Jiránek Design – design s rozumem i srdcem

Designér Jan Jiránek navrhuje předměty, které jsou běžnou součástí našeho života, odborně nazývané „prostředky na podporu prodeje“, civilním jazykem stojany na nejrůznější zboží, ale třeba i výstavní stánky pro veletrhy a podobně. Následkem autonehody je od svých dvaceti let upoután na invalidní vozík.

„Já jsem původně strojař, nejprve opravář stavebních strojů, potom jsem začal studovat strojní průmyslovku, a ve dvaceti letech, když jsem byl ještě na škole, mě svezl jeden »šikovný« řidič a trochu mi ten život zamotal. Ale zase všechno zlé je pro něco dobré, protože mě tahle událost nasměrovala k výtvarným aktivitám.”

Strojařská, tedy ryze praktická a pragmatická průprava fungování věcí, a k tomu výtvarné cítění a nadání, se pojí ve všech návrzích designéra Jana Jiránka. Od druhé třídy základní školy chodil sedm let do „Lidušky” na výtvarný obor, pak zběhl ke strojařině. Po absolvování průmyslovky se rozhodl pro Hollarovu výtvarnou školu, kde studoval obor design užitkových předmětů a konstrukce obalů. Když studium končil, přišla Revoluce.

„Na vysokou školu už se mi tehdy jít moc nechtělo, protože jsem si říkal, že bych se měl začít sám nějak živit. Založil jsem firmu Jiránek Design a začali jsme dělat plotrové fólie a světelné reklamy. Měl jsem takovou představu, že začneme s těmi plotrovými fóliemi, protože to byla tehdy nejdostupnější technologie, postupem času jsem se chtěl prokousat přes grafiku a tisk k designu. Ale nebylo to nejšťastnější rozhodnutí, protože vozíčkář nemůže dělat světelné reklamy sám a je závislý na spolupráci s jinými lidmi. A, bohužel, na těch jiných lidech to i skončilo. Takže jsem tuto etapu uzavřel a přesunul ke grafice a následně k designu. Třírozměrný design je to pravé prostředí, ve kterém jsem jako ryba ve vodě, a asi k tomu přispívají i ty strojařské zkušenosti.”

Hlavní náplní práce Jana Jiránka je v současné době již zmíněný design prostředků na podporu prodeje, tedy stojany, vitríny, poutače, výstavní stánky a podobně.

I design musí být vyrobitelný

„Jak jsem se k těmto zakázkám dostal? Nejspíš jsem byl v pravý okamžik na správném místě. Člověk, pro kterého jsem pracoval jako grafik, věděl, že tíhnu k designu. Jednoho dne mi zavolal, že byl v jedné firmě a její majitel se při jednání mimochodem zmínil, že by nějakého designera potřebovali. Zavolal jsem tam, domluvil si schůzku, na té jsme se domluvili na spolupráci a už to jelo. Pak jsem začal spolupracovat i s jinými firmami a vypracoval jsem se na úroveň, kterou lze posoudit na mých webových stránkách. Při navrhování jsem sice limitovaný technologií výroby, kde převládá frézování, ohýbání a potisk (například vakuování už je drahá technologie a téměř ji nepoužíváme), ale neberu to jako nedostatek, spíše jako výzvu a vždy potěší, když se povede nějaká fajnová věcička. Dělám tedy nyní různé stojany do supermarketů a značkových prodejen, třeba pro výrobce nápojů, fotoaparátů, mobilních telefonů a podobně. Zúročuji i své strojařské kořeny, protože vyrobitelnost návrhů je velmi důležitá. Nerad dělám věci jen na odiv, i ozdobné prvky by měly mít své využití a význam, ozvláštnění tvaru by neměla být je „opička”, mělo by mít svůj důvod.”

Francouzské hole jako elegantní doplněk?

Při této práci se Jan Jiránek neustále vzdělává a zdokonaluje. Dalším krokem, který ho v jeho profesi zajímá a posouvá dál, je vizualizace interiérů. Na místě je snaha posunout se k průmyslovému designu, vizualizacím a spolupráci s architekty, například mít poradní hlas při navrhování bytových prostor z pohledu bezbariérovosti objektů. Pravdou je, že člověk, jenž chodí, si často vůbec neuvědomí, co všechno může být pro vozíčkáře překážkou. „Z oblasti průmyslového designu mám na svých webových stránkách na ukázku zatím francouzskou hůl, což je taková špička ledovce věcí, které bych rád dělal, ale tyhle návrhy nemůžu veřejně prezentovat, protože jsem je zatím nikde nenabídl a nebyly přijaty do výroby. Mnou navržená francouzská hůl prezentuje mé přesvědčení, že i kompenzační a rehabilitační pomůcky mohou být natolik zajímavé a originální, že i zdravý člověk se se zájmem ohlédne, a řekne si – to je opravdu parádní věcička. že i tyto kompenzační pomůcky se dají udělat netradičně a zajímavě, a mohou být nejen nezbytnou potřebou, ale i elegantním doplňkem.”

Bydlení pro aktivního vozíčkáře

„Pokud jde o návrhy interiérů, soukromě nyní pracuji na projektu »pasivního domu pro aktivního vozíčkáře«, jak jsem ho pracovně nazval. Výstavbou takovéhoto domku takřka neubude zelená plocha, protože dům je vlastně zelený kopeček s částečným bočním otevřením velkými prosklenými stěnami.” Zajímavostí domu je půdorys ve tvaru osmihranu, místnosti jsou poměrně veliké, původní představou Jana Jiránka bylo, že se všechny pokoje budou sbíhat paprskovitě do středu. Ukázalo se však, že v nejužším místě by nebyl dostatek prostoru, aby se tam dalo na vozíčku projet. Paprskovitý tvar mají tedy jen místnosti situované ven, nepravidelné tvary má i koupelna. Část domu, která je zakrytá vrstvou zeminy, má členění klasických obdélníků. „Detailně jsem si pohrál především s kuchyní, kde jsou pohyblivé pracovní desky, výsuvné odkládací ploch. A skříňky, které jsou výš, než kam vozíčkář dosáhne, by měly být opatřené mechanismem, který se vysune dopředu a dolů tak, aby byl jejich obsah snadno přístupný.” Celý úložný prostor je umístěn ve velkém panelu v zadní stěně kuchyně, pod pracovními plochami žádné skříňky nejsou, aby bylo možné pod ně vjet s vozíkem a práce v kuchyni byla pohodlnější. Maximálně by bylo možné do tohoto prostoru umístit vysouvací pojízdné boxy. Rohová skříňka je v horní části opatřena nerezovou roletou, dole je umístěn otočný karusel, aby byl maximálně využit její prostor. Zajímavostí této kuchyně je vpravdě luxusní spíž, neboť je pro ni vyčleněna samostatná místnost tak, jako to bývalo běžné v dobách našich babiček. Zde je prostor uzpůsoben opět tomu, aby se v něm mohl pohybovat vozíčkář.