Když se řekne dlažba

Pod pojmem venkovní dlažba si každý představí něco jiného, truhlář špalíky z tvrdého dřeva, kameník „kočičí hlavy“, betonář dlažbu betonovou. Já jsem keramik, a tak vidím dlažbu keramickou. A ta může být velice rozdílná.

Mohou to být vysoce pálené lícové cihly, může to být ručně tvořená historická dlažba, nebo dlažba, se kterou se setkáte ve specializovaných obchodech s obklady a dlažbou. Může to být dlažba glazovaná, neglazovaná, leštěná do polomatu, či do vysokého lesku. Já si dovolám popsat rozdíl mezi venkovní dlažbou lisovanou a dlažbou taženou.

Dlažba lisovaná

Tato dlažba je nejrozšířenější a nejznámější. Na dlažbu se používá směs kameninových jílů a živce jako ostřiva. Veškeré suroviny se umelou na jemnozrnnou strukturu, vysuší se na 5–6 % H2O, a potom se lisují velkými tlaky 350–450 kg/cm2. Lisované dlaždice jsou ve své struktuře jednolité, nemají žádné výkyvy v barvě, jsou absolutně stejných rozměrů, jejich hrany jsou většinou kalibrované. Tím vzniká velice přesná síť spár, tedy jestliže neselže lidský faktor při pokládce.

Lisované dlaždice se v současnosti vyrábějí téměř bez ruční práce. Protože se lisují ze suché hmoty, odpadá sušení, čímž se snižuje riziko pokřivení či praskání. Dlaždice je z lisu podavačem umístěna na strunový unašeč, který projíždí tunelovou pecí. Tak je to u dlažby, která je neglazovaná. V případě glazované dlažby je před ústím pece přiřazen ještě glazovací automat, který na suchou dlaždici nanese tenký film glazury. Pakliže nechceme glazovanou dlažbu, ale chceme lesklý povrch, vypálenou dlaždici leštíme tak jako kámen.

Výhody lisované dlažby

Tato dlažba je přesná, síla střepu je nejčastěji 0,8 cm, tím je poměrně lehká. Její technologie výroby předchází zmetkovitosti. Barevnost je nepřeberná a také tvar a velikost formátu. Výpal probíhá velice rychle, dlaždice projede pecí za 1 hodinu. Tak se snižují náklady na její výrobu. V případě dlažby do exteriéru i interiéru se může povrch dlaždice upravovat různými zdrsněními. Vše podle potřeb a umístění pokládky.

ALE mojí srdeční záležitostí je dlažba tažená

Ne snad proto, že při její výrobní technologii se jasně ukáže, kdo umí, ale kvůli její struktuře a vzhledu ji preferuji. Je teplá a nejblíže přírodě. Umím si představit kolika porodními bolestmi prošel její technologický zrod. Kolikrát byla prokleta a kolikrát technolog od ní odcházel v „infarktovém stavu”.

Nic z toho, co jsem řekla o lisované dlažbě, neplatí u dlažby tažené. Suroviny mají odlišnou granulometrii. Aby dlažba byla tažná, musí charakter střepu obsahovat pojiva. Hmota musí být pevná za syrova a při sušení. Nesmí vykazovat velké smrštění při sušení a výpalu, aby nedocházelo k deformacím. Při pálení se musí vytvořit dostatečné množství taveniny, která ostřiva spojí. To dodá dlažbě požadovanou tvrdost, otěruvzdornost, odolnost vůči louhům a kyselinám a také uzavře všechny póry. Tím se stane každá dlaždice monolitem, který se nešpiní a je mrazuvzdorný. Také se na takovéto dlaždici nebudou tvořit plísně a neporoste mechem. Je tedy ideální do exteriéru.

Tažená keramická dlažba terasy rodinného domu s bazénem

Co nevýhody?

Pár jich je. Protože se dlažba táhne na šnekovém lisu, musí se sušit. Výpal je vysoký, až 1280 stupňů Celsia. Už z toho je jasné, že náročnost technologického vybavení je vyšší a pec jednoznačně dražší, než u dlažby lisované. Z toho se odvíjí i cena této dlažby. Promítá se do ní i více lidské práce, která je však v této dlažbě cítit. Co na tom, že spáry musí být širší, co na tom, že se dlažba pokládá formou „rozházené krabice”, aby barevná skladba byla vyrovnaná, vlastně nevyrovnaná. Co na tom, že tato dlažba má 2. i 3. jakost. Na tom se dá docela dobře ušetřit.

Když ona je tak krásně teplá a příjemná. A přesto se nemusíte bát, že se nedá dobře uklízet, protože má docela hrubý povrch. Tahle dlažba se nešpiní. Lze ji dobře stírat a na venkovních plochách se mi osvědčila obyčejná hadice s vodou.

Nakonec bych ráda zmínila ještě jednu její vlastnost. Znovu podotýkám, že tato dlažba je slinutá. Ale proč tohle znovu zdůrazňuji? Protože vy, co jste pejskomilové, tak máte jistotu, že když si váš hafan bude označovat svoje teritorium, nebudete si rvát vlasy a zacpávat nos. Klidně to spláchnete bez jakýchkoliv pachových následků.

Fotogalerie

Autor: Jana Hlináková
Foto: Jan Jirout (Natural Keramika)