KMB SENDWIX - AKU²

AKU je v současnosti nejspíš v kurzu. Příponou AKU se chlubí kdejaký stavební prvek a materiál. V případě moderního zdicího systému KMB SENDWIX narazíme dokonce hned na dvě AKU najednou. Ne že by se zdicí vápenopískové kvádry přímo jmenovaly AKU, ale dvě velmi dominantní AKU u nich skutečně najdete. Jedná se přitom o docela zásadní stavebně fyzikální AKU, která předurčují celkové vlastnosti konstrukcí a staveb z vícevrstvého systému SENDWIX, vhodného nejen pro energeticky úsporné stavby. AKU na druhou v případě zdicího systému KMB SENDWIX, to je AKUstika a AKUmulace. A právě v nich SENDWIX výrazně vyniká při srovnání s ostatními zdicími systémy na trhu.

AKUstika

Zejména u bytových staveb s více bytovými jednotkami se v poslední době konečně začínají investoři, developeři i realizační firmy zajímat o dlouho opomíjenou stavební fyzikální vlastnost, kterou je akustika. Horší akustický útlum dělících nebo obvodových konstrukcí není tak snadno rozpoznatelný jako statické nedostatky nebo degradace staveb v důsledku tepelně technického a vlhkostního působení. Statické nedostatky na sebe snadno upozorní i absolutního laika různými trhlinami, průhyby a deformacemi. Problémy tepelně technické a vlhkostní se projeví také znatelnými poruchami konstrukcí, trhlinami, změnami barevnosti nebo výskytem plísní a různých výkvětů. O 5 decibelů nižší akustický útlum, než stanoví technické normy mezi dvěma byty nebo mezi interiérem a vnějším okolím, naopak bez náročné měřící techniky neprokáže ani skutečný specialista.

Přestože je akustika velmi důležitým parametrem kvality mikroklimatu v interiéru obytných budov, mnoho stavitelů hřeší na její obtížnější měření a prokazování. Pokud tedy velká část novostaveb u nás nesplňuje platná ustanovení norem tepelně technických, v oblasti akustiky je stav ještě mnohem tristnější. Naštěstí si mnoho investorů začíná tento fakt plně uvědomovat a právě výsledky měření akustiky se stávají noční můrou stavitelů bytových domů. Riskovat v tomto směru se jim pomalu přestává vyplácet. Pokud ale chcete najít zdicí materiál, který splní požadavky na index vzduchové průzvučnosti R'_W > 52 dB pro mezibytové stěny, který zároveň vykáže dostatečnou pevnost při minimálních tloušťkách, zjistíte, proč je právě AKU tak přiléhavým přízviskem zdicího systému KMB SENDWIX. Obzvláště, pokud hledáte materiál, jenž lze zároveň využít pro obvodové konstrukce s vysokými tepelně technickými požadavky, který bude cenově dostupný a s nímž lze snadno pracovat.

Vápenopískové formáty KMB SENDWIX těží ze své vysoké objemové hmotnosti (1400 - 1800 kg/m³), díky které mají stěny z kvádrů SENDWIX 8 DF při tloušťce 240mm R´_w až 54 dB.

Existují dvě varianty kvádrů 8 DF (s dutinami a bez nich jako plné), které se v oblasti akustiky mírně liší (48 dB a 54 dB). Velmi přesné kvádry KMB SENDWIX se přitom vyrábějí v pevnostní třídě P15 - P40, takže tyto subtilní stěny přenesou i velmi vysoká zatížení a zaberou minimální půdorysnou plochu. Narozdíl od běžných akucihel z jiných zdicích systémů se nejedná o žádné speciální tvarovky, ale o základní prvky celého systému, používané například i pro obvodové stěny.

Jejich cena je tedy ve srovnání s jinými funkčními aku cihlami na trhu více než atraktivní a skvělé akustické parametry vykazuje celá stavba a nikoliv pouze vybraná konstrukce řešená stavebními normami. Při případném omylu a záměně kvádru plného za kvádr dutinový na stavbě dojde ke snížení R´_w pouze o 6 dB, nikoliv o číslo v řádu desítek jako u běžných cihel z jiných materiálů a jejich Aku variant. Vzhledem ke srovnatelné ceně plných a dutinových kvádrů SENDWIX navíc neexistuje prakticky žádný důvod pro jejich vědomé záměny. Aku v případě systému KMB SENDWIX tedy představuje především jistotu pro investora a autora projektu.

AKUmulace

Narozdíl od akustiky, tepelná ochrana budov prožívá v současnosti velký rozvoj. Počínaje investorem přes architekta a projektanta až po realizační firmu, všichni si již více či méně uvědomují její význam a snaží se své stavby důsledně tepelně izolovat. V tomto směru ale stále trochu pod pokličkou zůstává otázka tepelné akumulace staveb. Je vysoká akumulace pozitivní nebo naopak negativní? Záleží na konkrétní stavbě, na jejím využití, otopném systému atd. Obecně lze ale konstatovat, že vysoká tepelná akumulace je u trvale obydlených staveb s nízkými požadavky na rychlost změny teplot v interiéru velmi prospěšná. Tento fakt zohledňuje dokonce stavební norma ČSN 730540, která stanovuje pro lehké konstrukce s malou akumulací dokonce vyšší tepelně izolační vlastnosti, než pro konstrukce masivní.

Kratší otopná sezóna

Pokud spočítáte tepelné ztráty stavby běžným normovým postupem, nedokážete tepelnou akumulaci stavby zohlednit, takže stavba lehká i velmi masivní se shodným tepelným odporem obvodových konstrukcí vyjde výpočtově rovnocenně. Reálná situace však bude vypadat docela jinak. Obzvláště v takzvaných přechodných obdobích na jaře a na podzim.

Na jaře a na podzim je běžné, že přes den teploty šplhají nad 20 °C, zatímco večer, v noci a ráno klesají blízko k nule. Pokud je stavba dobře izolovaná a dostatečně masivní, stačí vnitřní tepelné zisky a naakumulované teplo k tomu, aby zajistili požadovanou vnitřní teplotu kolem 21 °C po celý den, i když teplota v exteriéru na delší dobu výrazně poklesne. Jestliže vnitřní části obvodových stěn, vnitřní stěny, stropy a podlahy dokáží akumulovat dostatek tepla, působí v interiéru jako stabilizátor teploty v zimním i letním období. Pokud například na jaře v noci výrazně na 12 hodin poklesne venkovní teplota, dokáží masivní konstrukce vydávat akumulované teplo zpět do interiéru, ze kterého teplo postupně uniká obvodovými konstrukcemi a větráním díky nižším vnějším teplotám.

U masivního rodinného domu ze systému KMB SENDWIX s nepřekonatelnou akumulací tepla tak například při noční vnější teplotě 7 °C za 12 hodin poklesne vnitřní teplota vzduchu z 21 pouze na 20,4 °C. Takový dům tedy bez problému přenese i několikadenní opakované noční poklesy teplot nebo ranní přízemní mrazíky bez toho, aby se musel spouštět otopný systém stavby. To samozřejmě znamená obrovskou úsporu energií, peněz a často i zbytečných starostí.

U stejného domu postaveného z lehkých konstrukcí (pórobetony, dřevostavby, dutinové pálené kvádry, atd.) přitom již za 3-5 hodin teplota v interiéru poklesne na neúnosnou mez, kdy je již nutné zapnout vytápění.

V přiložené tabulce najdete porovnání délky otopné sezóny na experimentálních domech v německém Darmstadtu, ze kterého je zjevné, jak výhodná je vysoká akumulace u domů určených k trvalému pobytu osob.