Krize a následky (úvodník 09/2010)

Nechci zvlášť pitvat české poměry, i když, samozřejmě, republika není ve vakuu a světové dění na ní má vliv. Krize mnoho lidí zaskočila a nikdo neví, kdy odejde. Přesněji, co po ní zůstane, jestli si už nevratně neukousla notný díl svobody, kterou lidé víc a více mění za domnělé jistoty.

Každý teď hlásí do světa, že krizi nezavinil a měl by být vyškrtnut ze seznamu trestaných. Například ti, již nic nedělají, tvrdí, že nemohli ani nic zavinit. Omyl. Tím, že utrácejí státní dávky za cizí levné zboží u Vietnamce, připravili spoluobčany o práci a rozpočet o peníze, protože kvůli němu zkrachovali i plátci daní, kterým výroba zůstala na skladě, a tak natáhli ruku ke státu.

Pro ty, kteří pracují za mzdu, od dělníka, úředníka až po manažera, platí totéž. Ti často rádi pracují pro nadnárodní akciové kolosy, jež neřídí žádný cílevědomý a zkušený vlastník. Kolosy vypadají přitažlivě až socialisticky: Faktičtí šéfové, tedy makléři a kupčíci s akciemi, ničemu nerozumějí, ani nevědí, kde jejich podnik vlastně je. I když je to jejich majetek, za nic neodpovídají, kolos je vlastně stále na prodej a brzo přijdou jiní šéfové... Než pracovat v malé české firmě nebo dokonce podnikat, je pro většinu lidí lepší jistota a pořádek „stabilní” nadnárodní firmy.

Pokud jde o nadnárodní kolosy, jejich podíl na krizi je flagrantní. Jejich samotná existence by byla nemyslitelná bez keynesiánské štědrosti států, napříč celým světem. Těžko říct, jestli to tak baron Keynes myslel, nejspíš asi ano, ale státy pro zvýšení poptávky jsou dnes ochotny se jakkoliv zadlužit. Pumpuji peníze i do kolosů, které za to v lepším případě odvedou nějakou práci, např. dálnici. V horším, to když se kolos ocitne nečekaně vyjeden, hned přispěchá s miliardami, aby pracovníci nepřišli o práci a mohli kupovat. I tohle je PPP – partnerství státu a velkých firem. Je výhodné skoro pro každého. Až na občany, kteří se starají o sebe sami a do tohoto prospěchářského spojenectví, prolezlého korupcí, nejsou zváni.

Lhůtám splatnosti bujících státních dluhů s úroky se každý směje. Snad až na pár menších států bez vlivu. Astronomické státní půjčky nemají věřitele, kteří se domáhají splátek. I to je velký úspěch keynesiánství, který jeho autor ani sám nedomyslel. Výjimkou je Island, Řecko a další nešťastníci, kterým někteří politici, úředníci a manažeři chtějí nejspíš jen ukrást část země.

Robert Kiyosaki, americký podnikatel, popsal hlavní cíl komplotu PPP, jak dál ožebračit hodnototvorný svobodný stav. Když hybná poptávka spadne a banky, pojišťovny, firmy jsou vyjedeny, připíší se na prominentní účty bilionové balíky, samozřejmě jalové. Bankéři je sami v první vlně použijí k výhodným strategickým nákupům, trh falešné peníze hned nepozná. Později, když se inflace dostaví, mnoho lidí přijde o úspory na investice nebo stáří. A k tomu vzrostou daně.

Nakonec, říká R. Kiyosaki, vymizí střední stav a zůstanou jen extrémně bohatí a lidé chudí žijící bez vůle.