Josef Zasche, český architekt německého původu

Tímto článkem bychom chtěli připomenout, že kvalitní architekturu první poloviny dvacátého století v Československu netvořili jen architekti české národnosti, ale i zde žijící architekti národnosti německé. Nejvýznamnější z nich byl Josef Zasche, od jehož narození letos uplyne 145 let a příští rok uplyne 60 let od jeho úmrtí (1871–1957).

Narodil se 9.11.1871 v tehdy převážně německém Jablonci nad Nisou. V letech 1885–1889 studoval ve stavebním oddělení průmyslové školy v Liberci, kde současně studoval i téměř stejně starý Adolf Loos (1870–1933). Poté odešel do Vídně na prestižní Akademii výtvarného umění, kde se stal žákem profesora Karla von Hasenauera. Praxi absolvoval v ateliéru Friedricha Schachnera [1].

První realizované stavby v rodném kraji

V roce 1895 se přestěhoval do Prahy, ale již od roku 1902–03 tvořil a realizoval některé projekty ve svém rodném kraji a v oblastech s německým obyvatelstvem. Prvou realizovanou Zascheho stavbou je starokatolický kostel Povýšení sv. Kříže v Jablonci nad Nisou dokončený v roce 1903. Vypracoval také soutěžní projekt na městské divadlo rovněž v Jablonci, který však nebyl realizován, ale postavena byla záložna v Aši (1904), vila H. Dresslera v Jablonci nad Nisou (1905–6) a vila J. Giebische tamtéž, výstavní pavilon v Liberci, lidová knihovna v Ústí nad Labem (1910–12), chudobinec v Chomutově a další. V Liberci a Jablonci nad Nisou se dochovaly i dva náhrobky navržené Josefem Zaschem [2].

Pražské stavby

Souběžně s touto činností Josef Zasche působil od r. 1904 i v Praze. Nejstarší z pražských realizací je tzv. Modrá vila v ulici Na Špejchaře č. 7/291, kterou Zasche vytvořil v letech 1904–05 pro svého přítele sochaře Karla Wilferta. Je to jedna z moderních pražských vil, která je zdobena jen střídmou geometrickou dekorací, keramickými prvky a slunečními hodinami nad průčelím. Vila je rozsáhlá, byl v ní pohodlný byt i ateliér. Dnes je využívána jako modlitebna Obce křesťanů a galerie [3] (obr. 1).

Další Zascheho pražskou stavbou je dům U Tří jezdců na Senovážném náměstí č. 28/869. Název je převzat ze staršího domu, který zde původně stál a vyjadřuje jej reliéf tří jezdců na štítu budovy (obr. 2). Dům sloužil převážně jako hotel, ale v nádvorním křídle byl divadelní sál, kde působila malá scéna Nového německého divadla. V sousedství se měl stavět nový Německý dům, jehož projekt v letech 1907–08 vypracoval rovněž Josef Zasche, ale stavba se nerealizovala. Divadelní sál od roku 1950 využívalo Ústřední loutkové divadlo, ale v devadesátých letech bylo toto křídlo zbořeno v souvislosti s přestavbou areálu Slovanského domu.

V blízkosti tohoto domu na rohu Senovážného náměstí a Opletalovy ulice č. 55/1015 byl podle Zascheho projektu v letech 1906–08 postaven palác pražské železářské společnosti. Vyznačuje se střídmým geometrickým dekorem a sochařskou výzdobou od F. Kocourka a H. Dietricha, se kterými Zasche spolupracoval i později. Palác je jedním ze Zascheho významných děl z období před první světovou válkou, ale v meziválečném období byl poněkud pozměněn navýšením o jedno patro (obr. 3).

Vrcholným Zascheho dílem tohoto období však je palác Vídeňské bankovní jednoty v ulici Na Příkopě č. 3/390 postavený v letech 1906–08. Vyznačuje se monumentálním průčelím z leštěného mramoru (obr. 4) a sochařskou výzdobou od německého sochaře Franze Metznera (obr. 5). Na návrhu interiérů, zejména haly procházející dvěma podlažími, se podílel vídeňský projektant Alexander Neumann. Tato budova byla oceněna jako nejlepší stavba v Rakousko-Uhersku z let 1900–1910 a stala se inspirací pro mladé architekty i sochaře.

Další rozsáhlou Zascheho stavbou v Praze, která svým vznikem v letech 1912–15 již zasahuje do počátku první světové války, je tzv. Cukrovarnický palác, přesněji Palác pojišťovacího spolku cukrovarnického, na Senovážném náměstí č. 33/076, na místě původního špalíčku středověkých domů (obr. 6). Na projektu této budovy Josef Zasche spolupracoval s německým architektem Theodorem Fischerem. Josef Zasche byl hlavním projektantem půdorysných řešení. Palác je v sousedství gotické Jindřišské věže, se kterou jej spojuje krytý most. Po druhé světové válce byl palác dvakrát upravován, nejprve Ladislavem Machoněm [4] pro ministerstvo výživy a poté v letech 1991–92 Jiřím Kantůrkem pro IPB.

Současně s prací na tomto projektu Josef Zasche v letech 1912–14 spolupracoval s Janem Kotěrou [5], svým českým přítelem, na projektu a stavbě paláce Všeobecného penzijního ústavu na Rašínově nábřeží č. 42-44/390. Vytvořili palác ve stylu moderního klasicismu, jehož průčelí je převážně dílem Jana Kotěry, zatímco Zasche pracoval stejně jako u Cukrovarnického paláce převážně na půdorysných řešeních (obr. 7).

