Jan Kotěra, Sankt Gilgen a Mezinárodní škola

Naše loňské cesty za stavbami Jana Kotěry, o které jsme se zajímali v souvislosti se 140. výročím narození tohoto českého architekta a akcemi pořádanými v rámci Roku Jana Kotěry [1], nás zavedly i do Rakouska, do půvabného městečka Sankt Gilgen na břehu jezera Wolfgangsee v regionu Salzkammergut.

V tomto městě je vila navržená Janem Kotěrou a postavená v letech 1905–1906 pro JUDr. Ferdinanda Tondera (obr. 1). Jan Kotěra (1871–1923) již krátce po svém příchodu do Prahy navrhl v letech 1901 až 1902 pro JUDr. Tondera vybavení Orientálního salonu se Švabinského obrazem „Chudý kraj” v Tonderově pražském bytě. Tento salon se dochoval a v loňském Roce Jana Kotěry byl vystaven v pražské Trmalově vile postavené rovněž Janem Kotěrou již v letech 1902–1903 pro ředitele Obchodní školy Františka Trmala.

Tonderova vila

JUDr. Ferdinand Tonder (1852–1916) byl významnou politickou a kulturní osobností. Byl advokátem a zemským zástupcem následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, ale byl i milovníkem a mecenášem umění a proto rozpoznal a ocenil talent mladého Jana Kotěry.

Co JUDr. Tondera vedlo k volbě místa, kde chtěl trávit letní měsíce ve vlastní vile, nevíme, ale volba městečka na jezeře a umístění vily na samém břehu jezera bylo určitě šťastné. Vila je i dnes v soukromém vlastnictví a proto jsme interiér navštívit nemohli, ale i z vnějšího pohledu je zřejmé, že koncepce domu s mohutnou mansardovou střechou byla inspirována anglickým domem.

Literatura [2], [3] uvádí, že dům musel být založen na pilotech v podmáčeném podloží a je téměř čtvercového půdorysu. Sestává z centrální patrové schodišťové haly, kolem níž je v přízemí umístěna jídelna, hudební salon a kuchyně a v patře pokoje jednotlivých členů rodiny, malá jídelna a lodžie. V podkroví byly pokoje pro hosty a personál. Vila je umístěna v ulici Lienbachweg č. 2, čp. 146 a v St. Gilgenu ji označují jako „Thondavila”.

Bmst. Ing. Christoph Laimer ze Stavebního úřadu v St. Gilgen potvrdil porovnáním původní fotografie vily (obr. 2) [2] se současnou fotografií, že se skutečně jedná o dům projektovaný Janem Kotěrou [4].

Městečko Sankt Gilgen

St. Gilgen ve Spolkové zemi Salzburg je velice půvabné (obr. 3) [5]. První písemná zmínka o tomto městě se dochovala z roku 1376, ale podle legendy bylo založeno již koncem desátého století, kdy zde sv. Wolfgang z Regensburgu postavil první křesťanský kostelík. Jeho jménem bylo nazváno jezero.

Rozvoji města dlouho bránila špatná přístupnost, protože hory, které je i celé jezero obklopují, se na mnoha místech příkře zvedají z jezera a brání vzniku pobřežní komunikace. Situace se zlepšila zahájením lodní dopravy po jezeře v roce 1873 a vybudováním lokálky v roce 1893. Město získalo spojení se Salzburgem, se Sankt Wolfgangem, centrálním městem jezerní oblasti a dalšími městečky a vesnicemi na březích jezera a začali přicházet první návštěvníci. Vznikala i první letní sídla bohatých obyvatel Vídně a dalších měst, včetně JUDr. Tondera.

St. Gilgen leží v nadmořské výšce 545 m a má 3675 obyvatel. Kromě přírodních krás se pyšní zejména tím, že je rodištěm matky Wolfganga Amadea Mozarta, Anny Marie Pertl (1720–1778) [6].

Rodný dům matky W. A. Mozarta

Anna Marie Pertl byla dcerou Wolfganga Nicolause Pertla (1667–1724) a Evy Rosiny Pertl (1681–1755). Wolfgang Nicolaus Pertl vystudoval práva na Benediktínské universitě v Salzburgu a působil v několika funkcích ve správě oblasti kolem jezera Wolfgangsee. Byl i dobrým hudebníkem. V roce 1714 však vážně onemocněl a musel svou pracovní činnost omezit a dále pracovat pouze za malý plat. Měli dvě dcery, Marii Rosinu (1719–1728) a výše zmíněnou Annu Marii, pozdější Mozartovu matku. Plat otce rodině nestačil a dostávali se do stále větších dluhů. V roce 1724 otec zemřel, zbytek majetku padl na úhradu dluhů a matka se s oběma dcerami přestěhovala do Salzburgu, kde žily z malé penze. Starší dcera Marie Rosina v roce 1728 zemřela a i mladší Anna Marie byla v dětství často nemocná. V roce 1747 se v Salzburgu provdala za Leopolda Mozarta.

Matka Wolfganga Amadea Mozarta tedy v St. Gilgenu žila pouze do svých čtyř let, ale později se sem přestěhovala provdaná sestra Wolfganga Amadea Nannerl. Město stále opatruje matčin rodný dům zdobený medailonem matky a dcery (obr. 4) a před radnicí je na tzv. Mozartově kašně socha Wolfganga Amadea (obr. 5). Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) město nikdy nenavštívil, i když to prý zamýšlel, ale od roku 2005 je město St. Gilgen propagováno turistickou kanceláří Wolfgangsee jako „Mozartova vesnice”. Farní kostel městečka je zasvěcen sv. Jiljí (latinsky Aegidius, angl. Giles, něm. Gilgen), což odpovídá i názvu města.

