Kouzlo emisních povolenek (Úvodník 02/2012)
Unijní programy takzvané ochrany klimatu začaly vystrkovat růžky. Pro mnoho lidí nečekaně a překvapivě. Zpočátku to vypadalo, že si státy vzaly na mušku jen chamtivý kapitál. A teď je tu uhlíková daň a ta říká, že vinni globálním oteplováním jsou ti, kteří u chamtivého kapitálu nakupují. Potraviny, televize, myčky, pračky, počítače, auta, zájezdy atd.
Uhlíková daň zdraží uhlí, plyn a všechno, k čemu je třeba energie z uhlí, plynu a jádra a kdoví, z čeho dalšího. Proces se zrodil už 16. února 2005, kdy vstoupil v platnost Kjótský protokol. Jenže ještě dnes skoro nikdo neví, o čem ten protokol vlastně je. Prošlo o něm pár zastrčených zpráv, ale zapadly.
Jde o to, že vlády EU tehdy začaly výrobcům bezplatně rozdávat tzv. emisní povolenky. Za ty lze odebírat energii, které je třeba pro výrobu a správu podniku. Každý dostal omezené množství, které pokrývalo tehdejší činnost. Kdo chtěl výrobu rozšířit, musel si povolenky dokoupit od těch, kteří je nepotřebovali, neboť výrobu likvidovali. A tak vznikl další obchod o ničem, trh s povolenkami. Makléři, již slynou uměním prodávat bez přidané hodnoty, trh hbitě zformovali.
Rok 2012 vchází do dějin tím, že EU přestala povolenky rozdávat, ale prodávat na burze. Aby byly stále dražší, vydá jich každý rok méně a méně. Pointa je, že výrobci budou muset všechny zdražující se povolenky platit a zdražovat.
Peníze shrábne Unie. Zčásti je použije na podplácení nových bojovníků proti globálnímu oteplování, zčásti na další vymýtání oxidu uhličitého a metanu z ovzduší. Bude dotovat ztřeštěné výzkumy, jakými se nedávno proslavili jihočeští vědci, když spočítali globální oteplení po snědení rajské omáčky s hovězím.
To vše je založeno na technickém nesmyslu, kterému se říká globální oteplování. To se před důvěřivci tváří, že je založeno na vědecké bázi, ale metoda vědeckého bádání zde utrpěla zřejmě největší porážku od středověkého upalování knih a nepohodlných učenců.
Patrick Moore, který má doktorát z ekologie a stál u zrodu organizace Greenpeace, byl nakonec tak zklamán, že už v roce 1986 odešel z Greenpeace a neúčastnil se ani zakládání Mezivládního panelu IPCC, který vymyslel povolenky. Řekl, že po pádu berlínské zdi se do Greenpeace přesunuli levicoví aktivisté, kteří do ní zanesli třídní boj. Tedy lidé, kteří »opustili vědu a logiku« a posunuli se směrem k ekologickému extremismu, který je »protilidský, protivědecký, proti tržní a proticivilizační«.
Dnes už věci zašly velmi daleko. Politici, úředníci, akademici a různé další profese, které den ode dne přibývají a které živí zelený byznys, jsou placeni z veřejných peněz. A stále větší část těchto peněz pochází z povolenek a ekologických daní.
A tak se těžko hledá společenská síla, která je schopna této iracionální ofenzívě čelit. Zbývají vlastně jen už inteligentní, běžní, normální či obyčejní lidé, kteří nesní ani o dotacích ani o zelené kariéře. Uvidíme, budou-li mít sílu věci usměrnit.
Snad ano, ale jisté to není. Vyžaduje to svobodné myšlení i bytí, což může být problém. Budeme-li považovat – podle jednoho amerického ekonoma – za míru svobody podíl výdělku, který nám zůstane po veškerém zdanění (včetně plateb za povolenky), je situace mrzutá. Každý z nás je v průměru víc než 50% otrok. A to nepočítám státní zaměstnance, kteří jsou podle Američana, automaticky nesvobodní, pokud nemají i jiné příjmy.
A všichni víme, že největší pohromou pro americké otroky bylo, když ze dne na den dostali svobodu.
