Josef Hlávka, architekt, stavitel a mecenáš

Druhá část vzpomínky na Josefa Hlávku se zabývá jeho životem od 80. let 19. století, kdy se zotavil po celkovém zdravotním zhroucení. V předchozích deseti letech pobýval převážně na zámku Lužany a léčebné pobyty střídal se zvelebováním statků, které k zámku patřily a plánoval svůj další život.

Zotavil se natolik, že se mohl dobře pohybovat a i zrak se mu zlepšil, ale čekala ho ještě jedna životní rána. Roku 1882 zemřela na tuberkulozu jeho žena Marie. Byli bezdětní a tak uvažovali, jak naložit se svým obrovským majetkem získaným Hlávkovou prací během minulých let. Už během nemoci Marie spolu založili České univerzitní nadání Marie a Josefa Hlávkových s vkladem 22 tisíc zlatých tak, aby z úroků bylo vypláceno stipendium třem studentům české univerzity v Praze. R. 1883 vzniklo podobné České technické nadání pro českou polytechniku a v r. 1899 založená brněnská technika byla obdařena obdobně.

Tím začalo Hlávkovo mecenášství, které v budoucnu netvořily jen pasivní finanční dary, ale velice aktivní účast na životě české společnosti. Josef Hlávka z titulu svých funkcí a členství v nejrůznějších stavebních a památkových ko-misích a výborech zasahoval do všech významných problémů té doby. Např. v r. 1883 jako člen poroty architektonické soutěže na stavbu Národního muzea prosadil návrh Josefa Schulze, r. 1884 ke stému výročí vzniku Královské české společnosti nauk založil Jubilejní fond pro vydávání vědecké literatury, do kterého vložil 20 tisíc zlatých a pod.

Roku 1885 pomohl zachránit Akademii výtvarných umění v Praze, která procházela těžkou finanční krizí. Akademie, vzniklá ze Společnosti vlasteneckých přátel umění, byla soukromou společností financovanou z privátních zdrojů. Hlávka prosadil její přeměnu na státní školu a pro novou budovu získal pozemek v Praze na Letné, kde v letech 1898-1902 vznikla podle plánů arch. Roštlapila nová budova (obr. 1). Jako nové profesory získal Hynaise a Brožíka, zařídil jim ateliery a zpočátku jim i plat vyplácel ze svého.

Roku 1886 se znovu oženil, jeho druhou ženou se stala Zděnka Havelková, velmi vzdělaná dáma, výborná klavíristka a pěvkyně, přítelkyně Antonína Dvořáka. Hlávka v té době začal s přestavbou zámku v Lužanech a stavbou nové kaple u zámku (obr. 2). Z původní zámecké kaple si vybudoval pracovnu a zámek celkově přestavěl tak, aby získal pohodlné sídlo pro svou rodinu a dostatek prostoru pro přátele, kteří tam často pobývali a pracovali. Svůj pokoj tam měl např. Antonín Dvořák, v Lužanech začala spolupráce Julia Zeyera s Josefem Sukem na Radúzovi a Mahuleně, salon sloužil jako zkušebna Českého kvarteta a pod. Na zámku pobývali i literáti (J. V. Sládek, J. Zeyer, J. Vrchlický a další) či výtvarníci (Mařák, Hynais, Myslbek, Mařatka), jejichž díla Hlávka často kupoval.

Nová kaple P. Marie je celá Hlávkovo dílo, sám ji projektoval a navrhl i vnitřní vybavení se všemi detaily. Nástěnné malby vytvořil Karel Jobst. Kaple byla vysvěcena 11. září 1887, mši D-dur pro tuto příležitost složil A. Dvořák. Současně s přestavbou zámku Hlávka vybudoval také rodinnou hrobku (obr. 6) na hřbitově v sousedních Přešticích, svém rodišti.

Jeho činnost ho stále více poutala k Čechám a Praze, kde dosud neměl stálý byt, a tak r. 1887 koupil starý dům ve Vodičkově ulici a ve spolupráci s arch. Josefem Fantou připravil jeho přestavbu. Na parcele propojující Vodičkovu a Jungmannovu ulici byl vybudován rozáhlý bytový komplex dokončený v letech 1897–98 (obr. 3). Svůj byt tam měl i Hlávka, na památku je v nádvoří kopie jeho sochy od J. Mařatky (obr. 4).

