Klempířské prvky ve stavebnictví

Klempířské prvky, materiál i úroveň jejich provedení znatelným způsobem ovlivňují kvalitu střechy a celé stavby, protože oplechování chrání její části, případně části fasádních konstrukcí před povětrnostními vlivy. Dokonalá funkčnost spojená navíc se silným estetickým výrazem staví klempířství ve stavebnictví do důležité role.

Důležité zejména pro drobné investory je, že dražší a kvalitnější materiály, dříve používané výhradně na významné budovy nebo při rekonstrukci historických objektů, jsou díky novým technologiím zpracování, a také vysokým požadavkům investorů v současné době využívány i na objektech privátního charakteru.

Klempířské materiály

Základním materiálem je pro mistra klempíře oboustranně pozinkovaný plech. Jeho nevýhodou je však omezená životnost. Tento materiál lze volit bez povrchové úpravy nebo s barevným nátěrem. Kvalitnější než pozinkovaná ocel je titanzinek, tedy zinek s přísadou titanu a mědi pro zlepšení mechanicko – fyzikálních vlastností.

Používá se v přírodní nebo v předzvětralé úpravě. Jde o velmi tvárný materiál, umožňuje tedy libovolné způsoby zpracování, nevýhodou může být určité omezení zpracování při nižších teplotách. Tyto plechy by neměly být pokládány v malém sklonu na asfaltové pásy¹ a není zcela v pořádku ani pokládka na nevyschlé impregnované bednění či laťování.

Plech jako fasádní materiál je elegantní a neotřelý také na rodinných domech. Foto Rheinzink.

Nejkvalitnějším zinkovým plechem je Rheinzink. Vyrábí se ve třech provedeních – leskle válcovaný, předzvětralý modrošedý a předzvětralý v břidlicově šedém odstínu. Lesklý typ získává zhruba po dvou letech ochrannou patinační vrstvu modrošedé barvy. Vrstva uhličitanu zinečnatého v tomto případě dostatečně chrání plech z vnější strany proti korozi bez nutnosti dalších nátěrů. Pro zabezpečení stejného barevnostního odstínu již od počátku stavby nebo při použití u fasádních systémů se používá titanzinek v předzvětralé formě.

Nejkvalitnějším klempířským materiálem je bezesporu měď. Její nevýhodou je sice vyšší pořizovací cena, ovšem vyvažují ji v podstatě neomezená životnost, nízké nároky na údržbu a vysoký estetický efekt.

Ke slovu přicházejí i vysoce odolné a bezúdržbové materiály s povrchovou úpravou na bázi plastů. Ryze moderním materiálem je žárově pozinkovaný ocelový plech s plastovým potahem. Prodává se v mnoha barevných odstínech, výhodou je dokonalé zpracování prvků, dlouhá životnost, stálobarevnost, bezúdržbovost, odolnost vůči výkyvům teplot i povětrnostním vlivům.

Plechová střecha je při kvalitním návrhu a provedení plně funkčním a elegantním prvkem v jakémkoliv krajinném prostředí. Foto Rheinzink.

Cenově je tento materiál srovnatelný s titanzinkovým plechem, určitou nevýhodou může být fakt, že ho nelze letovat a je tedy nutné kombinovat ho s alternativními těsnicími prostředky, které mohou ovšem snižovat životnost základního materiálu.

Do této kategorie patří klempířský sortiment značky Lindab, a také výrobky finské firmy Ruukki. Prvky Ruukki jsou vyrobeny z kvalitní finské žárově pozinkované oceli s povrchovou úpravou na bázi polyuretanů. Dobře se tvarují, jsou odolné vůči korozi i nepříznivým přírodním podmínkám. Dalšími materiály, používanými pro klempířské práce jsou pásová, tyčová, plochá a drobná tvarová ocel, skoby a spony, hřebíky, vruty a šrouby, ocelový, pozinkovaný či měděný drát a barvy či tmely. Konkrétně použité materiály jsou dány technickou normou, případně je určuje popis prací konkrétní stavby.

Plechové střešní krytiny a fasády

Plech se jako střešní krytina používal dříve téměř výhradně pro krytí střech v horách nebo v nepříznivých klimatických podmínkách. Pozvolna se však použití plechových krytin přesouvá i do oblastí s mírnějšími podmínkami, a to především pro uplatnění funkčních a estetických vlastností tohoto typu krytiny. Hlavně se jedná o možnost pokládky v malém sklonu a bezproblémovou kombinaci s jinými stavebními materiály.

Použití plechu může být do určité míry omezováno nedůvěrou, neboť tento materiál je někdy vnímán jako neobvyklý, případně hlučný. Tato nedůvěra není však vůbec na místě, případnou hlučnost lze v obytném podkroví standardně vyřešit vhodně profilovanou krytinou spolu s odpovídající tepelnou, případně i zvukovou izolací.

Plech se významně uplatňuje v architektuře fasád velkých administrativních a průmyslových budov. Foto Rheinzink.