Významní rodáci

Dalším významným rodákem je August Brunetti-Pisano (1870–1943), rakouský skladatel a klavírista, který byl po mnoho let prezidentem Society of Arts Pan v Salzburgu.

Poblíž St. Gilgen mnoho let žil také Karl von Frisch (1886–1982), rakouský zoolog a fyziolog. Jako univerzitní profesor působil v Mnichově, Rostocku, Vratislavi a Štýrském Hradci a v roce 1973 získal spolu s K. Lorenzem a N. Tinbergenem Nobelovu cenu za objevy v oblasti etologie zvířat, zvláště včel. Jeho pomník zdobí náměstí v St. Gilgen (obr. 6).

Město je i dnes vyhledávaným místem pro letní pobyty a mnoho současných osobností zde má svá letní sídla. Nejznámější z nich je bývalý německý kancléř Helmut Kohl (nar. 1930), který se v roce 1990 nejvíce zasloužil o sjednocení Východního a Západního Německa. Ve svém sídle v St. Gilgenu tráví letní měsíce.

Mezinárodní škola

Pro současný rozvoj města St. Gilgen má velký význam Mezinárodní škola [7] (International School) pro studenty ve věku 10–18 let. Škola byla postavena podle návrhu vídeňského architekta Eduarda Serdy, který ji také vlastní. Obdobnou soukromou školu vybudoval také na Maltě. Škola v St. Gilgenu byla otevřena v r oce 2008. Sestává celkem z devíti budov, některé z nich jsou nové a další tvoří zrekonstruované staré domy. Je velmi citlivě zasazena v centru města, budovy jsou navzájem propojeny nadzemními chodbami. V nových budovách v podobě prosklených pavilonů (obr. 7) jsou učebny, počítačové a další laboratoře a knihovna, v rekonstruovaných domech (obr. 8) administrativa školy a některá ubytovací zařízení pro mladší studenty. Starší studenti bydlí v penzionech blízko školy (obr. 9). Všichni studenti nosí jednotné slušivé uniformy.

Počet studentů v současné době postupně vzrůstá, v loňském školním roce zde bylo asi 80–90 studentů, v letošním školním roce již kolem 140 studentů a jejich počet má v budoucnu dosáhnout až 250–300. Školní výuka probíhá v angličtině a učitelský sbor je mezinárodní, převážně z Velké Británie, USA, Německa, ale i Austrálie. Studenti přicházejí z různých zemí světa, nejvíce je jich z Evropy, včetně východní. Jsou zařazováni do skupin podle úrovně svých znalostí angličtiny. Prostřednictvím zastupitelských úřadů studují také své rodné jazyky. Přicházejí i studenti, kteří zde studují jen po určitou dobu nebo zde dokončují svá středoškolská studia započatá ve vlastní zemi. Někteří z nich v letošním školním roce zdejší školu ukončí jako první absolventi, kteří získají mezinárodní IB diplom.

Škola zhruba odpovídá naším gymnáziím s větším zaměřením na jazyky, sociální a přírodní vědy, matematiku a umění. Důraz se klade i na tělesnou zdatnost a sporty, pro které má škola výborné podmínky – pro letní sporty jezero a pro zimní okolní hory.

Okolní příroda

Jezero Wolfgangsee (obr. 10) je ledovcového původu, má plochu kolem 13 km² a maximální hloubku 114 m. Má protáhlý tvar o délce 10,5 km ve směru od severozápadu k jihovýchodu a zasahuje do spolkových zemí Horní Rakousy a Salzburg. Zhruba v polovině jižního břehu vybíhá poloostrov, který jezero dělí na dvě poloviny.

Okolní hory mají výšku do 1800 m, na jih od St. Gilgen se vypíná Zwolferhorn o výšce 1521 m, na který vede kabinová lanovka. Celá oblast kolem jezera je oblíbenou rekreační zónou, zejména pro letní pobyty. Je vyhledávána i filmaři, často se zde natáčejí scény, které mají vyvolat dojem nedotčené alpské přírody.

Návštěva městečka St. Gilgen byla velice zajímavá a obohatila naše znalosti nejen o stavbách Jana Kotěry, ale i o přírodě a životě v této oblasti Rakouska.

Literatura

[1] http://www.TrmalovaVila.cz, http://www.slavnevily.cz/zpravy/z-oboru/2011-rok-jana-kotery-1

[2] Otakar Novotný: Jan Kotěra a jeho doba. SNKLHU Praha 1958.

[3] Hana Hermanová, Ladislava Horňáková, Kristýna Jirátová, Šárka Koukalová, Zdeněk Lukeš, Jakub Pantůček: Rodinné domy Jana Kotěry. FOIBOS BOOKS s.r.o. 2011, ISBN 978-80-87073-39-1.

[4] Alena Michálková, Milan Kašpar: Stavby architekta Jana Kotěry v Rakousku. Architekt 5/6, 2011, s. 136.

[5] http://en.wikipedia.org/wiki/St._Gilgen

[6] http://en.wikipedia.org/wiki/Anna_Maria_Mozart

[7] http://stgis.at/