Ve dvacátých letech Josef Zasche navrhl dvě rozlehlé vily v Praze Bubenči, které jsou nyní obě ve vlastnictví zahraničních velvyslanectví. Prvá z nich je tzv. Wallenfelsova vila v ulici Na Zátorce č. 11/807, která je dnes téměř skrytá v zahradě, druhou je Kantorova vila na rohu ulic Pod Kaštany a V Tišině 12/545, která slouží jako Indonéské velvyslanectví (obr. 8) [6]. Během dvacátých let se v Praze také stavěl palác společnosti Riunione Adriatica di Sicurta v Jungmannově ulici 31/36. Hlavním tvůrcem byl Pavel Janák [7], spolupracující Josef Zasche byl i zde autorem půdorysných řešení. Tento palác inspirovaný severoitalskými renesančními paláci se vzhledem zcela vymyká předchozím Zascheho stavbám, zejména přebohatou dekorací průčelí (obr. 9). Socha Adrie je dílem Jana Štursy, na další sochařské výzdobě se podílel Karel Dvořák a další. V paláci byla a stále je populární kavárna s terasou a bylo zde prvé působiště Laterny magiky [3].

V r. 1929 Josef Zasche projektoval Dům německé kultury (Deutche Kulturverband) v Praze 7, Šimáčkově ulici 14-16/1452. Budova dnes slouží jako Umělecká škola Prahy 7 (obr. 10).

Pozdní tvůrčí období a návrat do rodného kraje

Ve svém pozdním tvůrčím období na počátku třicátých let se Josef Zasche vrátil do rodného kraje a pro město Jablonec nad Nisou projektoval významný římskokatolický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně s farou na Horním náměstí č. 12. Původní projekt byl mírně secesní, ale realizován byl v letech 1930–32 v upravené funkcionalistické podobě. Vznikl třílodní chrám, největší kostel Libereckého kraje. Na hlavním oltáři je bronzová socha Krista v nadživotní velikosti od vídeňského sochaře Arnolda Hartiga z r. 1930. V Praze je pozdní Zascheho stavbou palác Uranie v Klimentské ulici č. 4/1205 z r. 1932. Stylem se liší od předchozích Zascheho staveb, je konstruktivistický. V paláci bývalo stejnojmenné kino a bydlel v něm i spisovatel Vladislav Vančura. Dnes je objekt ve správě Filmové fakulty AMU, ale v současné době je v rekonstrukci a deska na paměť Vančurova pobytu je zakrytá. Z drobnějších Zascheho děl lze ještě zmínit náhrobky na Olšanských hřbitovech i v Novém židovském hřbitově, mimo Prahu rodinné domy apod. Zajímavé je, že převážná část Zascheho prací je na území dnešní České republiky, pouze několik rodinných domů je v rakouském Grazu.

Smutný konec

Josef Zasche byl jedním z architektů německé národnosti, který spolupracoval s českými architekty, Kotěrou, Janákem a dalšími, nejen na projektech konkrétních staveb, ale i jako člen porot různých architektonických soutěží. Zasche byl členem kuratoria německé sekce Moderní galerie v Čechách, členem Německé společnosti věd a umění Československé republiky i předsedou Společnosti německých architektů v Čechách.

Nikdy nebyl nacistou, ale hlásil se k sociální demokracii. Přesto byl po skončení druhé světové války, kdy již byl řadu let v důchodu, 7. 5. 1945 internován. Jeho byt v Mezibranské ulici v Praze byl vyrabován a jeho archiv zničen. Přes protesty a přímluvy jeho českých přátel byl vysídlen do Německa, kde žil ve vesnici Schackensleben poblíž Magdeburku. Tam také 11. 11. 1957 zemřel. Nespravedlivý a smutný konec života.

V poválečném období byl Josef Zasche téměř zapomenut, až v roce 1999 byla péčí Spolku přátel města Jablonce a Leuteltovy společnosti na průčelí kostela Nejsvětějšího Srdce Páně v Jablonci nad Nisou umístěna pamětní deska. Při padesátém výročí úmrtí v r. 2007 byl Josef Zasche zařazen mezi padesát nejvýznamnějších osobností Libereckého kraje.

Literatura:

[1] Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století. Paseka, Petr Meissner, 1999, ISBN 80-7185-245-7

[2] Archiweb.cz. Josef Zasche

[3] Zdeněk Lukeš: Praha moderní I. Velký průvodce po architektuře 1900–1950. Historické centrum. Nakladatelství Paseka 2012. ISBN 978-80-7432-204-4

[4] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o. Autoři Milan Kašpar a Alena Michálková (2013). Architekt Ladislav Machoň

[5] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o. Autoři Milan Kašpar a Alena Michálková (2011). Výročí Jana Kotěry

[6] Zdeněk Lukeš: Praha moderní II. Velký průvodce po architektuře 1900–1950. Levý břeh Vltavy. Nakladatelství Paseka 2013. ISBN 978-80-7432-350-8

[7] www.stavebnictvi3000.cz. Vydavatelství Vega s r.o. Autoři Milan Kašpar a Alena Michálková (2012). Významné výročí narození architekta Pavla Janáka

Fotogalerie