V r. 1890 Prahu postihla povodeň, při které se zřítily tři mostní oblouky Karlova mostu a dvě sousoší od M. Brokoffa z r. 1711 spadla do Vltavy. Hlávka vypracoval posudek a návrh na opravu a vyzvednutí soch. Svými posudky se účastnil i budování Strakovy akademie (dnešní Předsednictvo vlády), dostavby Staroměstské radnice, Svatovítské katedrály, rekonstrukce chrámu sv. Barbory a Vlašského dvora v Kutné Hoře, vzniku Mohyly míru u Slavkova a mnoha dalších. Některé stavební úpravy se ukázaly i jako problematické a staly se předmětem kritiky, zejména úprava hradu Karlštejna.

Ústředním tematem Hlávkova mecenášství těchto let byl vznik České akademie věd a umění, o kterou jako o ryze český ústav Hlávka usiloval už od r. 1882, ale dlouho bezvýsledně. Až roku 1888 před oslavovami výročí čtyřiceti let vlády Františka Josefa I. Hlávka navrhl k poctě císaře zřídit Českou akademii jména Františka Josefa I. a jako příspěvek daroval 200 tisíc zlatých. Tento návrh byl přijat a po schválení stanov a statutu byla vypracována oficiální zakládací listina v češtině, kterou císař podepsal, daroval 20 tisíc zlatých a přislíbil roční subvenci ve výši 16 tisíc zlatých.

18. 5. 1891 se konala slavnostní schůze k zahájení činnosti akademie v Pantheonu právě dostavěného Národního muzea, které se stalo i sídlem akademie. Doživotně zvolený prezident akademie Josef Hlávka ve svém projevu mimo jiné vyzval české sochaře k postavení pomníku sv.Václava a do zřizovacího fondu vložil 15 tisíc zlatých.

Roku 1903 Hlávka spolu s Albínem Bráfem založili Národohospodářský ústav pro kontakty a rozvoj českého průmyslu a obchodu s darem 200 tisíc, tehdy už korun.

Roku 1901 Josef Hlávka při oslavách svých sedmdesátých narozenin zveřejnil založení Spolku kolejí českých vysokých škol pražských a projekt na vybudování nových kolejí pro české studenty, později nazvaných Hlávkovy, pro podporu nemajetných a výborně studujících pouze českých studentů. Podle osnov vypracovaných Hlávkou se zakladatelem stal každý, kdo věnoval deset tisíc korun a za to mohl obsadit jedno místo studentem, kterého určil. Město Praha darovalo pozemek v dnešní Jenštejnské ulici v hodnotě 60 tisíc, Hlávka daroval 200 tisíc korun. Plány vypracoval Josef Fanta.

Roku 1903 se začalo stavět, firmy dodávaly materiál za poloviční ceny. V listopadu 1904 byly koleje otevřeny (obr. 5). Měly 93 dvoulůžkových a 29 jednolůžkových pokojů a mimořádné vybavení – čítárnu, knihovnu, hudební zkušebny, hernu, tělocvičnu, fotolaboratoř, lékařskou ordinaci. V budově byly i kanceláře, byty pro personál, kuchyně, pekárna chleba, prádelna a sušárna. Studenti povinně a zdarma chodili na hodiny šermu a cizích jazyků. Za byt, otop, světlo, prádlo, ranní a polední jídlo a chléb volně k dispozici platili pouze 12 korun měsíčně, ale podmínkou ubytování byly výborné studijní výsledky a nemajetnost.

V roce 1902 Hlávka podruhé ovdověl a protože on i jeho dva sourozenci byli bezdětní, uvažoval, jak naložit se svým jměním. Peníze, které do té doby rozdal, pocházely pouze z výnosů jeho jmění, nikoli z podstaty. Dal vypracovat závěť, podle které celý majetek, který zahrnoval zámek a statky Lužany, domy ve Vídni a v Praze a kapitál uložený v bankách, připadl už v r. 1904 založenému Nadání Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových.

11. března 1908 Josef Hlávka zemřel a byl pohřben do rodinné hrobky v Přešticích (obr. 6).

K poctě Josefa Hlávky probíhá na Pražs-kém hradě v Lobkovickém paláci výstava o jeho životě a díle Portae vitea Josefa Hlávky a potrvá do 27. 7. 2008.

Literatura
[1] Petr Hora-Hořejš: Toulky českou minulostí, jedenáctý díl, str. 57–96. Nakl. Via Facti Praha 2007, ISBN 978-80-239-6717-3
[2] Pavel Ries: Josef Hlávka, největší český mecenáš. Nakl. Svoboda, TV Spectrum 1991, ISBN 80-85334-08-9
[3] Kolektiv autorů: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, str. 132. Nakl. Libri 1996, ISBN 80-85983-06-0
[4] Materiály vydané Nadáním Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových. 2008-03-03