Life in INTRO – Stavební plasty útočí

Chod dějin spojený s civilizačním vývojem přináší okamžiky, které jsou zlomové, aniž bychom si toho všimli. Posledních několik let, dobrá, snad půlstoletí, se významněji objevuje nový stavební materiál, kterým je plast. Možná lze namítnout, že designéři už mnohem dříve zkoušeli bakelit, ten ale sotva se vynořil, už zase zapadl.

Někteří kolegové z okruhu spolupracovníků INTRA tvrdí, že plasty jsou materiálem budoucnosti. Ve spojení se zkoumáním jejich různých vlastností a vzhledem k rozvíjejícím se možnostem stavění například pomocí 3D tiskáren se to tak může jevit. 3D tiskárny mohou chrlit vrstvičku po vrstvičce sice třeba i beton, ale plast jej prý může nahradit. Úhelným kamenem je prozatím logistika.

Pojďme však ještě o krok zpět a položme si otázku proč z plastů vůbec stavět. Kromě fyzikálního lze vážit hledisko ekonomické, ekologické, ale i psychologické. Ta první dvě eko- zatím plastu příliš neposlouží. V této chvíli je cena samotné suroviny tak vysoká, že projekty budou vznikat pouze ojediněle a spíše na bázi experimentu nebo exhibice. Třeba do vesmíru. Běžný stavebník však bude stavět ještě nějakou dobu postaru. Podívejme se však na příklad plastových oken. Ta se na trhu díky jejich ceně a rostoucí kvalitě prosazují stále více. Práce truhlářů je prostě drahá. Záleží tedy na tom, jak v budoucnu dopadne srovnání cen práce zedníků a montérů plastových dílců. A z hlediska psychologického, plast má dost špatnou pověst. Zajímalo by mě, jestli by někdo ve vašem okolí chtěl kompletní barák z umělých hmot?

Pohlédneme-li na věc očima architektů – stanou se z nich programátoři tiskařských strojů? Nebo projekt nahodí a programátor jej dotáhne? Jsou na takový vývoj připravené školy a pedagogové? Jak rychle bude docházet ke generační obměně? (Znáte ještě nějakého architekta, který odevzdává projekt kreslený výhradně rukou, respektive tužkou nebo perem?)

Otázek je stále mnoho, nicméně některé fyzikální vlastnosti plastů jsou tak zajímavé, že k jejich budoucnosti lze zatím ještě vzhlížet s očekáváním. Tak jako třeba já vzhlížím k sekyře, jejíž topůrko je plastové, a štípu s ní špalky už několik let.