Josef Gočár, nejvýznamnější žák architekta Jana Kotěry

V posledním našem článku jsme připomínali 140. výročí narození významného zakladatele naší moderní architektury Jana Kotěry [1], ale současně se nám připomínalo jméno jeho nejznámějšího žáka Josefa Gočára, jehož výročí narození bylo v minulém roce (1880–1945).

Gočár nebyl jen žákem Jana Kotěry, ale i jeho častým spolupracovníkem a ve své samostatné tvorbě jednou ze zakladatelských postav československé moderní architektury [2], [3].

Studentská léta a společenský život

Josef Gočár se narodil 13. března 1880 v Semíně u Přelouče v rodině sládka pivovaru a původně se měl stát zlatníkem. Nižší reálku a poté zlatnictví vystudoval v Pardubicích a byl doporučen ke studiu na Uměleckoprůmyslové škole. Ale zvolil si stavitelství a v letech 1898–1902 studoval na Vyšší státní průmyslové škole v Praze a poté v letech 1902–1905 na Uměleckoprůmyslové škole architekturu u Jana Kotěry.

Po studiích se Josef Gočár aktivně účastnil společenského života českých umělců, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Společnosti architektů a v r.1911 vstoupil do Skupiny výtvarných umělců a stal se jejím předsedou. Také se hned po studiích v r. 1905 stal členem Klubu za starou Prahu.

V r. 1912 spoluzakládal Pražské umělecké dílny, které se zabývaly výrobou kubistického nábytku. Přispíval do odborných časopisů, např. časopisu Stavitel či Stavba. V r. 1924 se Josef Gočár stal profesorem pražské Akademie výtvarných umění a v letech 1928–1931 byl jejím rektorem.

Vlastní tvorba – kubismus

Josef Gočár zpočátku spolupracoval s Janem Kotěrou, účastnil se např. stavby muzea v Hradci Králové a dalších. Ve své vlastní tvorbě vytvořil v letech 1908–1909 tzv. Červenou vilu Josefa Binka [6] v Krucenburku v Gočárově ulici a jako zastánce architektonické moderny v jaroměřickém Wenkeově obchodním domě (1909–1910) realizoval jednu z prvních prosklených fasád u nás. V té době byl postaven i Winternitzův mlýn v Pardubicích. V r. 1909 také podal svůj návrh na dostavbu Staroměstské radnice v Praze, který nebyl realizován.

Brzy se však přiklonil ke kubismu a v letech 1911–1912 realizoval stavbu kubistického domu U Černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze (obr. 1), název domu je odvozen podle barokní sochy ze 17. stol. umístěné na nároží domu. Tento dům se podařilo zachovat a restaurovat a dnes je Muzeem českého kubismu s obnovenou kubistickou kavárnou a prodejnou. Z dalších významných kubistických staveb Josefa Gočára lze uvést Lázeňský dům v Bohdanči (1911–1913), bytový dvojdům čp. 268 a 269 v Praze 6 v Tychonově ulici z r. 1912 (obr. 2) a zejména vilu pro majitele velkostatku Adolfa Bauera ve vesnici Libodřice u Kolína z r.1912–1914 (obr. 3). Fasádu této vily tvoří šikmé, lámané a pyramidální tvary a dekorativní hvězdicové orámování oken. Kubistické prvky jsou uplatněny i v interiéru vybaveném kubistickým nábytkem. Značně zchátralou vilu r. 2002 zakoupila Nadace českého kubismu a po náročné rekonstrukci a dohledání zbytků původního vybavení ji v r. 2008 otevřela jako expozici českého kubismu a designu [6].

Odklon od kubismu

Na konci druhého desetiletí 20. stol. se Josef Gočár od kubismu odkláněl a při hledání vlastního stylu vytvořil styl dekorativního plasticismu neboli rondokubismu. Typickou stavbou v tomto stylu je budova Banky československých legií (Legiobanka), dnes ČSOB, v ulici Na Poříčí v Praze 2 (obr. 4). Banka byla postavena v letech 1921–1923 a na plastické výzdobě se podílel J. Štursa (alegorie Měsíců), O. Gutfreund (vlys Boje legií) a R. Bredy.

Od tohoto stylu Josef Gočár brzy upustil a v r. 1920 spolupracoval opět s Janem Kotěrou na výstavbě Školy architektury při Akademii výtvarných umění v Praze. R. 1920 budoval také celnici a restauraci v areálu letiště v Praze Kbelích. Stal se průkopníkem funkcionalistické a konstruktivistické architektury. Výraznými stavbami z tohoto Gočárova období jsou jeho vily jako součást vilové kolonie v Praze 6 Na Babě či fasáda paláce Fénix na Václavském náměstí v Praze. Na rohu ulice Panské a Jindřišské v Praze 2 je palác Exico vytvořený v r. 1923 Josefem Gočárem přestavbou staršího domu (obr. 5) s plastickými vlysy nad vchodem od K. Dvořáka. Ve Slezské ulici v Praze 3 je budova Ústavu vědecko-technických informací v zemědělství (Dům Zemědělské osvěty) vytvořená Gočárem v letech 1924–1926 (obr. 6) s plastikami O. Gutfreunda nad vchodem.