Moderní klempířské materiály jsou ale zdařilé nejen pokud jde o design, kde je možné vybrat si z různých tvarů, barev i povrchových úprav. Plechová krytina je cenově srovnatelná s jinými typy krytin, výhodou je nízká plošná hmotnost a snadná montáž, vyžaduje jen minimální údržbu. Lehkost má své výhody především u střech s velkou plochou, krov nemusí být dimenzován na těžkou krytinu, což znamená také úsporu suroviny, a tím i financí. Lze vybírat z materiálů povrchově upravených nebo přírodních, variabilita umožňuje zvolit druh podle fasády a stylu domu. Toho využívá především architektura průmyslových objektů, které tak získávají na zajímavosti a jedinečnosti² (viz vysvětlivka na další straně).

Minimální sklon střechy s plechovou krytinou je 7°, konkrétní hodnota závisí ovšem na použitém materiálu. U některých výrobců lze pokládku realizovat už od sklonu 3° za předpokladu použití dodatečných opatření ve formě těsnění drážek a použití pojistné hydroizolační vrstvy. Plechová střešní krytina se pokládá obvykle na odvětranou střešní skladbu s vrstvou pojistné hydroizolace. Jednotlivým vrstvám je nutno věnovat velkou pozornost při jejich návrhu tak, aby splňovaly požadavky daného objektu. Zvláště důležité je odvětrání střechy, u kterého se vzduchová mezera řídí sklonem střechy, proto je nutno mu přizpůsobit detaily u okapu a hřebene.

Plechové střechy mohou ve svém vzhledu budit dojem klasické střešní krytiny, například ocelové dílce mívají vzhled betonové šablony nebo klasické pálené střešní tašky. S výhodou je ocel používána na rekonstrukce krytin starších objektů.

Asi nejrozšířenější především v případě moderních staveb je však dnes titanzinkový plech, který je dobře tvarovatelný, lze z něj tedy vyrábět i složitější prvky. Nabízeny jsou různé systémy střešních krytin, odlišující se tvarem prvků, povrchem i způsobem spojování.

Za zmínku stojí například Ouick Step systém firmy Rheinzink, který vytváří stupňovitou strukturou horizontální členění střechy, díky němuž se povrch přirozeně začleňuje do okolí. Systém je vhodný pro různé tvary střech se sklonem 10-75°, jeho montáž je jednoduchá a rychlá.

Díky výše zmíněným vlastnostem slouží plech stále častěji i jako fasádní materiál, a to již na všechny typy veřejných i průmyslových budov. Používá se rovný, vlnitý, trapézový či jinak profilovaný plech, plasticita umožňuje architektům využívat v konstrukcích oblé či složitější tvary. Základem jsou hladké díly, jejichž hlavním estetickým prvkem jsou přiznané spoje. Ty na ploše vytvářejí linky, rýhy či jiné pravidelné geometrické prvky. Strukturu povrchu fasády ovlivňuje zvolený materiál, povrchová úprava, barva či odraz světla, ovlivnit ji lze i různými způsoby položení jednotlivých prvků i jejich střídáním. Toho je využíváno například u velkých plechových ploch, které by mohly jinak působit těžce a předimenzovaně.

Plech ve funkci střešní krytiny umožňuje realizovat střešní tvary, sklony a jejich rozmanité kombinace takřka bez omezení. Foto Rheinzink.

Menší klempířské prvky

Mezi menší klempířské prvky řadíme jednotlivé dílce střešní či fasádní krytiny, šablony, panely a pásy, ale patří sem i střešní poklopy, sloužící k průlezům na střechu, jednoduchá střešní okna k prosvětlování půdního prostoru, ventilační nástavce a zachytávače sněhu. Existují i systémy opláštění menších střešních prvků, například vikýřů, celých komínů, závětrných lišt, částí nebo okrajů štítů a podobně.

Plech se používá i pro oplechování okapů střech, balkónů a teras, úžlabí, nadezdívek, říms a parapetů a k lemování střešních nadezdívek a průniků střešní krytinou, kde je nutné zajistit vodotěsné napojení krytiny na svislé plochy částí, které vystupují nad její povrch. Tvar je dán druhem krytiny.

Jednotlivé klempířské prvky i systémy se vyrábějí zpravidla průmyslově, na stavbě se pak jen skládají, připevňují a provádí se spoje. Pro spojování se používá drážkování, nýtování, svařování a pájení, tyto základní postupy jsou stále zdokonalovány.

Drážkové spoje jsou používány pro všechny druhy materiálů, nevýhodou je netěsnost spoje proti tlakové vodě. Nýtováním bývají obvykle spojovány plechy pozinkované a měděné, nýtují se jednořadě nebo ve dvou řadách, rozteče nýtů a vzdálenosti od okrajů plechů jsou, tak jako u jiných spojovacích prostředků ve stavebnictví, předepsány.

Svařováním se spojují ocelové prvky, všechny spoje musí být vodotěsné. Těch dosáhneme také pájením, pájky volíme podle druhu plechu, vždy s nižším bodem tání, než mají spojované části. Při sklonech větších než 30° lze prvky spojovat přeložením nebo zasunutím. Pro spojení klempířských prvků s dalšími konstrukcemi či fasádou jsou používány drátěné či plechové příponky, hřebíky, vruty, skoby, zděře a háky.