Lepicí a stěrkovací hmota Cemix pro difuzně otevřené dřevostavby

Moderním materiálem s širokou možností použití zejména v oblasti stále oblíbenějších dřevostaveb, ale také při řešení náročných požadavků na paropropustnost obvodových stěn je Cemix Lepicí a stěrkovací hmota difuzní (185). Tímto speciálně vyvinutým výrobkem pro lepení a stěrkování tepelněizolačních desek z dřevovláknité vlny (WW) a minerální vlny (MW) se zabývá následující pojednání.

Dřevo je od pradávna hojně používaným stavebním materiálem. Jeho dostupnost a poměrně snadná opracovatelnost jej vždy předurčovaly pro rychlou stavbu domů. Také další vlastnosti jako pružnost, pevnost a tepelněizolační schopnost jsou velmi vhodné pro použití ve stavebnictví. Prudký rozvoj dalších stavebních materiálů a technologií znamenal jistý ústup používání dřeva, v posledním desetiletí však nastává renesance dřevěných konstrukcí a vzrůstá jejich popularita. Stále častěji se objevují různé typy objektů montovaných z dřevěných panelů připravených přímo ve výrobě či montovaných z jednotlivých komponentů rovnou na stavbě.

Úskalí montovaných konstrukcí

V těchto dřevěných konstrukcích jsou četně využívány různé typy tepelněizolačních materiálů, zejména na bázi minerální vlny (MW) či dřevovláknité vlny (WW). Skladba stěn a stropů bývá často doplněna o různé druhy sádrovláknitých či dřevotřískových desek a také o různé typy lepicích a stěrkovacích hmot a omítek.

Právě používání těchto hmot s sebou přináší jistá úskalí zejména z pohledu paropropustnosti konstrukce a z pohledu možné kondenzace vlhkosti v ní. V každém objektu dochází ke vzniku vodních par vlivem dýchání, vaření, praní, koupání apod.

To způsobuje, že ve vzduchu uvnitř budovy je vyšší koncentrace vodní páry než ve vzduchu venkovním. Pára obsažená ve vzduchu se samovolně pohybuje z prostředí s vyšší koncentrací (interiér) do prostředí s nižší koncentrací (exteriér) a formou difuze prochází obvodovou stěnou.

Tuto vzdušnou vlhkost je nutné odvést ze stavby do venkovního prostředí, protože její hromadění v interiéru či v nosné konstrukci může způsobit tvorbu plísní a degradaci materiálu. Zvlášť nebezpečný je tento jev právě v případě dřevostaveb. Je nezbytné vyřešit skladbu konstrukce stavby tak, aby v ní nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti, což by mohlo způsobit i trvalé narušení celé stavby.

V této souvislosti je důležitá schopnost materiálů u venkovního povrchu stěny propouštět vodní páru formou difuze. Tato schopnost je definována faktorem difuzního odporu μ. Tato bezrozměrná veličina vyjadřuje, kolikrát je schopnost daného materiálu propouštět vodní páru horší než je tomu u stejně tlusté vrstvy vzduchu. Čím je hodnota μ nižší, tím lépe materiál propouští vodní páru a naopak. U minerálních a dřevovláknitých izolací je hodnota μ nízká (MW 1, WW 5), u různých typů vápenocementových omítek, lepicích a stěrkovacích hmot a podobných materiálů je již vyšší (15 až 25), izolanty z EPS disponují hodnotou μ cca 30 až 40, sádrokartony dosahují hodnot cca 90, ale např. PVC má hodnotu μ o mnoho řádů vyšší (cca 94 000). Závěrem lze tedy konstatovat, že problematika skladby jednotlivých materiálů a jejich vzájemného vrstvení v konstrukci je velmi podstatná.

U dřevostaveb hrozí zejména v zimních měsících a v dalších chladných obdobích možnost kondenzace vlhkosti uvnitř vnějších stěn. Tomu je však nutné zabránit.

Klasickým řešením je instalace neprodyšné fólie – parozábrany na vnitřní straně obvodové stěny. Tato fólie brání průchodu par do stěny. Fólie se nesmí v žádném případě proděravět a musí být nalepena a spojována za použití kvalitních lepidel a pásek, aby byla zaručena parotěsnost.

Problematické tak bývají především spoje nalepené fólie. Od vnějšího prostředí je vnitřní stavební konstrukce oddělena málo prodyšnou izolací, např. EPS, což by mělo zajistit, že dřevo zůstane prakticky v suchu.

Jiným způsobem řešení konstrukce je její provedení jako difuzně otevřené. V tom případě dochází k většímu odvodu vodní páry ven ze stěny. Místo parozábrany se zde používá tzv. parobrzda tvořená zpravidla vrstvami OSB desek, která umožňuje malý průchod vodních par z interiéru do stěny.

U difuzně otevřené stěny se tak část vlhkosti dostane k vnitřní nosné konstrukci. Proto je třeba zajistit její odvod směrem ven do exteriéru. Toho je dosaženo vysokou propustností vnějších vrstev stěn a tepelné izolace. Použití málo prodyšného EPS jako izolačního materiálu by v tomto případě bylo nevhodné. Proto se pro izolaci difuzně otevřené dřevostavby používají prodyšné izolanty z dřevovláknitých nebo minerálních desek. Pro lepení a armování těchto desek je tedy nutné použít také paropropustnou hmotu a vhodné typy omítkovin, které nabízí i společnost LB Cemix.

Vynikající parametry speciální stěrky Cemix pro dřevostavby

Speciálním výrobkem vyvinutým pro lepení a stěrkování tepelněizolačních desek z dřevovláknité vlny (WW) a minerální vlny (MW) je Cemix Lepicí a stěrkovací hmota difuzní (185). Hmota se vyznačuje vysokou paropropustností, kdy hodnota μ ≤ 10. Je určena pro ruční i strojní zpracování v exteriéru i interiéru. Hmota se složením značně liší od běžných stěrkových hmot pro zateplovací systémy. Byla totiž vyvinuta speciálně pro dřevostavby s izolací z dřevitých a minerálních vláken a s důrazem na vysokou propustnost pro vodní páru.

Kromě použití v tomto typu konstrukcí lze hmotou lepit izolační desky také na prodyšné a savé podklady jako jsou cihly a pórobetony. Pevnost hmoty v tlaku dosahuje hodnoty min. 6 MPa a spotřeba pro lepení a stěrkování činí cca 8–9 kg/m². Stěrkovací hmota svými parametry splňuje technická kritéria evropské směrnice ETAG 004.

Z hlediska paropropustnosti je nutné systém opatřit prodyšnou vrchní omítkou. Této podmínce nejlépe vyhovují Cemix Silikonsilikátová omítka COMFORT, Silikátová omítka a šlechtěné minerální omítky.