. V tom značně podcenil realitu v podmínkách nutného přechodu na standardy běžné pro tuto oblast v euroamerickém prostoru a jistě nechtěně přispěl ke konzervaci u nás přežívajícího, trochu strnulého myšlení.

Projektové řízení a systémový přístup
Nemělo by smysl zabývat se principy projektového řízení a systémového přístupu jinak, než v aplikaci na projekty spojené s výstavbou; a pro zjednodušení přímo s výstavbou rodinného domu. Pojem projekt se dnes odůvodněně používá velmi často (nejen v oblasti výstavby, ale také výzkumu a vývoje nebo organizování, např. mistrovství v něčem, ale také natočení filmu nebo vydání kompaktu s nějakou nahrávkou). Snad již jen málokdo si dnes pod pojmem projekt představuje svazek výkresů, resp. dokumentace projektu, jak tomu bylo dříve. Definici pojmu »projekt« v souladu s mezinárodními standardy přináší ČSN ISO 10 006 (převzata do soustavy ČSN překladem): „Projekt je jedinečný proces, sestávající z řady koordinovaných a řízených činností s daty zahájení a ukončení, prováděný pro dosažení cíle, který vyhovuje specifickým požadavkům, včetně omezení daných časem, náklady a zdroji.“ Hlavní rozdíly v řízení procesu výstavby (tj. pořízení stavby, např. rodinného domu) na principech projektového řízení a systémového přístupu, oproti přežívajícím dříve běžným postupům, lze (také pro daný případ) charakterizovat takto:
a) Stavba není cílem, ale prostředkem k dosažení cílů projektu. V daném případě není cílem stavba rodinného domu, ale bydlení určité rodiny ve vlastním domě, na stanovené úrovni komfortu, kultury a ekonomiky (ve vzájemné závislosti). Cílem projektu je takto předem určená úroveň bydlení, vyjádřená ověřitelným způsobem. Dosažení určené úrovně bude při užívání prokázáno.
b) Odborné (projektové) řízení procesu musí být nutně zahajováno již při formulaci cílů projektu, aby představa byla vyjádřena komplexně (systémově). Formulace cílů projektu, rozpracování koncepčních variant, zpracování příslušných studií a analýz představuje první fázi projektu – fázi předinvestiční. Projektové řízení končí až prokázáním dosažení cílů projektu, obvykle ve fázi užívání (provozování stavby).
c) Rozhodujícím bodem celého procesu je rozhodnutí investora (budoucího stavebníka), že projekt, jehož cíle i koncepční varianta jsou určeny, bude skutečně realizován. Rozhodnutí odděluje fázi předinvestiční od fáze investiční (zpracování projektové dokumentace a realizace stavby) na kterou pak navazuje fáze užívání (provozu), ve které má být prokázáno dosažení cílů projektu.
d) Důsledně má být uplatňován komplexní (systémový) přístup, kterým jsou zkoumány a hodnoceny nejen architektonické a technické aspekty projektu, ale také ekonomické a finanční, veřejnoprávní i občanskoprávní, popř. obchodně právní, environmentální i obecně kulturní a sociální.
e) Ochrana veřejných zájmů je sice významným, ale pouze jedním z výše uvedených prvků komplexního (systémového) přístupu. Dokumentace pro významná správní řízení (např. stavební řízení) vychází z cílů projektu a nikoliv naopak. Ochrana veřejných zájmů (obecné bezpečnosti a přiměřeného využití území) je pak samozřejmou součástí všech úvah při řízení projektu, nikoliv jen úvah o hrozbách represe ze strany orgánů veřejné správy.
f) Součástí přípravy projektu musí být také hodnocení rizik v soudobém vyjádření. Při realizaci projektu je nutná práce s riziky směřující k jejich snížení. Související management změn neřeší pouze důsledky přijatých rizik, ale také žádoucí změny v důsledku dynamicky se rozvíjejících procesů (např. bydlení) v průběhu realizace projektu.


Osobnost manažera projektu
Obor projektového managementu se v zahraničí studuje a způsobilost pro funkci manažera projektu se ověřuje zkouškami a dokládá získaným certifikátem. V ČR dosud převažuje studium nanejvýš v nástavbových kurzech a kvalifikaci není prozatím nutné prokazovat, přesto je právě pro praxi v ČR (zejména pro náročnější projekty) velmi potřebná. Předpokládá se, že manažer projektu bude mít dobré znalosti o projektovém managementu, zahrnující také dostačující přehled:
• příslušného procesu k dosažení cílů projektu (v daném případě bydlení, jindy výroby, dopravy, vodního hospodářství atp.),
• procesu výstavby (a jeho technických i architektonických organizačních, bezpečnostních a dalších aspektech),
ekonomiky a financování,
• veřejnoprávních aspektů projektu (ochrany krajiny, území, bezpečnosti, o správních řízeních atd.,),
• obchodu a závazkových vztahů (pokud jde např. o nákupy výrobků, prací, služeb a jejich souborů či stavebních objektů),
• komunikaci, informatice, SW produktech, sociologii apod.
