Kdo chce bydlet v kasárnách?
V Česku došla velké obliby přestavba kasáren v bytové domy. Přestavba obvykle spočívá ve zlepšení stavebního stavu kasárenských budov a změně vnitřní prostorové dispozice a technických rozvodů, kdy z bývalých hromadných ubikací podél chodeb vznikají bytové jednotky. Obvykle se ale „zapomene“ změnit také tvář lokality a její zakomponování do obytné zóny.
Ve strašických kasárnách svého času žilo, bydlelo a pracovalo asi 1500 lidí. Byli zde na vojně a stát se jim o to žití, bydlení a práci postaral. Vytvořil zde pro ně pracoviště, ložnice, jídelny, sociální zařízení, kulturní zařízení, holičství, armu pro občerstvení, garáže, zdravotnické zařízení, zelené plochy, sportoviště a technické zázemí pro provoz, jako jsou dílny, kotelny, trafostanice atd., které byly vzájemně propojeny sítěmi, vodovody, kanalizací, teplovody podle nějakého řádu.
Každé takovéto zařízení, aby se v něm vůbec dalo žít, bydlet a pracovat, muselo splňovat spoustu předpisů, norem a nařízení. Protože udržet na tak malé ploše, pro tolik lidí najednou vhodné hygienické, sociální, ekologické a provozní podmínky vyžaduje spoustu věcí. Na takováto zařízení se vztahuje i spousta výjimek z předpisů, které musejí splňovat mnoho podmínek, aby je bylo možné provozovat, včetně podmínek z oboru stavebnictví, architektury a urbanismu a včetně doplňujících podmínek požárně technických, dopravních a energetických.
No a mnoho lidí na mnoha místech nyní přišlo s myšlenkou, že se do tohoto prostoru nastěhují lidé, kteří nebudou vojáky a budou zde žít. Jaksi jim nedošlo, že budou žít, bydlet a přemýšlet zcela odlišnou formou života i myšlení než vojáci. Takovéto rozhodnutí může učinit pouze člověk, který toho o žití a funkcích bydlení příliš mnoho neví. Je pravda, že takovéto rozhodnutí je podstatně lehčí pro lidi, kteří ničemu nerozumí, kteří nemají v hlavě spojitosti nutné pro provozní a technickou stránku funkcí bydlení a života. Laik si klidně řekne, že je škoda těch budov a tak do nich někoho nastěhujeme. Nemá výčitky, nemá problémy, protože o nich vůbec nic neví. Vidí jen dům, ve kterém někdo bydlel, tak proč by tam nemohl bydlet někdo jiný. Jaký bude život obyvatel v těchto kasárnách ho vůbec nezajímá, protože on tam nikdy, nikdy bydlet nebude. Uvádím problém strašických kasáren jen jako příklad, který podrobně znám. Těchto kasáren jsou však desítky, možná stovky. Dokonce český stát na to přidává trochu peněz. Osobně si myslím, že to je velmi, velmi málo a za málo peněz kasárna prostě nikdy nebudou k „normálnímu žití". Strašická kasárna speciálně.
Samozřejmě, že všechno je možné. Jenže, podle mého názoru, který opírám o 10 let studia stavebnictví a mnoha let praxe v projektování, včetně teorií bydlení v zahraničí, do těchto budov a do těchto prostorů bez zásadních úprav lze nastěhovat pouze lidi, kteří chtějí žít podobným způsobem života jako vojáci. Ano, jsou v naší zemi i takoví, ale chtějí bydlet zrovna ve Strašicích, v Rokycanech v Holešově, Stříbře či Janovicích? Kdo z normálních občanů se touží nastěhovat do kasáren? Kdo se chce dívat z okna po práci na „buzerák", na rozbité zbytky kasáren, na výrobní budovy novodobé „průmyslové zóny", chodit po stejných schodech, po kterých ještě nedávno dupaly vojenské kanady? Kdo se chce po zbytek života dívat z okna svého bytu na siluetu nevyužité, mrtvé kotelny s 80 metrů vysokým komínem, který zde trčí jako memento špatného rozhodnutí jednoho ministra obrany a na jejíž zbourání nejsou peníze? Kdo chce žít za kdysi neprůhledným plotem v místech, kde bylo zakázáno fotografovat a kde ještě spí duch antiimperialismu?
Vím, že jsou v některých kasárnách byty. Byl jsem v Domažlicích, Rokycanech, Holýšově, Janovicích. Například byty v Domažlicích jsou již obsazené, ale cesta obyvatel „domů", která vede přes „bránu" (i když už je zbouraná), je prostě cesta do kasáren, se všemi věcmi, které jsou s kasárny spojené. Ducha kasáren z toho prostoru nelze vypudit žádnými barvami ani moderními stavebními materiály. Prostě musí přijít radikální zásah s naprostou změnou funkcí ploch i všech objektů v areálu kasáren. Musí se zcela zrušit normami stanovené funkce pro pracoviště na úplně jiné normy, nejprve v regulačních plánech těchto území a pak i v tvarech, funkcích a souvislostech budov a ploch v tomto území. Asfalt „buzeráků" musí zcela zmizet a být nahrazen loukou, zelení, stromy, plochami s naprosto civilními funkcemi, třeba i s veřejnými záchodky. A to je sice možné, ale za mnoho desítek a stovek milionů korun, které nemáme a zřejmě ani dlouho mít nebudeme.
Vojenskou ubytovnu není možné přestavět na byty pomocí několika palet cihel a plechovek Primalexu. Dům se musí odstrojit až na kostru a znovu postavit. Přistavět na něj nástavby, změnit umístění schodišť, změnit rozměry oken a umístění vstupu do domu. Pokud to neuděláme z ubytovny zůstane ubytovna. Musí se mu (domu) najít „jeho" plochy pro oddech obyvatel, místo pro pískoviště a šňůry na prádlo, cestu či zkratku k sousedovi. Je fakt, že obyvatelé Strašic, ale i všech bývalých vojenských obcí a měst, se na nájemní bytovky stále dívají jako na součást kasáren a nějak si nepřipouštějí, že by to mohlo být i jinak, ale to není dobré. Kasárna ve Strašicích, Rokycanech, Janovicích, Holýšově a i jinde totiž už nikdy nebudou! Tak proč je totálně nepřestavět, aby to nikdy nikdo nepoznal? Obávám se, že to většině lidí vůbec nevadí a klidně s možností bydlet v kasárnách uvažují. Po létech zjistí, že jsou stále z něčeho nervózní, nespokojení a nevrlí. Asi jim nikdy nedojde, že to je z místa jejich „domova" v nevhodném prostoru.
Aby to bylo lepší, musí na to být vůle, nápad a hlavně peníze a měl s tím počítat ten, kdo rozhodl, že v kasárnách budou jiné funkce. Při každé práci se musí přemýšlet komplexně, jinak ta práce stojí za pendrek. Možná, kdyby nějaký pendrek byl při tom rozhodování, mohlo to s miliardovými majetky armády dopadnout lépe.
1) Ing. František Nerad - místopředseda České společnosti pro rozvoj bydlení, místopředseda Strany pro otevřenou společnost