Později v letech 1929–1930 vytvořil pro městskou část Prahy Vršovice kostel sv. Václava s charakteristickou 80 m vysokou průčelní věží. Interiér vytvořili významní umělci té doby, Č. Vosmík, K. Pokorný, J. Kubíček, J. Kaplický a další (obr. 7). Navrhoval i bytové domy, např. dům v Bubenské ulici Prahy 7 (1933–1936) (obr. 8).

Tvorba pro východní Čechy

Do Hradce Králové Josefa Gočára jako svého spolupracovníka přivedl jeho učitel Jan Kotěra již v době, kdy pracoval na budově hradeckého muzea [1]. Pozoruhodné je Gočárem vytvořené schodiště z hlavního náměstí do tehdy předměstské ulice z let 1909–1911, které je považováno za vizionářskou bránu do dvacátého století [6].

Ale hlavní období Gočárovy práce pro Hradec byla léta 1926–1928, kdy se město pod vedením osvíceného starosty Dr. Františka Ulricha (1859–1939), přítele Jana Kotěry z doby vídeňských studií, rychle modernizovalo. Josef Gočár byl jedním z hlavních tvůrců velmi progresívního regulačního plánu města a urbanistického řešení prostoru po odstranění starých hradeb. Prosazoval pásy zeleně nebo vody, které by obklopily staré město a zajistily v něm klidný prostor k životu. Mimo hlavní komunikace navrhoval samostatné cesty pro pěší. Pro novou městskou zástavbu prosadil závazně dodržovanou výšku a počet pater domů, nadmořskou výšku chodníků, říms a hřebenů střech, barvu fasád a druh krytiny střech apod. Hradec Králové se stal prvním městem u nás projektovaným s velkoměstskými ambicemi.

Gočár je i autorem řady staveb ve městě. Je autorem tamní koželužské školy (1923–1924), dnes Střední průmyslové školy strojnické [5], budovy z režného zdiva s prolamovaným kubizujícím rastrem schodiště z umělého kamene, s dominantní posluchárnou na nároží, s kašnou a samostatným domem ředitele. Dalšími Gočárovými stavbami v Hradci je Státní gymnázium J. K.Tyla z r.1923 na Tylově nábřeží, které má tvar otevřené knihy (obr. 9), obecné a měšťanské školy (1925) a mateřské školy (1927). Je i autorem budovy Ředitelství státních drah (1927–1932) a finančních úřadů města.

Významnou církevní stavbou od Josefa Gočára je kostel Církve československé husitské kněze Ambrože postavený v letech 1926–1928 (obr. 10), jehož stavbou byl pověřen Josef Havlíček. Součástí komplexu je diecézní a farní budova propojená s kostelem kolumbáriem.

Řada Gočárových staveb je i v Pardubicích. Winternitzův mlýn z Gočárova raného období byl zmíněn již výše. V letech 1924–1925 byla na Náměstí Republiky postavena neoklasicistní kubizující budova Anglobanky, která dnes slouží jako Komerční banka. Další Gočárovou stavbou na tomto náměstí v Pardubicích je bývalý hotel Grand, dnes Obchodní centrum Grand, postavený v letech 1927–1931. Hotel obsahoval hotelovou a administrativní část, bylo v něm vše, co k velkému hotelu patří, restaurace, kavárna, společenské sály, podzemní kino a další [5].

Lázeňská budova v blízkém Bohdanči již byla zmíněna mezi stavbami kubistického období. Kromě této budovy Gočár pro Bohdaneč a okolí jako rodák z tohoto kraje vytvořil i několik drobnějších staveb, např. městský vodojem na Lužci (1910–1911), penzion Jana Veselého v Bohdanči (1915–1916), budovy ubytoven a jízdáren a pro rodinu své sestry Anny v r. 1930 navrhl jednopatrovou funkcionalistickou vilu [4].

Řada projektů zůstala nerealizována, kromě výše zmíněného projektu dostavby Staroměstské radnice v Praze je to projekt Státní galerie v Praze, banky Union v Praze či Městské galerie V Hradci Králové.

Josef Gočár byl již za svého života oceněn řadou vyznamenání, z nich lze uvést Velkou cenu za návrh československého pavilonu pro výstavu Dekorativního umění v Paříži v r. 1925, řád francouzské Čestné legie z r. 1926 a další. V r. 1927 se stal členem České akademie věd a umění a dopisujícím členem londýnského Královského ústavu britských architektů. Zemřel 10. září 1945 v Jičíně a jeho ostatky jsou uloženy v pražském vyšehradském Slavíně.

Téma: Architekt Jan Kotěra

Literatura:

[1] Milan Kašpar, Alena Michálková: Výročí Jana Kotěry. Stavebnictví a interiér 6/2011

[2] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník 20. století. Nakladatelství Paseka 1999, ISBN 80-7185-245-7

[3] Emanuel Poche: Prahou krok za krokem. Nakladatelství Panorama 1985

[4] Pavel Panoch, Miroslav Kaňka, Zdeněk Lukeš, Jakub Potůček, Štěpán Bartoš: Slavné vily Pardubického kraje. FOIBOS a.s., Praha 2009, ISBN 978-80-87073-12-4

[5] Radovan Lipus, David Vávra: Šumná města. Vydal Petrov Brno 2002

[6] http://zivotopisyonline.cz, http://www.archiweb.cz, http://www.krucemburk.cz