Půjde-li o poměrně menší a jednodušší projekt (v daném případě rodinného bydlení), pak uvedené znalosti může mít:
• sám stavebník, který si pak přizve příslušné autorizované osoby ve výstavbě (v souladu s předpisy), popř. jiné odborníky,
• schopný manažer projektu, který pro stavebníka obstará všechny jeho záležitosti, popř. včetně managementu realizace projektu,
• odborník manažer pracující pro dodavatelskou (nebo inženýrskou) firmu, se kterou bude stavebník od samého počátku spolupracovat.
Bude-li takto kvalifikovaný manažer »původem« architekt, inženýr, technik či jiný pro projekt významný odborník, není tak důležité. V profesích, které sám dostatečně neovládá, si musí vždy přizvat ke spolupráci specialisty, popř. příslušné autorizované osoby. Bude-li projekt orientován na běžné stavby pro bydlení, pak kvalifikovaný manažer bude umět investorovi představit příslušné standardy a umožní mu také kontakt s jejich uživateli, aby pak investor mohl rozhodnout především o odchylkách od těchto standardů a o variantě situování stavby. Půjde-li o unikátní výstavbu, pak bude předinvestiční fáze mimořádně náročná především při vyjasnění cílů projektu a jeho koncepčního řešení, např. zpracováním řádně doložené studie proveditelnosti.
Propracovat koncepční řešení projektu ve variantách pro rozhodnutí již v závěru předinvestiční fáze je dnes snadnější. Soudobé SW produkty umožňují modelovat architektonické návrhy, řešení stavebních konstrukcí, technická zařízení budov i řízení budoucího provozu (Facility Management). Jejich hlavní přínos by měl být spatřován právě v možnosti navrhování variantních řešení, usnadňujících rozhodování o optimální variantě. Obdobně jsou SW produkty používány pro modelování ekonomiky a financování projektu, tj. pro ekonomickou a finanční analýzu projektu.
Při navrhování vnějších souvislostí projektu jde o souvislosti technické (zdroje, »produkty« a komunikace všeho druhu), kulturní (umístění a působení stavby v prostředí) a také o vztahy »soužití s přírodou« (environmentální hlediska). Nejen o likvidaci odpadů a šetření ohrožených zdrojů, ale také o stále hrozivější vlivy přírody na stavbu (např. počasí, povodně, vichřice). Ve světě se v této souvislosti zavádí pojem »trvale udržitelné stavění« (Sustainable Building), případně »zelené stavění« (Green Building). Není používán termín »ekologická stavba«. Trvale udržitelné stavění zdůrazňuje pohled na budovu v jejím životním cyklu, tj. včetně fáze užívání (provozu, udržování a plánované obnovy) a likvidace. Na téma Sustainable Building se konala mezinárodní konference v říjnu 2000 v nizozemském Maastrichtu. Zabývala se mj. metodami environmentálního hodnocení urbanistických koncepcí, navrhování staveb, konstrukčních řešení, techniky prostředí, recyklace stavebních materiálů a dalších výsledků druhé etapy mezinárodního projektu Green Building Challenge. Konference se zúčastnilo 800 odborníků ze 49 zemí (Česká republika tu měla pouze jednoho, neoficiálního účastníka).
Zpracování dokumentace souborného řešení projektu (Basic Design) na počátku investiční fáze má podrobnějším propracováním určené koncepční varianty umožnit variantní rozhodování o detailech, umožnit získání stavebního povolení a zejména umožnit uzavření smluv s realizátory stavby. Vše ostatní (zpracování realizační dokumentace, zhotovení a příprava užívání stavby i realizační a provozní management) bude stále více svěřováno rutině profesionálů, pod dohledem manažera projektu na úrovni stavebníka (pokud se nerozhodne řídit sám také realizaci projektu). Dohled manažera projektu má vždy vyústit do průkazu, že cílů projektu bylo při užívání stavby dosaženo.
Možná někdo namítne, že takový přístup je hudbou budoucnosti. Nikoliv, jsou to jen reálné požadavky na architekta nebo inženýra, který prohlásí, že ovládá proces přípravy a realizace projektu spojeného s výstavbou, jeho management a systémový přístup k němu. I pro projekt bydlení ve vlastní rodinné vile platí, že zákazník (investor) potřebuje partnera, který proces a jeho řízení dokonale ovládá. U koho pak partner nakupuje (také rozumy), je jeho problém. Investor (jako zákazník) zasahuje jen tam, kde sám potřebuje a kde si to (obvykle ve smlouvě) vyhradil.
Projektové řízení má svou ustálenou a zavedenou terminologii, používá zavedené procedury, metody a postupy, jejichž užívání a význam si musíme v českém prostředí osvojit. Nelze ale hledat zjednodušené paralely s dříve tradičními termíny – např. „dělení projektové přípravy na etapy zhruba odpovídá členění výstavby podle postupu zpracování projektové dokumentace“ (viz citovaný článek). Příslušnou literaturu v tomto směru vydává v Evropě především IPMA – International Project Management Association, která rovněž organizuje vzdělávání a certifikaci projektových manažerů. O odpovídající českou terminologii, vznikající překladem především z angličtiny, pečuje v ČR Společnost pro projektové řízení, která je členem IPMA. Odborné publikace týkající se projektů spojených s výstavbou vydává v ČR Informační centrum České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), zejména v ediční řadě doporučených standardů metodických (DOS M). Podrobnější informace o těchto standardech, Slovníku pojmů ve výstavbě a dalších, přinesl časopis Stavebnictví a interiér v č. 8/2000.