Life in INTRO
Kdo znáte film o Walteru Mittym (Ben Stiller), víte, že je to skvělý biják. Je mimo jiné o časopisu Life, který byl svého času jeden z nejzásadnějších, a stejně ho přestali vydávat, protože celý vydavatelský dům se zadrhl tváří v tvář novým technologiím a médiím. My, kdo děláme INTRO, jdeme opačnou cestou. My prakticky právě začínáme.
Každý pořádný časopis má nějaké motto, které vyjadřuje přání tvůrců, jak být vnímán. Zároveň jde o postulát, jenž slouží lidem, kteří ho připravují a čtou, jako takové kotevní lano. V Life to bylo: To see the world, things dangerous to come to, to see behind walls, draw closer, to find each other, and to feel. That is the purpose of life. Skvělé, zvlášť když to vidíte na pozadí událostí, které ve filmu vyznívají téměř až nostalgicky.
V INTRU takové motto zní: Společně s vámi vytváříme nový svět. Ale vlastně všechno, co se praví v Life, platí i pro nás. Protože jak chcete vytvářet nový svět, a nevidět ho, nevidět přicházet nebezpečí, nenahlížet za závěsy, nejít blíž a nenacházet jeden druhého, necítit?
Na druhou stranu INTRO není společenský magazín a naše boje se odehrávají v daleko menší šíři světa. Třeba jestli publikovat práce členů redakční rady. Jedni říkají, že proč ne, když členové redakční rady jsou zároveň výrazní tvůrci a z mnoha důvodů silné osobnosti. No proto jsou taky radní, že? A uvalit na jejich baráky kladbu jen proto, že se na jistou dobu spojili s redakcí? Druzí namítají, že když tam jejich věci budou, ostatní v tom uvidím klientelismus a prosazování vlastních zájmů. Zvlášť tenký led je to na malém českém rybníčku.
Skoro u každé takové debaty jsem byl přítomen a nevšiml jsem si, že by někdo z nitra INTRA prosazoval sebe. To už mnohem spíše podobný názor na tvorbu a estetické cítění, které vymezují rozkmit vybíraných prací, jež pak čtenář vidí. Anebo nenahlížím za závěsy.
Martin Verner
