Jak si z ekologického hlediska vede cihla v porovnání s dřevostavbou

Stále diskutovanější téma posuzování vlivu výrobků na životní prostředí se dostává též do stavebnictví. Někteří autoři tvrdí, že to co se pálí, je drahé, jinými slovy je zatěžkávající z pohledu takzvaného globálního oteplování. A to co je přírodní, dřevěné, to nevadí. Skutečně je to tak?

Pro srovnání jednotlivých materiálů (konstrukčních) systémů slouží v současnosti tzv. environmentální prohlášení o produktu (EPD). Existuje mnoho systémů stanovení vlivu na životní prostředí, každý stát může mít ten svůj. Posuzována je nejenom spotřeba primárních energií, ekvivalent CO₂, SO₂, fosforu na výrobu, ale zohledňován je celý životní cyklus výrobku. Hranice hodnoticího systému jsou v logice „cradle to gate“, česky „od kolébky po (nebeskou) bránu“.

Poznámka: Primární energie jsou přirozeně se vyskytující zdroje energie v jejich původní a nezměněné podobě. Patří sem například všechny obnovitelné energie, jako je sluneční záření, energie větru a vody, geotermální energie a biomasa a konečně i fosilní zdroje energie, jako je uhlí a ropa.

V případě domů (stavebních materiálů) vstupuje do hry mnoho faktorů, z nichž některé lze stanovit relativně přesně a jiné jsou pouhými odhady závislými na situaci v „daleké budoucnosti“. Pojďme hezky od začátku. Materiál se musí nejprve vyrobit, což si vyžádá spotřebu surovin a energií, surovinu musíme dopravit do továren atd. Následuje logistika (přesun na staveniště) a výstavba; k tomu je opět potřeba energie (doprava, provoz zařízení na staveništi) a vznikají první odpady, třeba i recyklovatelné.

Další fázi představuje užívání stavby, kde studie – po dobu předpokládané životnosti stavby – kalkulují většinou s emisemi skleníkových plynů produkovaných v důsledku vytápění. Vše končí demolicí, likvidací či recyklací materiálů a související logistikou.

Cihla z pohledu ekologie

Porovnáním cihlového domu a dřevostavby z pohledu posouzení vlivu na životní prostředí se zabývá i Cihlářský svaz Čech a Moravy, který si k tomuto účelu nechal vypracovat studii u Doc. Ing. Vladimíra Kočí, PhD., MBA a Bc. Juraje Petríka [1]. Ještě než si ukážeme porovnání úbytku fosilních surovin, dodejme, že studie vychází z projektu dřevostavby a odvozeného cihlového domu (použity cihly HELUZ Family 38 2in1). Tepelně izolační vlastnosti obálky byly nastaveny co možná nejpodobněji.

Přirozenou cestou k jednovrstvému zdivu

Marek Holko se rozhodl realizovat svůj dům svépomocí, uživatelská přívětivost stavebního systému pro něj proto byla klíčová. Jaké výhody mu přinesl systém HELUZ, pro který se…

Z tabulky, kalkulující s životností stavby 50 let, vyplývají dvě zajímavé věci. První je dominantní vliv energie potřebné na provoz. Druhá pak vyšší potřeba „fosilních“ surovin při výstavbě dřevostavby, která vlastně znamená, že dřevo je uloženo v konstrukci a nemůže být použito jako energetická surovina. Demolicí dřevostavby však získáme pouze cca ¼ vložené energie a o ¾ přijdeme (ztratíme 750 kg z každé tuny). Celkové náklady na 1 tunu cihly stanovené pro životní cyklus výrobku [2] jsou v uvedeném kontextu naopak překvapivě malé, totiž 22,7 kg ropy + 6,11 kg hnědého uhlí + 20,8 kg černého uhlí + 39,9 kg plynu. Dodejme však, že na hmotnost je ve zděné stavbě mnohem více cihel, než dřeva v dřevostavbě.

V dalších řádcích se nebudeme zabývat provozem stavby, vytápěním a s tím souvisejícím dopadem na životní prostředí. Máme totiž za to, že v horizontu životnosti staveb (především těch cihelných, které mohou dosahovat i stovky let) se způsob vytápění výrazně změní a počítat se současným energetickým mixem by byla tudíž chyba.

Praxe hovoří ve prospěch cihel

Jelikož nevydáváme pouze časopis Stavebnictví a interiér, ale zabýváme se též publikací článků o stavební technice, musím zmínit zajímavou věc. Vzhledem k vzrůstající ceně dopravy a skládkování zažívají při demolicích zděných objektů boom mobilní drticí a třídicí lžíce pro rýpadla. Jejich uživatelé zmiňují možnost použít na místě podrcený materiál jako další surovinu. Někdy přímo na dané stavbě, jindy pak na nějakém dalším projektu.

Jiným příkladem jsou rekonstrukce starších objektů, v rámci kterých se dostavuje podkroví, mění velikost (či dokonce pozice) otvorových výplní atd. Zatímco zvětšit okno u zděné stavby nebývá většinou problém, u dřevostavby je situace komplikovanější. Zděné stavby zároveň lépe snášejí zatopení či povodně. Nedojde-li k jejich statickému porušení, lze je oproti dřevostavbám relativně „snadno“ vysušit. Dřevostavby totiž při vysoušení a opravách vyžadují specifické postupy.

Bez uhlíku není život

Zajímavost závěrem. Nedávno uveřejněná studie [3], jejíž hlavní autorkou je Nadja Drabonová, profesorka zemské planetární vědy na Harvardu dokonce říká, že k rozvoji života na Zemi přispěl střet s vesmírným tělesem z doby před víc jak třemi miliardami let. Meteorit označovaný jako S2, který měl v době nárazu do Země průměr 37 až 58 kilometrů, dodal bakteriím a jiným jednobuněčným organismům klíčové živiny, jako je fosfor a železo. Planetka S2 však byla kromě fosforu bohatá i na uhlík a podobných meteoritů bylo pravděpodobně mnoho.

V přírodě se prvek uhlík vyskytuje jako součást obrovského množství organických látek a ve formě oxidu uhličitého, dále v ryzí formě a v anorganických sloučeninách (například uhličitany). Přesto až přehnaně mnoho příspěvků – hlavně v internetových zpravodajstvích – zcela bezdůvodně považuje oxid uhličitý CO₂ za nepohodlný až škodlivý plyn, před kterým je radno se mít na pozoru. Bez oxidu uhličitého by však zanikla vegetace, pro kterou je základním stavebním kamenem vedle vody a sluneční energie. A bez vegetace by Zeměkoule byla jen pouští zahrnující oceány a světadíly bez života. Berte proto prosím různá enviromentální srovnání opírající se o množství vyprodukovaného CO₂ s rozumem.

Zdroje:

[1] Dřevo versus cihla. cscm.cz
[2] Výrobky společnosti HELUZ jsou vyrobeny z přírodních materiálů. www.heluz.cz
[3] Gigantický meteorit „pohnojil“ Zemi a přispěl k rozvoji života, tvrdí vědci. Seznam Zprávy